Birmanská kočka, Birma (Sacred Birman)

Birmanská kočka, Birma, je nejchrakteristěčtější svými bílými a souměrnými

PLEMENO:
Polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Birma vznikla křížením siamských a perských koček a má srst „perských“ a konečky zbarvení „siamských“. Podle pověsti byly přivezeny z Barmy od buddhistických jeptišek a objevily se v roce 1919 ve Francii, kde se vyvíjejí dodnes. Rozšiřují se i v jiných zemích.
VELIKOST:
Birma je středně velká, svalnatá kočka se silnější a mohutnější stavbou těla. Normální váha dospělé kočky je okolo 3,5kg, kocour by měl být viditelně mohutnější s váhou okolo 5kg. Birmy dospívají zhruba ve věku 18ti měsíců, plné dospělosti však dosahují až ve věku 4let.
Lebku má silnou a mohutnou, s plnými tvářemi a mírně zaobleným čelem a výraznou bradou, která nesmí ustupovat. Nos má středně dlouhý, vystouplý stejně mírně, jako klenutí čela, je černý nebo růžový. Uši má středně velké, dobře posazené, středně daleko od sebe, na koncích zakulacené. Mláďata mají uši výraznější a delší. Oči jsou spíše oválnější, než kulaté, jsou výrazně sytě modře safíro

vé. Končetina má spíše kratší, pevné, s kulatými tlapkami. Ocas má rovnoměrně zbarvený, je pružný a hustě osrstěný, působí mohutným dojmem, je nesený v hrdém zatočení nahoru.
HMOTNOST:
Birma váží v rozmezí 4,5 až 8 kg.
SRST:
Birma má srst dlouhou, až polodlouhou, s jemnou strukturou a hedvábnou podsadou. Na zádech, bocích a ocase je srst nejdelší. Srst však neplstnatí a je na údržbu nenáročná. Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě, u koťat nebývá patrný. Nejcharakterističtějším znakem tohoto plemene jsou "ponožky", které jsou vždy na všech čtyřech končetinách, a které musí být zcela bílé, rovnoměrné a souměrné, musí končit ještě pod zápěstím, nesmí být příliš krátké ani příliš douhé. Polštářky na tlapkách jsou nejčastěji růžové.
Plemeno má čtyři základní zbarení: silně značené, modře značené, čokoládově značené, lila značené, červeně značené a krémově značené. Další varianty jednotlivých zbarvení jsou: želvovinová, s kresbou, želvovinová s kresbou.
HLAVA:
Lebku má silnou a mohutnou, s plnými tvářemi a mírně zaobleným čelem a výraznou bradou, která nesmí ustupovat.
NOS:
Srst krátká, prodlužuje se postupně směrem ke tvářím.
UŠI:
Zakulacené, střední velikosti.
OČI:
Jsou spíše oválné, než kulaté, výrazně sytě modře safírové.
TĚLO:
Tělo je lehce protažené, svalnaté, spíše mohutnější a pevné. Kostru má také mohutnější.
Záda a břicho rovné, silné. Nohy jsou středně dlouhé, tlapy kulaté a velké.
OCAS:
Ocas je středně dlouhý, hustě pokrytý srstí, nadlehčený stejně jako u veverky.
CHARAKTER:
Birma charakterem je přítulná a vědychtivá, vázaná na chovatele a zvláště k jeho dětem. Je velmi inteligentní, přizpůsobivá, milá a přátelská, a to i k cizím lidem. Je sice držitelkou tichého hlasu, je však dosti upovídaná a se svojí vztahovou osobou hovoří dosti často. V období říje je poněkud hlučnější, svým projevem se podobá siamským kočkám. Není útočná, může být však poněkud tvrdohlavá. Bojí se zimy a miluje spaní pod dekou. Pokojně se snáší se psy i jinými zvířaty, zcela postrádá agresivitu. Ke svému ůánovi a své rodině velice silně lne a neustále jim dává najevo svoji náklonnost. Je empatická a na nálady své rodiny velmi vnímavá.
ZVLÁŠTNOSTI:
Birma je charakteristická svými bílými, souměrnými punčoškami, které jsou jedinečně na všech čtyřech tlapkách.
PÉČE:
Birma potřebuje pravidelnou péči o srst. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA