Jordánsko (Jordan)

Toto území bylo domovem nejstarších civilizací sveta.


Název CZ: Jordánsko
Název ENG: Jordan
Originální název: Al Mamlakah al Urduniyah al Hashimiyah
Hlavní město: Ammán
Počet obyvatel: 5 153 378
Rozloha (km2): 92300
Hustota osob/km2: 55,83
Umístění: jihozápadní Asie
Sousedi: Irák, Izrael, Saúdská Arábie, Sýrie, západní břeh
Náboženství: sunnitští muslimové (92%), křesťané (7%)
Národnostní složení: Arabové (98%)
Úřední jazyk: arabština
Politický stav: konstituční monarchie
Členství v mezinárodních organizacích: OSN, LAS
Měna: jordánský dinár JOD = 1000 filu
Kurz (Kč): 1 dinár = 34,285 (25. 8. 2005)
Čásové pásmo: UTC +1 p.m. (+2 p.m. letní čas)
Doména (internet): .jo
Předvolba (telefon): 00962
mobil: 0096277, 0096279, 0096295, 0096296
Ekonomika: rozvinutá
Hlavní odvětví ekonomiky: těžba nerostných surovin, průmysl, obchod, restaurace a hotely, stavebnictví
HDP (USD): 23,64 mld.
HDP (na 1 obyv. v USD): 4 300
Vodní plocha (km2): 329
Velké města: Aquaba, Ammán, Kerak
Hlavní řeky: Jordán
Moře: Mrtvé moře, Rudé moře
Podnebí: suché subtropické
Úhrn srážek: 275 mm
Roční teploty: 8,5°C (v zimě) až 25,3°C (v létě)
Reliéf: náhorní plošina, suchá údolí, poušť
Flora: pouštní a stepní
Fauna: gazela, divoký oslík, liška, leopard, pštros, ptáci, velbloud
Využití plochy: pastviny (9%), orná půda (4%), lesy (1%), ostatní (86%)
Zajímavosti (architektura): Ammán, Jerash, Petra
Zajímavosti (příroda): Dana, Mrtvé more, Petra, Wádí Rúm
Popis státu: Toto území bylo domovem nejstarších civilizací sveta. Od 1. tisíciletí pr. n. l. zacali do východního Jordánska pronikat Nabatejci a díky obchodním stezkám došlo k rozkvetu. V roce 105 n. l. se Nabatejská ríše stala rímskou provincií. Poté následoval rychlý hospodárský pád. Po ére križáku se moci na území dnešního Jordánska chopili Osmané. Když Osmanská ríše po první svetové válce zanikla, prevzala kontrolu nad Palestinou Velká Británie a vytvorila stát Transjordánsko. Roku 1923 se Transjordánsko oddelilo od Palestiny. V roce 1946 bylo vyhlášeno nezávislé Jordánské hášimovské království. Jordánsko zacalo zažívat éru rozmachu za vlády krále Husseina. V roce 1967 propukla Šestidenní válka, kdy Izrael prevzal západní breh Jordánu a východní Jeruzalém. Behem šesti dnu prišlo Jordánsko o príjmy z prumyslu i o zemedelskou pudu. Z okupovaného území proudilo do zeme nekolik tisíc palestinských uprchlíku. V roce 1994 došlo k podepsání mírové smlouvy s Izraelem. Král Hussein vedl zemi k demokracii. Jordánsko je konstitucní monarchií. Nekolik týdnu pred svou smrtí jmenoval svým následovníkem svého nejstaršího syna Abdallaha II., který má velkou velikou podporu vetšiny Jordáncu i velké cásti palestinské komunity. Za jeho vlády se zlepšily vztahy s Izraelem. Ve stejné dobe posílilo Jordánsko své vztahy s Egyptem a Sýrií.

