Artoisský honič (Chien d´Artois, Artois Hound)

Artoisský honič je energický a vytrvalý pes, s velmi jemným nosem, souměrné postavy a laskavého, něžného a vroucího charakteru.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Artois Hound; fr.: Chien e´Artois; čes.: Artoisský honič

PŮVOD:
Artoisský honič je v dnešní době používán především při lovech se zbraní, vyniká tak jeho rychlost a šikovnost. Díky svému ostrému čichu je schopný udivujících manévrovacích triků se zajíci. Se svými nespornými kvalitami lovce je schopen lovit v řídkých a dobře roztroušených skupinkách vysokých stromů v obdivuhodně požadovaném směru. Jeho neohroženost a statečnost mu umožní vydráždit z úkrytu i neústupného kance.
Artoisský honič, dříve pojmenovaný jako Picard, byl ceněn již při dávných lovech v době Jindřicha IV. Také v 19. století byl Artoisský honič velice ceněný. Ačkoliv najít zcela čisté jedince bylo v této době velice obtížné, stále byl Artoisský honič pokládán v lovu zajíců za nejlepší plemeno. Na konci 19. století a na počátku 20. století se pan M. Levoir z Picard pokusil obnovit starý typ Artoisského honiče, avšak bez opravdového úspěchu. Během tohoto období až do 1. světo

vé války byl známým šiřitelem tohoto plemene M Mallard. Z jeho šlechtění vzešli velice pěkní psi, jak o tom svědčí četná ocenění z jejich přehlídek, ne vždy se však shodovali s typem, vlastnostmi či charakteristickými rysy danými starými Artoisskými honiči. Po 2. světové válce se věřilo, že Artoisský honič je plemenem, které je již navždy ztraceno. Ale počátkem 70. let byl stanoveno za úkol tento chov reorganizovat. Díky úsilí jeho přívrženců si toto plemeno své místo mezi honiči dodnes uchovalo.
POPIS:
Artoisský honič je dobře stavěný pes, je svalnatý, ne příliš dlouhý, působí dojmem síly a energie. Jeho velikost je k délce jeho těla v poměru 10:10 a 10:11. Hloubka hrudi je k jeho velikosti v poměru 1:2. Šířka lebky je k délce jeho hlavy v poměru 5:9. Délka čenichu je s délkou jeho lebky v poměru 8:10.
Lebku má silnou a širokou, vcelku krátkou a okrouhlou, v horní části plochou, s týlovým výčnělkem jen mírně zřetelným, avšak s výrazným stopem. Nos je silný a černý, s dobře otevřeným chřípím. Čenich je rovný a při pohledu z profilu mírně protáhlý. Horní ret vysoce překrývá dolní ret a musí být více výrazný, aby při pohledu z profilu dával konci čenichu čtvercový tvar. Oči, v poměru k šířce jeho čela, nejsou posazené příliš u sebe, jsou kulaté, tmavě hnědé barvy, s měkkým a melancholickým výrazem. Krk má mírně delší, silný, s velmi malým lalokem. Záda jsou široká, dobře podepřená, oblast beder je mírně klenutá. Hruď je dlouhá a široká, snížená tak, že hrudní linie dosahuje úrovně loktů. Ocas je silný, vcelku dlouhý, měl by být delší a hrubší, směrem ke konečku lehce osrstěný, je nesený do půlměsíce, nikdy nespadá směrem dopředu. Končetiny jsou silné a vertikální, ramena šikmá a svalnatá, předloktí mírně sešikmená. Tlapky jsou mírně podlouhlé, silné, avšak dostatečně těsné, polštářky má černé, tuhé a kompaktní. Kůži má dost silnou. Chůze i pohyb jsou lehce vyrovnané a nenucené.

VÝŠKA:
Artiosský honič má v kohoutku 53 až 58 cm, s tolerancí +/- 1 cm.
VÁHA:
Artoisský honič má hmotnost v rozmezí 28 až 30 kg.
SRST:
Artoisský honič má krátkou a silnou srst, vcelku rovnou. Zbarvení je tmavě plavé, trojbarevné, podobné srsti zajíce nebo jezevce, s většími skvrnami.
CHARAKTER:
Artoisský honič je energický a vytrvalý pes, s velmi jemným nosem, souměrné postavy a laskavého, něžného a vroucího charakteru.
Je to velice vytrvalý pes, obdařený podivuhodným jazykem, umožňující mu vysokou výšku hlasu, jenž je slyšet i z veliké dálky.
PÉČE:
Artoisský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Artoisský honič se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec zajíců.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2 – Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AH
ČÍSLO STANDARDU:
28/ 25. 11. 1996 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 07. 1996