Dominikánská republika (cestopis) (Dominican Republic)

Dominikánská republika je bývalá španělská kolonie, kterou 6.12.1492 objevil Krištof Kolumbus…


Název CZ: Dominikánská republika
Název ENG: Dominican Republic
Originální název: Republica Dominicana
Hlavní město: Santo Domingo (1 530 500 obyv.)
Počet obyvatel: 8 833 766
Rozloha (km2): 48 730
Hustota osob/km2: 181,3
Umístění: karibský stát v souostroví Velké Antily; Střední Amerika
Sousedi: Haiti
Úřední jazyk: španělština
Gramotnost: 84,7
Náboženství: katolíci (91%), protestanti
Národnostní složení: Dominikánci-mulati (70%), Dominikánci-běloší (15%), Dominikánci-černoši (10%)
Politický stav: republika
Členství v mezinárodních organizacích: OSN, SELA
Měna: dominikánské peso (DOP) = 100 centávů
Kurz (Kč): 100 pesos = 87,613 (25. 8. 2005)
Časové pásmo: UTC –4, AST (Atlantic Standard Time)
Mezinárodní zkratka: DOM
Doména (internet): .do
Předvolba (telefon): 001809
Ekonomika: Zemědělství zaměstnává téměř polovinu pracujícího obyv. Inflace překračuje 21%, nezaměstnanost přes 15%, hospodářský růst je záporný, dluh státu činí necelých 6,5 mld. USD.
Hlavní odvětví ekonomiky: zemědělství
HDP (USD): 52,16 mld.
HDP (na 1 obyv. v USD): 6 000
Vodní plocha (km2): 350
Velká města: Barahona, El Macao, La Romana, La Vega, Monte Cristi, Puerto Plata, Samaná, San Francisco de Macoris
Řeky: Yaque del Norte
Moře: Karibské moře, Atlantský oceán
Podnebí: tropický pás
Úhrn srážek: v horách více než 2000 mm (nejvíce během letního období dešťů); v nížinách kolem 1000 mm
Roční teploty: průměrně 24-27 stupňů Celsia
Reliéf: Od severozápadu k jihovýchodu se rozprostírá pohoří Cordillera Central s nejvyšším vrcholem státu (Pico Duarte – 3175 m n. m.). Paralelně s ním prochází podél severního pobřeží pohoří Cordillera Septentrional (do 1200 m). Na jihozápadě pohoří Sierra de Neibai (až 1630 m). Na východě Corillera Oreintal (kolem 760 m). Mezi pohořími se rozprostírají nížiny.
Flora: subtropické deštné lesy; horské lesy a částečně i savany
Fauna: množství druhů ptáků a mořských živočichů (např. žralok)
Využití plochy: pastviny (34%), orná půda (21%), lesy (13%), ostatní (23%)
Popis státu:
Historie:
Ostrov, na němž leží Dominikánská republika objevil Krištof Kolumbus dne 6.12.1492. O čtyři roky později bylo založeno Santo Domino. V roce 1697 Španělé postoupili západní část ostrova Francouzům. V letech 1791-93 proběhla revoluce černých otroků. V roce 1804 vyhlášena nezávislost. V roce 1809 se Španělé, za četné podpory Británie, na toto území vrátili. Osvobozenecké hnutí svrhlo španělskou nadvládu a dne 1.12.1821 byla vyhlášena nezávislost Santo Dominga. V roce 1822 území připojeno k Haiti.
Lidové povstání, svržení haitské diktatury a dne 27.2.1844 byla vyhlášena nezávislost Dominikánské republiky. Země se natolik obávala agrese Haiti, že začala vyjednávat se Španělskem a v roce 1861 byla na tomto území obnovena španělská koloniální nadvláda. V letech 1863-65 proběhlo lidové povstání a Španělé byli vyhnáni.
Dne 16.8.1865 opětovné vyhlášení Dominikánské republiky.
1930-1961 diktátorský režim bratrů Trujillů. V roce 1963 převzalo moc vojsko. O dva roky později byla tato vláda svržena.
Začátkem 90. let došlo k dalšímu velkému hospodářskému úpadku země a zhoršení vztahů s Haiti. Roste význam cestovního ruchu.