Článek:

Neděli 27.3.2005
Samotný výlet do jordánské Aqaby zacal tím, že jsme na ostravské vlakové nádraží prijeli o hodinu drív než bylo nutné – prý casová rezerva… Takže jsme si hodinu krátili cas chytáním prvních slunecních paprsku toho roku. V Olomouci se k nám pridali další dva souputníci. Bylo nás tedy celkem 5. Oni dva, mí rodice a má malickost. Tentokrát jsme meli zaplacený zájezd, ale v plánu byl také vlastní program. V podstate jsme se v Aqabe meli zdržet jen pár dní. Nikdo netušil, co od této celkem nové destinace cekat…Mile prekvapila!
V Praze jsme se metrem prepravili na konecnou trasy A – Dejvická a putování zapocali nechutnou vecerí za pražskou cenu. Radeji jsme restauraci chvatne opustili a zbytek casu, až do odletu strávili na Ruzyni. Sem jsme se z Dejvické dopravili busem císlo 119. A pak od 21:45 do 02:20 trpeli. Cekání nebralo konce. Až se konecne otevrelo okénko naší cestovky a byly nám vydány vouchery a palubní lístky, nabralo dení nejaký spád.

Pondelí 28.3.2005
Let s CSA do Aqaby v Boingu 737 – 300 pro 144 pasažéru trval 4 hodiny. Usnula jsem hned, jak to jen bylo možné a probudila jsem se akorát abych zahlédla pyramidy! O východ slunce jsem byla ochuzena, jelikož jsem sedela na západní strane. Letadlo bylo naprosto plné, takže presouvání se nebylo možné. Clovek byl rád, když se mu podarilo zajít jednou na toaletu a zpet. Pilot zakroužil nad Jordánským pobrežím a já se zhrozila! Co v této pustine budeme delat? V Aqabe bylo mezipristání a letoun po krátké (asi hodinové) prestávce pokracoval do egyptského Sharm el-Sheikhu. My však vystoupili. Na King Hussain International Airport jsme byli odbaveni celkem rychle. Zasloužily se o to 2 šikovné delegátky, které nás venku rozdelili do dvou autobusu. Jeden vezl návštevníky, kterí si priplatili ctyrdenní okružní jízdu Jordánskem a ten náš rozvážel turisty do hotelu. Poslední zastávka byla u našeho - Crystal. Z letište do centra to bylo asi 10 km pres planinu. Pohled z okna mi na nálade nepridal. Porád jsem se desila toho, co nás ceká. Ubytovali nás v pokojíku s vlastním sociálním zarízením (WC, umyvadlo, vana). Cekaly na nás dve vysoké a velice prostorné postele. V jedné se dva královsky vyspali. Soucástí pokoje byla lednice, televize, telefon, stolek a dve kresla, toaletní stolek se zrcadlem, psací stul, šatní skrín a na oknech visely úžasne barevné závesy. Po zkušenostech s ubytováním v arabském svete to byl komfort. Clovek si však nesmel všímat drobku na koberci, popraskaných kachlicek a jiných drobností.
