Z deníku jednoho kocoura...

...

&&Den 752&&&&Moj&í &únosci mě neust&ále tr&áp&í visac&ími blbostmi. Oni jed&í čerstv&é upraven&é maso, zat&ímco j&á mus&ím j&íst su&šen&é potraviny. Jedin&á věc, kter&á mě drž&í při životě, je naděje na &útěk a m&írn&é uspokojen&í ze zničen&í č&ást&í n&ábytku. Z&ítra možn&á sn&ím dal&š&í květinu. &&&&Den 761&&&&Dnes se mi skoro podařilo zab&ít sv&é &únosce mot&án&ím kolem jejich nohou, když chodili, mus&ím to ale zkusit u vrchu schodů. Ve snaze znechutit a odrazit tyto hnusn&é utlačovatele jsem opět samovolně vyvolal zvracen&í na jejich obl&íben&é křeslo. Je&ště to zkus&ím na pol&št&ář.&&&&Den 765&&&&Utnul jsem hlavu my&ši a donesl jsem jim tělo ve snaze uk&ázat, čeho jsem vlastně schopen, a vyvolat v nich hrůzu. Bohužel o tom ale př&íjemně mluvili a radili mi, abych to dělal d&ál, a ř&íkali, že jsem hodn&á kočka. Chjo... pl&án nevych&áz&í.&&&&Den 768&&&&Teprve teď jsem si opravdu uvědomil, jak jsou sadističt&í. Z nejasn&ého důvodu si mě vybrali pro t&ýr&án&í vodou. Tentokr&át ale použili pěnovou chemik&álii, kter&é ř&íkaj&í &šamp&ón. Kter&ý bl&ázen vymyslel takovou zbytečnost? Mou jedinou &útěchou je kus palce, kter&ý m&ám je&ště mezi zuby.&&&&Den 771&&&&Konalo se jak&ési shrom&ážděn&í jejich kompliců. Po dobu kon&án&í t&éto ud&álosti jsem byl um&ístěn na samotku. Přesto jsem sly&šel hluk a c&ítil smrad ze skleněn&ých v&álečků, kter&ým ř&íkaj&í &"pivo&". Zaslechl jsem důležitou informaci o tom, že m&é uvězněn&í je způsobeno mou schopnost&í &"alergi&í&". Mus&ím se naučit, co to je a jak toho využ&ít.&&&&Den 774&&&&Jsem přesvědčen, že ostatn&í zajat&í jsou poskoci a asi dona&šeči. Psa běžně pou&št&í ven a m&á zřejmě radost se vr&átit. Podle v&šeho to je hňup. Na druh&é straně andulka mus&í b&ýt inform&átorem a běžně se s nimi bav&í. Jsem si jist, že nahla&šuje každičk&ý můj pohyb. D&íky sv&ému um&ístěn&í v mal&é dr&átěn&é m&ístnosti m&á pocit bezpeč&í. Ale nebojte, je to jen ot&ázka času...& &&&&