Původní lesy byly z velké části vykáceny. Na území státu se těží převážně zlato, stříbro, sůl, sádra a feroniklové rudy.
Velmi dobrá a hustá síť silnic a také železnic.
V zemi se pěstuje převážně cukrová třtina (hl. vývozní artikl), dále káva, kakao, tabák, kukuřice, rýže, zelenina, brambory, maniok a banány. Chová se skot a prasata.
Vývoz: cukrová třtina, káva, kakao, tabák
Dovoz: potraviny, ropné produkty, spotřební zboží, stroje


DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA: Očima cestovatele...
DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA 20.3.2000 - 27.3.2000

Délka trvání: 8 dní
Ve dnech: 20.3.2000 - 27.3.2000
Počet členů výpravy: 3
Průměrný věk všech členů: 23 let
Oficiální název výpravy: Na skok do teplých krajů
Peněžní prostředky: Kreditní karta Mastercard a Americké dolary (hezká hromádka)

Cca měsíc před odletem na naši dovolenou našel Ivoš na jedné internetové aukci skvělé ceny do Dominikánské Republiky. No tak přihodil a náhoda chtěla, že v této aukci vyhrál. Problém nastal tehdy, když už jsme chtěli odlétat, ale pořád jsme neměli poukaz a tím pádem ani letenku. Peníze nám ovšem z kreditní karty stáhli. Po několika urgencích nám řekli, že dovolená nebude a že nám vrátí peníze. V době co píši tyto řádky (asi 40 dní poté) nám peníze ještě nevrátili. Nicméně další náhoda chtěla, že jsme oběvili levnější ubytování a letenku u jiné, tentokrát už renomované, společnosti a hned jsme si to také šli koupit.

Letenky jsme kupovali v pátek a ten den jsme si ještě zjíšťovali, jestli není třeba vízum do Dominikánské Republiky - není. Odlet byl naplánován ve středu. Jelikož jsme letěli do pětihvězdičkového rezortu, bylo bezpodmínečně nutné vzít nějaký ten financ a kompletě přebudovat šatník. Na takovou dovolenou si člověk nemůže vyjet jen tak v tričku za 5 dolarů. Prostě oblečení a boty nás stály asi tolik kolik ta dovolená. Zkrátka minimálně troje boty (měl jsem čtvery), 2 kraťasy, 3 dlouhé společenské kalhoty, alespoň 3 košile a stejně tolik triček je minimum pro jednoho chlapa na týden.