Cekala nás informacní schuzka. Sešli jsme tedy z našeho 4. patra dolu. Po ceste jsem na druhém patre zahlédla dvere na terasu. Hotel se rozkládal ve dvou vysokých budovách, které byly spojeny jednou nižší. A práve na streše té nižší vytvoril majitel príjemné zákoutí pro odpocinek. Na recepci na nás již cekala delegátka. Informace byly velice užitecné. Napríklad, že v bance dostaneme za EUR ci USD více než v hotelu. Ovšem to, že pri deseti a dvaceti dolarovkách kurz v hotelu rapidne klesá byla výhradne vlastní zkušenost. V pátek a sobotu je obvykle vše zavreno. Snídane v cene – švédský stul. 1.4. se posouvá cas o jednu hodinu dopredu (zacíná zde letní). Od 28.3. (kdy se menil cas u nás) do 1.4. byly casy u nás a v Aqabe stejné. Ženy pozor! Neodhalovat se príliš! V turistických centrech jsou na to zvyklí (alespon ti mladí), ovšem v nekterých oblastech by mohly létat kameny. Po této informaci me pak mami zbytek pobytu nutila chodit v tríctvrtecních kalhotách a tricku s rukávkem (a to i v nejvetším parnu). Nic to nepomohlo. Vzhledem k tomu, že jsem blond, stejne se za mnou otácely jak muži, tak ženy. Neméne duležité byly zajímavosti o trech aqabských plážích:
Verejná pláž – bez úplaty, ale nedoporucuje se turistum, kterí zde ve svých plaveckách predvádejí piep show a místní na ne v lepším prípade pískají a pokrikují. V tom horším hází kamení. Nachází se hned v centru mesta, kousek od našeho hotelu. Domorodci plavky evidentne znají jen z evropských obchudku, protože se zde všichni koupou naprosto obleceni. Mnohdy ani boty nevyzují. Vyjdou z more, trochu oschnou a sednou do taxi. Baracuda beach – za 3 JOD. Kousek dál od mesta, asi 20 minut pešky, ale není problém zajet taxíkem až na místo za 1-2 JOD. Je to však príjemná procházka kolem luxusních hotelu, palem a velbloudu. Pláž je píscitá a hladina more stoupá pozvolna. 100 m brehu se mužete vydovádet na trampolíne. Zázemí areálu je vynikající. Cisté toalety, bar, restaurace, bazén, lehátka a slunecníky. Výborná obsluha a žádní domorodci, kterí by Vás na pláži rušili. Royal Diving club – 5 JOD pri koupi lístku v hotelu, na míste 7 Jordan Dinar [džej dí]. Vzhledem k tomu, že se pláž nachází asi 20 km od mesta smerem k Saudské Arábii, pendluje zde minibus, který hosty sváží prímo od hotelu. Je však nutné domluvit se na case odjezdu. Obvykle 9:00, 10:00, 10:30 a zpátky kolem 15:00, 16:00 a 17:00 Tato pláž je proslulá svými japonskými korálovými útesy a nádhernou morskou faunou a flórou. Restaurace, bary, bazény, toalety, sprchy (také dva pro výcvik potápecu), lehátka a slunecníky jsou zde samozrejmostí. Mužete si zapujcit jakoukoliv potápecí výbavu. My se spokojili se šnorchlem 1 J.D. a brýlemi za 2 J.D. Úplne to stacilo, i když údajne je potápení s kyslíkem daleko lepší, ale také podstatne dražší.
Mohli jsme se zúcastnit nekolika výletu, ale z vlastní zkušenosti víme, že když pojedeme na vlastní pest, uvidíme toho více za méne penez. I když do Jeruzaléma jsme se prece jen nechali nalákat. V nabídce byl výlet do Petry 55 USD + 42 USD vstup, Wadi Ram 48 USD, Mrtvé more 55 USD, Jeruzalém 137 USD a plavba k faraónove ostrovu 40 USD – lodní výlet na nedaleký ostrov s koupáním a šnorchlováním a obedem. Ostrov s pevností se nachází na území Egypta, takže bylo nutné vyrídit celní formality. O to se ochotne delegátky postaraly. A také zde byla možnost tríhodinové plavby ke korálum a za podmorským životem žlutou ponorkou za 16 J.D.