20.9.2000 - Středa až 24.9.2000 - Neděle Odlet byl už v 7.15, takže jsme vstávali až nechutně brzy, ale zato jsme si říkali, že už ten den budeme moci být na pláži. Letěli jsme společností American Airlines a po našich zkušenostech můžeme prohlásit, že to je ta nejubožejší společnost, kterou jsme kdy letěli. Jídlo stálo za houby a dokonce si účtovali i 5$ za půjčení sluchátek, aby se člověk mohl dívat na film. Přesedali jsme v Puerto Ricu a v Santo Domingu jsme byli okolo 14.00. Na letišti nás už čekali 4 nosiči, kteří odnesli naše zavazadla přes 10 cm vrstvu vody (no v období dešťů holt cestuje málokdo) do speciálně pro nás připraveného auta, kterým nás dovezli do našeho rezortu. Z okna auta jsme se dívali, že styl baráčků a nepořádku je úplně stejný jako třeba v Peru či Ecuadoru. Ovšem jakmile auto zatočilo do našeho rozložitého rezortu, tak veškerá chudoba zmizela a objevily se krásně udržované trávníky, střižené keře a mezitím množství fontán a vodotrysků. Pikolíci se ihned po příjezdu ujali našich zavazadel a na recepci nám přidělili elektronický klíč od pokoje a na ruku dali pásku, která nás označovala, že patříme do tohoto rezortu a že všechno co sníme, vypijeme a veškeré atrakce, vystoupení a sporty jsou v ceně. Pak nás zavedli do našeho pokoje, kde bylo všechno OK, až do té doby, než jsme se podívali z balkónu. Místo extra zaplaceného výhledu na oceán jsme koukali do hezky upravené tropické zahrady. Takže jsme se vrátili na recepci, ať nám přidělí jiný pokoj a byli jsme rádi, že jsme tak učinili. Ubytovali nás do nejvyššího patra hned vedle výtahu (za což jsme pak byli mnohokrát vděční), po průletu pokojem, při kterém jsme si všimli, že ručníky jsou poskládané do tvaru labutí a vůbec, že je pokoj upraven tak, jak by si s tím doma nikdo nikdy nehrál a po rychlém převlečení jsme se šli pořádně najíst. Tady uvedu rozpis jídel. Od sedmi do 11 byl otevřený raut se snídaněmi, kde bylo na výběr cca 20 různých typů jídla, plus čerstvé ovoce a asi 7 druhů nápojů z ovoce. O tom, že člověk mohl začít už u snídaně s alkoholem ani nemluvě. Pak byl od 12 do 15.30 otevřený oběd, zase formou bufetu, že si člověk poskládal co chtěl. No a pak od 17. do 21 byla večeře, která byla každý večer ve stylu jiné národnosti a zase formou bufetu. Takže jsme třeba měli pečené selátko, jindy chobotnice, lososy, jěhňátko a tak. Vzhledem k tomu, že bylo každé jídlo otevřeno několik hodin, většinou jsme stíhali jít na každé jídlo dvakrát. No kdyby náhodou (a stávalo se) vyhládlo třeba v těch hodinách, kdy nebyl otevřený bufet, tak dělali takové rychlé jídlo ve snackbaru, který byl otevřený nonstop. To jsme ocenili především při cestě z diskotéky.

Většina dní měla podobný program (ale to neznamená, že by jsme se byť jen minutu nudili). Ráno po snídani jsme šli na pláž, kde jsme si zacvičili aerobic, pak jsme se většinou šli dojíst, skočit do bazénu a rychle na pážový volejbal. Pak jsme se třeba slunili u bazénu, nebo si šli zajezdit na banánové lodi (Motorová loď táhne nafukovací plavidlo ve tvaru banánu. Jede to dost rychle a lítá to na vlnách do vzduchu.) Nebo jsme si půjčili windsurfingy a snažili se na tom jezdit. Na moři. Nemožné. No tak jsme si alespoň půjčili potápěčskou výzbroj a šli sledovat lidi plavající v bazénu zespoda. Nebo jsme si jen tak sedli k baru, kde byly ty barové stoličky ve vodě bazénu a dávali si míchané drinky. Vzhledem k tomu, že jsme tam jeli v deštivé sezóně, dost často tam pršelo. Takový tropický deštík se nejlépe přečkává s drinkem v ruce v jaccuzi (sedíte si v horké vodě, z tisíců podvodních trysek bublá vzduch, který příjemně masíruje a když se ve stejný okamžik v jaccuzi s váma nachází i nějaký objekt na který se dá dívat, tak je to dokonalá idylka), které bylo mistrně zabudované mezi palmama a tropickýma rostlinama, že měl člověk absolutní soukromí. Další možností využití času bylo možno si půjčit plachetnici, nebo třeba jen šlapadla a zajezdit si na moři, nebo se potápět kolem korálů. Večeře zde byla brána jako hlavní chod dne a také se vyžadoval společenský oděv. Po večeři jsme čerpali síly chvilkovým spánkem či koukáním na televizi.