Po vybalení našich skrovných zavazadel jsme vyrazili poprvé do mesta. Jen tak ho trochu omrknout a zjistit situaci ohledne autobusové dopravy do Petry, Izraele atd. Daleko jsme nedošly (z Aqaby témer nic nevideli) a už nás odchytil Fares – taxikár, jež nás lákal na výlety kamkoliv za discount. Jeho nabídky byly zajímavé, ale chlapec chtel turisty nalákat ješte ten den (co kdyby se do zítrka rozmysleli?). Velice nás premlouval, at jedeme do Wadi Ram (skalní útvary v nedaleké poušti s impozantním západem slunce), protože dnes je pekné pocasí, ale jak bude zítra, to nikdo neví. Je pravda, že foukalo a na ležení u more bylo celkem chladno, tak jsme se nechali zlanarit. Cena byla solidní. Za taxi 25 JOD a džíp v poušti 20 J.D. (vzhledem k proporcím našich kolegu jsem radeji dohodla 2 auta, každé za 20). Domluvili jsme se tedy na 14 hodin a vrátili se do hotelu, trochu si odpocinout. Odjeli jsme na cas do hodinu cesty vzdáleného mestecka na okraji poušte. Pak následovala tríhodinová jízda na korbe džípu. Obcas nám zastavili na focení a abychom si mohli protáhnout telo nebo obhlédnout beduínský stan a koryta pro prívod vody do studny – Bedouins technology. Západ slunce byl velice romantický. Pak jsme se naprosto vykodrcaní a zaprášení vrátili do vesnice. Už byla tma a citelne se ochladilo. Vtáhli nás do obydlí, usadili na zem (tak je to tady zvykem) a nabídli preslazený mátový caj – ríkají mu arabská whisky. Nechteli jsme být nezdvorilí, ale už toho za ten jeden den bylo dost a tma houstla. Pri zpátecní ceste jsem radeji usnula. Laciný manévr jak se vyhnout anglické konverzaci s ridicem a prekládání do ceštiny ostatním. Do hotelu jsme se vrátili ve 20 hodin. Na to, že slunce zapadlo 17:45, byla tma jak o pulnoci. Po sprše jsem spala jako nemluvne. Ani nevím, jestli se mi neco zdálo…

Úterý 29.3.2005
Prišlo mi vyúctování za SMS, 20 Kc za kus. Trochu drahý špás, ne? Snídane nic moc. Pomalu si zvykám na zmenu stravy. Jediné, co mi chutnalo byla veka s marmeládou. Ale mohli jsme si vybrat z celkem pestré nabídky. Vejce na 3 zpusoby, arašídové máslo, nejaká pomazánka, zelenina, salám s pro me né príliš dobrým korením a nevím co všechno ješte. Naštestí co druhý den delali palacinky. Když ale clovek prišel pozde, už na nej zbylo jen to burákové máslo, olivy a salám. Káva byla od Melity (nikdy víc) a caj jsem ani neochutnala.
Koupili jsme lístky na Royal diving club a v deset odfrceli autobusem. Ješte pujcit výbavicku a šup do more z mustku – pekne po schodech nebo po pontonu. Trochu studené, ale dá se to vydržet. Za tu nádheru to stojí. Zase jednou koukám na výjevy z filmu „Hledá se Nemo“, ale tentokrát v živých barvách. Zákaz dotýkání se korálu pod pokutou 10.000 J.D. Tato strana Rudého more je daleko více bohatší a barevnejší než tolik zprofanované egyptské pobreží. Do Jordánska se jezdí již nekolik let, ale Ceši mají zatím (stav k breznu tohoto roku) jen jednu cestovku, která je ochotna je tam vyvézt. Do 16 hodin jsme tady na teplém slunícku, ale v závetrí vegetili. Pak následoval odjezd zpet do hotelu, protože na 18 hodin jsme meli domluvenou schuzku s Farisem. Plánovali jsme cestu do Petry – nabatejského skalního mesta. Protože v jednom aute bylo ješte místo, zbantovali jsme paní Jarušku, která chtela tu nádheru videt, ale cena, kterou udala delegátka se jí príliš nezamlouvala (ostatne jako nám). Plán naší cesty se rodil težce. Každý chtel videt neco jiného a taxikári nebyli príliš ochotni vstát v 6 hodin ráno. Brzy se rozednívá a hned potom je výhen. Jak jsme zjistili vcera, auta nemají klimatizaci, takže ranní odjezd byla logická volba. Nakonec jsme se prece jen nejak dohodli – ráno odjezd do Petry a druhý den okružní jízda po Jordánsku (samozrejme, že ne celém) – alespon ta nejzajímavejší a nejduležitejší místa. Cena 200 J.D. na osobu. Jako bonus jsme dostali vecerní vyhlídku na aqabský záliv. Velice zajímavá zmet barevných neónu. Clovek bezpecne poznal, kde koncí Jordánsko a kde už se dívá na izraelský Eilat ci egyptskou Tabu. Svetla mest se nádherne odrážejí od morské hladiny. Po ceste do Hotelu nás taxikár vzal kolem paláce soucasného panovníka – krále Abdalláha, který se obcas (jako z pohádky) prevléká za chudase a chodí mezi lid, aby se dozvedel jeho smýšlení. Lid ho má rád, i když stále s láskou vzpomíná na jeho otce, krále Husseina. Hussainovou tretí manželkou byla Americanka s arabskými koreny. Nedávno vydala svou knihu Skok víry (Její Velicenstvo královna Núr). Je to velice poutavý životní príbeh a zároven poodhalení špinavé mezinárodní politiky. Vrele doporucuji precíst pred cestou do Jordánska! Královské letní sídlo je však peclive hlídáno, takže jsme kolem skutecne jen projeli.