Ve 21.30 pravidelně začínal večerní program na podiu, postaveném venku hned vedle moře který stál pokaždé za to.
Středa - Spousta kostýmů, hezké tance hlavně latinskoamerické na motivy slavných hereckých či pěveckých osobností. Poslední tanec se jsmenoval Chocolate dance a byli jsme vyzváni na podium a tam nás ten tanec učili.

Čtvrtek - Podobné jako ve středu, včetně tance.

Pátek - Program pod názvem "Everything can happen". To je fakt, všechno se může stát. Původně chtěli z hlediště 4 páry, co se už spolu znají, ale pořád ne a ne se ten čtvrtý pár přihlásit, tak jsem se teda zvedl a domluvil se s pořadateli, že ať se zeptají, jestli tu není nějaká žena, která by se mnou chtěla soutěžit. Byla. Tak jsme šli na podium a teprve tam nám vysvětlili pravidla. První soutěž: Pro mě byla velmi jednoduchá, musel jsem se jen postavit na židli a partnerka mi měla za úkol provlést nohavicí pinpongový míček a to tak, že začala naspodu jedné nohavice a míček musel vylézt nohavicí druhou. Niki (tak, nebo nějak tak se jmenovala moje partnerka, která byla ze Santa Dominga) musela ale používat jen jednu ruku. Tuto soutěž jsme suverénně vyhráli v čase 14 vteřin. Koho to bude zajímat, prozradím, jaktože to šlo tak rychle. :-) Úkol číslo dva: Měli jsme za úkol o sebe v co nejkratším čase vzájemně prasknout 4 nafouklé balónky v různých polohách představujících polohy při milování. To nám šlo dost dobře. Ale jelikož jsem nepřirazil dostatečně tvrdě, skončili jsme v této soutěži jako druzí. Třetí soutěž jsme opět suverénně vyhráli a to už se mi podařilo i rozjet obecenstvo a naklonit si jej na svou stranu. Soutěžilo se v tom, který pár zatančí co nejlépe rock-n'-roll. Naštěstí jsme nastupovali na tuto soutěž až jako čtvrtý pár a měli jsme čas se trochu domluvit co budeme tančit. Takže jsem Niki nejdříve vyhodil do vzduchu, pak si ji posadil na levou, v zápětí na pravou nohu, prostě to šlo. (Když má partnerka 40 kilo včetně kabelky, tak to se to pak řádí. Pozn. pro ty, které už napadají nějaké myšlenky. Že mamčo? :-)). No a v poslední soutěži už šlo skoro doslova do tuhého. byla plenta, aby diváci nemohli vidět, co provádíme, ale měli jsme přestně minutu na to, aby partnerka byla v tom, co jsem měl na sobě já a já jsem měl být zase v jejich věcech. Na tuto soutěž jsme šli opět jako čtvrtí a když jsme viděli, že to ten druhý pár nestihl a byl na pódiu doslova z holým zadkem (asi vteřinu, než je sihli zase zakrýt, tak to začínala být sranda, zvlášť, když Niki měla cca 150 cm na výšku a měla minisukni, halenku na ramínka a boty na jehličkových podpadcích asi tak číslo jedničky a já jsem si uvědomil, že pod těma kalhotama nic nemám (teda že nemám trenky) a tak jsem si říkal, jestli se mi nakrásně podaří na sebe tu minisukni nasoukat, jestli bude vůbec fungovat. Nakonec jsme to stihli (sice ta slečna už asi neponosí ani jednu věc, co měla na sobě, protože jak jsem do toho lezl, tak to praskalo ve švech) a tím jsme se stali absolutními vítezi večera. Vyhráli jsme každý tričko, flašku rumu a masáž.