Streda 30.3.2005
Opet me chce nekdo koupit! Tentokrát náš taxikár. Dlouho me pozoroval ve zpetném zrcátku, tak jsem si radeji vzala slunecní brýle, aby nevidel, že ho pozoruji. Poté se me zeptal, za kolik velbloudu by me rodice prodali. Z lonského roku jsem poucena, že clovek musí ríct hodne vysokou sumu aby chlípníka odradil. Vyhrkla jsem, že pod 200 nejdu. K mému prekvapení nabídl 210. Vzal mi tím rázem vítr z plachet… Ptala jsem se, na kolik tak vyjde koupe mnou oblíbeného zvírete. „1 kus za 1500 J.D.“ No nevím, kde by vzal 8,5 mil Kc na porízení jedné blondaté belošky… Už 8 hodin ráno na pekelné výhni strašíme v Petre. Fares nám doporucil ubytování u svého strýce a tesne pred príjezdem nám oznámil, že kapacita hotelu je plná, ale že nás zaveze do druhého zarízení stejného majitele. Je pravda, že nás tady natáhli (ve srovnání s cenami jinde), ale my se tak tešili na sklaní mesto, že jsme chteli mít formality s vecerním prenocováním co nejrychleji za sebou. V cene byla doprava ke vstupní bráne do areálu nabatejského mesta. V 9:20 jsme již kupovali lístky. 21 J.D. dospelí a 10,5 J.D. studenti. Skupina s pruvodcem a povinným príspevkem na zvírata 29,5 J.D.
Petra bylo kdysi dávno mesto oplývající zelení a vodou. Jak se však životodárná vláha z krajiny vytrácela, odcházelo obyvatelstvo, až zmizelo také povedomí o zašlém a zpustlém meste. Znovu objeveno bylo relativne nedávno v dobe arabsko-britských boju. Podle nekterých pramenu se zde také skrýval Mojžíš s lidem, který vyvádel z Egypta, pred faraónovou mstou. Pak pokracovali podél brehu Mrtvého more až na horu Nebo. Zde byla Mojžíši ukázána Zeme zaslíbená (oblast Jeruzaléma). Avšak on tam nikdy nedošel. Záhy po výjevu umírá.