Sobota - Napřed byly tanečky a pak nás pozvali na pódium. Hráli kartibskou hudbu a bylo nás tam asi 20 a měli jsme podlézat laťku, tak, že jsme se mohli zaklonit jen dozadu a nesměli jsme se laťky dotknout a ani rukama země. Tentokrát soutěžil i Pavel a Ivoš. Suverénně jsme byli nejvyžší e všech soutěžících a nevím, ale bylo to asi tím, že publikum mi fandilo, protože mě už znali z minulého vystoupení, ale pořád jsem se držel. Většina už odpadla a na pódiu jsem zůstal jenom já, Pavel a ještě jeden chlap (asi o půl metru nižší než my). I Ivoš odpadl a to je taky o ten kus menší. V každém případě teď už byla ta laťka tak nízko, že jsem si říkal, že mám výš kolena, než ta tyčka a tímpádem není šance abych se ohnul. Ale šel jsem do toho a bohužel první pokus se nezdařil, plácl jsem sebou na záda, ale obecenstvo si vyžádalo abych měl ještěš jeden pokus (taky to bylo proto, že už jsem byl na tom podiu jen ja), no a jestli se mi to podaří, že zase vyhraju, no a asi to bude tím alkoholem, prostě někde se mi asi udělal dočastný kloub, že jsem to prolezl a tím suverénně vyhrál. Vítězství jsem měl potvrdit tím, že to zopakuji ještě se zavázanýma očima. To jsem dal taky, takže další flaška rumu byla moje.

Neděle - Protože se večer hodně rozpršelo, tak se vystoupení konalo v místní diskotéce. Byla volba miss Carribik a na podium šly čtyři holky z publika. My jsme si sice říkali, že to je diskriminace, že dneska nic nemůžeme vyhrát a tak jsme si alespoň sedli do první řady ať máme na ty missky dobrý výhled. Holky měly několik soutěží, jako třeba která stihne políbit nejvíce chlapů během jedné minuty. No a protože jsme seděli nejblíže, tak jsme to vyfasovali my. No pak byla soutěž a o které neřekli nic bližšího, jen si holky měly vytáhnout z obecenstva 4 chlapy. Jedna tam měla svého kluka, ale ty ostatní tři si vzaly nás. Sedli jsme si na židle a čekali co to bude. Soutěž byla uvedena asi tak, že chla nemá pokaždé náladu a čas si mýt hlavu sám a že teda mu má pomoct partnerka, ale namísto šampónu měli šlehaný bílek s cukrem a holky měly vytvarovat co nejbizardnější účes (jestli se dá kilo sladkého lepidla v hlavě nazvat účesem). Ta moje to měla zajímavé, protože jsem si ten den nechal upléct zase ze svých vlasů copánky a na každý copánek mi navlíkli 2 perličky, takže teď mám v hlavě 160 perliček, nakonec to to moje děvče vyhrálo, protože jsme prý vypadal jako z filmu "Hvězdné války".

No každý večer po této show jsme šli na diskotéku a do baru, kde jsme hráli stolní fotbal nebo se díl hrát kulečník. No a taky jsme chodili tancovat. Ještě, a to jsem docela zapoměl podotknout, Pavel jako klasicky hned druhý den onemocněl, zašel si za místním šamanem, který mu kupodivu předepsal antibiotika a zákaz alkoholu (nikdo mu to nezáviděl), ale jinak se většiny akcí zůčastnil s námi.

25.9.2000 - Pondělí Ráno nás vzbudili telefonem, zašli jsme si na snídani a pak nás jeepem odvezli asi 2 hodiny daleko do druhého jeepu a jeli jsme na celodenní výlet do jungle, kde jsme i kousek proplouvali na lodi a pak jsme jeli na druhou stranu ostrova, kde nám půjčili koně a jezdili jsme si po pláži nebo ve vlnách oceánu a měli jsme tam nachystaný oběd. No a pak zpět. Výlet byl dost hodně komerční a byli tam s námi samí němci. Po večeři jsme si zašli na program, kde byly zase tanečky. A někdy kolem půlnoci po diskotéce jsme se vydali na kutě, protože i na další den jsme měli zaplacený program. Na tento výlet jsme jeli hlavně z toho důvodu, že celou dobu jsme se snažili přemluvit (uplatit) nějaké místní lidi, aby nám zorganizovali výlet na Haiti (hlavně nás teda zajímaly ty voodoo rituály a tak.), ale nikomu se nechtělo, protože Haiti a Dominikánská Republika se vůbec nemají rádi, navíc na Haiti je velmi nestabilní situace a neskutečná chudoba. V cestovce co nám připravovala ten dnešní výlet nás ujišťovali, že to bude skoro jako do Haiti, to byl ale nesmysl jim uvěřit. Nebylo to sice špatné, ale radeji být ten den v rezortu v jednom ze sedmi barů, u dobrého jídla a třeba se jít potápět nebo surfovat.