Procházíme Wadi Musa (korytem bývalé reky) a míjí nás turisté, kterí šetrí nohy na koních a povozech. Drahá doprava v porovnání s krátkou vzdáleností, kterou na hrbu zvírete prekonáte. Pokracujeme úzkým Al Sikem (prurva mezi skalisky) a ani ne za 30 minut pricházíme k nejkrásnejší, nejznámejší a nej, nej, nej památce celého skalního mesta. Stojíme u pokladnice. Kocháme se pohledem, stejne jako stovky dalších turistu. Vevnitr je malá místnustka, kam se nesmí a je v ní dost tma, takže ani nevidíme, jestli chodby nekam pokracují. Rozhodne interiér neodpovídá filmu Indiana Jones, ale exteriér je naprosto jedinecne úžasný. V prucelí stavby vytesané do skály se nachází jakási váza. Zub casu se na celé stavbe znacne podepsal, ale také Arabové, kterí se domnívali, že ve váze je ukryt poklad, proto ji nezrídka ostrelovali svými zbranemi. Pokladnice hýrí každou chvíli jinými barvami. Ráno je ružová, vecer rudá. Záleží na úhlu pohledu a nasvícení sluníckem. Nechce se nám vzdálit se od monumentu, ale pokracujeme dále. Ted se mužeme rozhodnout pro výstup k Áronove hrobce (namáhavé na celý den) nebo pro obhlídku areálu. Volíme druhou možnost a už obdivujeme staré antické divadlo pulkruhovitého tvaru (opet vytesáno do skály). Na protejší strane se v mírném kopci nacházejí ruznobarevné hrobky. Modrou žílu ve skalním masívu vidím prvne v živote! Procházíme starou Petrou a ceká nás stoupání k nejzachovalejší památce – ke klášteru. Výstup je dosti nárocný a ne každý turista se sem vydá. Možná proto se jedná o skutecne nejlépe vypadající symbol nabatejské kultury.
Je nám nabízen oslík, který nás údajne dopraví cást cesty nahoru. Nikdy by me nenapadlo to malé zvírátko tak zneužít, ale tatícek okamžite domluvil dopravu pro všechny cleny naší výpravy. Ani nevím jak a už se chudák prohýbal pod mou váhou. Cekala jsem tak petiminutovou jízdu, jak mají Arabové ve zvyku - dopraví Vás za roh a dál musíte pešky. Ovšem prišlo prekvapení, když se zvíre pustilo do šplhání po schudcích nahoru. Neomylne vedelo kam má šlápnout (už nikdy bych nerekla, že je osel líné a hloupé zvíre), ale presto me prepadaly stísnené pocity. Rvala jsem jako šílená, když ta malá kopýtka klopýtala po schudcích ve skále a stále výš a stále strmeji. Vedle oslu šli pešky jejich majitelé a dávali nám chytré rady jako: „Don´t worry. Close your eyes…“ Bylo to utrpení! Muj beduínský pruvodce (23 let ale vypadal na 33) si dovolil zažertovat, že jízda dolu je zvlášt zábavná. Hlavne ženám se líbí. Oslíci byli úplne zpocení a nevím kolik z tech 2 J.D. na osobu dostali v podobe porádného krmení. Dovezli nás jen kousek od kláštera a presto jsme se vydali špatnou cestou. Došli jsme k hluboké strži a zase se vrátili, abychom konecne našli správnou cestu. Klášter je v podstate jakousi rozšírenou kopií pokladnice, kterou jsme již obdivovali. Sedli jsme si na kamínek a pri kochání se výjevem poobedvali zabalenou svacinkou. Kousek dál byla vyhlídka na pohorí. Krásné, ale na muj vkus trochu moc vysoké. Cestou dolu jsem se bavila sledováním útrpných pohledu turistu na oslích hrbetech. Byla to podívaná pro bohy. Urcite jsem pusobila naprosto stejne tragikomicky. Malou odbockou jsme se dostali ke Lvímu Tricliniu – chrám, jehož vchod hlídali dva kamenní lvi (dnes jsou z nich jen zbytky) a pod portálem vycnívaly dve hlavy bájné Medúzy. Kousek odtud prodávaly beduínské ženy ruzné bebechy. Tedy suvenýry. Bud je mely rozloženy prímo na zemi nebo byly bohatší a mohly je položit na koberecek. Ty nejzámožnejší ukazovaly své zboží na stolech a pod nimi nechaly své deti at tam jí, spí nebo at si hrají.
Pomalu se vracíme zpet k pokladnici. Tady me odchytává hloucek devcat, která se se mnou touží vyfotit. Nechápu proc to? „Because you are beautiful.“ Tak toto je poklona, kterou jsem se svými kyprými tvary od žádného Cecha nikdy neslyšela. Vždy jsem si myslela, že budím zvedavost díky vlasum, ale po pravde bylo v okolí víc blondýnek… nadváha je v arabském svete evidentne cenena. Jestli se tedy, devcata, chcete výhodne vdát, tady je návod… (ale ne za méne jak 210 velbloudu)!
U východu jsme dost dlouho cekali na smluvený autobus. Nic se nedelo. Nakonec se nad námi smiloval jeden taxikár a zavolal z mobilu do hotelu, že turisté už cekají. Patrne o nás mel náš ubytovatel velký zájem. Teprve po návratu do pokoju jsme si zacali všímat vybavení. Koupelna des, všude špína, prkénko WC prasklé a ubytování drahé. Za 5 J.D. jsme si zašli na veceri. Švédské stoly se prohýbaly a nejvíc mi chutnaly preslazené zákusky. Po veceri jsme meli smluvenou schuzku s Farisem, ale neprišel. Chteli jsme domluvit podrobnosti na další den. Pozdeji volal, že nebude moci prijet, protože má otce v nemocnici, ale že pro nás pošle bratra s minibusem. Takže jsme zase jednou sedeli všichni pohromade a užili si vtipkování a popichování. V televizi se dovídáme, že Papež je vážne nemocen. Hned po zprávách usínám.

Ctvrtek 31.3.2005
V 8:30 byl pro nás pristaven klimatizovaný minibus. Príjemná zmena. Protože mi však tento druh dopravy nedelá príliš dobre, už preventivne si beru Kinedril a vzápetí usínám (ostatne jako vždy po jeho požití). Pro me byl tento den naprosto zbytecný. Akorát jsem se vyspala, byt nevalne a v sede. Hoši náš vcerejší zážitek komentovali slovy, že to byl trochu vetší Adršpach a slavný križácký hrad, kterým se Jordánsko pyšní, oznacili za chabý odvar Bouzova. Pokud jsme práve nespala, tak byla docela psina poslouchat ty jejich hlody.
První zastávka byla ve meste Kerak. Konecne zase jednou vidíme také krestanské symboly. Na kopci se nachází polorozpadlý hrad, který v ruzných casových obdobích sloužil ruzným úcelum a spadal pod rozlicná náboženství. Není neobvyklé videt zde vedle sebe muslimské vezení a zbytky krestanského kostelíku. Vstup stál 1 J.D. Pridal se k nám pruvodce. Táhl nás tmavými chodbickami. Obcas se zastavil u nejaké díry ve stene, posvítil zapalovacem a prohlásil „bedroom“. Když takto prošel tri místnosti se stejnou hláškou a zastavil se u ctvrté, rekla jsem místo nej „bedroom“. Ale netrefila jsem se. Prý vezení. Pak nám ukázal ješte stáje a dožadoval se odmeny. 1 J.D. všimného mu bylo málo. Po 20 minutách jsme zase sedeli v aute. V Madabe jsme chteli navštívit recký kostel svatého Jirího, kde se skrývá cenný poklad. Bohužel nedostatecne cenený, protože brutální stavební zásahy tu nádhernou mozaiku témer znicily. Pochází nekdy ze zacátku veku po Kristu (3. – 4. století) a je to vubec první kartografická mapa Jeruzaléma a Palestinského území. Po malém bloudení jsme ten skvost, který me nevýslovne zklamal, našli. Kusy chybely, barvy byly vybledlé a názvy novozákonních mest v rectine. Vstup 1 J.D. Hora Nebo. Jak jsme se již zmínila, Buh odtud ukázal Mojžíši zaslíbenou zemi. Stojíme na stejné vyhlídce a snažíme se pres polední opar rozpoznat alespon zlatou kopuli Skalního chrámu v Jeruzaléme. Je to