26.9.2000 - Úterý Hned po snídani nás opět vyzvedli, tentokrát mirobusem a jeli jsme na jinou část ostrova do přístavu, odkud jsme měli plout lodí, která má skleněné dno, aby bylo vidět na korály a ryby, ale nějak se nepohodli s kapitánem a tak jsme jeli motorovým člunem na ostrov Santa Catalina, kde jsme se šli potápět. Byli jsme ve vodě asi 30 minut v cca 30 metrech. Jeli jsme tak daleko, protože to je nejznámější místo na potápění v Dominikánské Republice. Stálo to za to, ale už jsme se potápěli na hezčích místech naší planety. Pak jsme měli nachystaný na tomto ostrově oběd a dost dlouho volno, tak jsme si zaplatili vodní skutr a jezdili jak diví. Odpoledne nás zavezli na místo, kde stačil šnorchl a brýle, dostali jsme každý kus chleba a šli si hrát s rybičkama na honěnou. Ty potvory byly tak drzé, že žraly přímo z ruky. Zpátky jsme už jeli onou lodí s průsvitným dnem. Na hotel jsme dojeli zase až za tmy. Byli jsme celkem zničení a protože jsme věděli, že budou zase jen tanečky, tak jsme nešli.

27.9.2000 - Středa Ještě ráno na snídani, aerobic, bazén, druhá snídaně. Pak jsme si šli zahrát na pláž koule a v 11 jsme šli balit. Ještě rychle do baru na dva tři drinky, rozloučit se ze všema nově nabytýma známýma (hlavně teda ten dívčí personál). No na poledne jsme měli domluvený odvoz na letiště a bylo 12.20 a my jsme pořád ještě byli v baru. Vůbec se nám nechtělo odjíždět, ale nakonec nás našli a tak jsme si nechali namíchat ještě drink do auta a už jsme jeli na letiště. Poslední peníze se utratily za suvenýry v podobě tuzemského a jamajského rumu a ve 22.00 už jsme byli v mrazivém deštivém podzimním Bostonu.

Autor: Petr. G.


 Mapa státu  Dominikánská republika (cestopis) všechna města státu  Dominikánská republika (cestopis) Největší města státu  Dominikánská republika (cestopis) Foto / obrázky k článku  Dominikánská republika (cestopis)

 Legální použití článku  Text článku je dostupný pro Váš blog/web za podmínek

 Článek Dominican Republic  v angličtině (ENG)...
Poradna k článku
Dominikánská republika (cestopis)
Diskuze k článku
Dominikánská republika (cestopis)
Fotosoutěž
Psi, kočky a td.




Navigace: A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž VŠE

Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · Hry online · Games online
Copyright (c) 2017 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz




Dominikánská republika (cestopis)
Dominikánská republika (cestopis)


Dominikánská republika (cestopis)
Dominikánská republika (cestopis)


Dominikánská republika (cestopis)
Dominikánská republika (cestopis)


Dominikánská republika (cestopis)
Dominikánská republika (cestopis)


Dominikánská republika (cestopis)
Dominikánská republika (cestopis)


Fotogalerie (15)...


Přidat foto...



Poradna
Poradna
Poslední dotazy:
29.10: Máte-li zájem o jakékoli podrob nější informace na téma: Dominikán ská republ...
HELP !

IQ test online

Hry online
Svátek má  Magdaléna, zítra Libor