marné. Vidíme pouze vody nedalekého Mrtvého more. O nádherný výhled jsme byli ochuzeni. Tak alespon obdivujeme výtvor novodobých remeslníku. Na vyhlídce stojí od roku 2000 kríž. Byl zde vztycen na památku návštevy svatého Otce. Kríž je znázornen jako strom života, jehož kmen obepíná biblický had, který prostrednictvím Evy donutil Adama k spáchání prvního hríchu. Vrátili jsme se zpet do Madaby a odtud se vydali hledat The hot springs. Bylo 17 hodin když jsme zaplatili vstup 5 J.D. do kdysi vojenského areálu. Koupání jen na vlastní nebezpecí. Podoba okolní krajiny ledascos napovídala o nedávném zemetresení. Ze skály padají proudy teplé vody do prírodního koryta a odtud prepadávají do dalšího. První koryto je preplnené muži a ve druhém sedí ženy – úplne oblecené (mnohdy i s boty a kabelkami). Nezvedení potomci sedají na prepady a zabranují tak vode aby odtékala do koryta pro ženy. Nikdo s tím nic nenadelá. Prešla me chut okoupat se, protože jsem mela s sebou jediné tricko a kalhoty a ve dvoudílných plavkách tam nikdo nebyl. Sem tam se sice našla Evropanka, ale byla alespon zabalená do rucníku. Smula. A další zklamání!
Už jsme meli výletování plné zuby. Jerrasch jsme ani nezahlédli. Byla tma, tak jsme se vydali zpet do Aqaby. Na benzín pumpe byla pauza. Koupili jsme si kafe, ale zase jsem cítila to odporné korení, které cpou do všeho. Je v salámech, mase, caji a ted i v káve. Ptám se, co to je za humus. Prý kardamon. V aqabských ulicích je cítit na každém rohu. Postávali jsme v hloucku a nenápadne se k nám blížili dva maníci. Jeden prošel tesne kolem me a necím me bodnul do paže. Ne že by to tak strašne bolelo, ale byla jsem pekne vystrašená, protože jsem nevidela co to bylo. Naštestí se mi nijak nepritížilo, takže jen náhodná nehoda. Do hotelu jsme dorazili ve 23 hodin.

Pátek 1.4.2005
Zmenil se nám cas o +1 hodinu. S paní Jarkou se vydáváme na Royal club a kluci korzují po meste. Ješte jsme si ho ani porádne nestihli prohlédnout. Od 10 do 16 se tedy válíme u more a pak také vyrážíme. Poprvé se procházíme ulickami a obdivujeme obrovskou standardu, která vlaje u pobreží prímo v centru. Divím se, že jsem ji vloni z protejší strany nevidela… Jdeme na veceri, ale zase mi tam dali kardamon. Takže se mi celý vecer ríhalo „gargamelem“. Místní specialita je falafel – smažené zeleninové kulicky obalené v cizrne a to všechno v kukuricné placce. Vecer BBC vysílá textovou zprávu, že Papež zemrel. Následne je vše dementováno. Sledujeme reportáž o jeho živote a usínáme.

Sobota 2.4.2005
Tatícek se chystá s hochy odjet na svou plánovanou cestu do Jeruzaléma a dál ke Genezaretskému jezeru, které vloni nestihl navštívit. My se chceme trhnout. O Jeruzalém zájem sice máme, ale ty prívažky, které on plánuje nás príliš nelákají. Handlujeme abychom mohly zustat. Nakonec souhlasí. Ale presto se celý den nehneme z pokoje. Úpenlive strežíme lednicku, aby nám nezmizely dobrutky, které jsme si sem táhly na zádech. Tatícek si s sebou vzal jen peníze, ale v Izraeli je i na nej príliš draze. Ve 14 hodin odcházíme do mesta. Jsou tady velice levné parfémy. Stejný obal, lahvicka, vune … cena 50 CZK. Jdeme se podívat na Baracudu. Docela se nám tady líbí, ale už se nevyplatí platit vstup. Zítra urcite prijdeme! Obcházíme okolí. Luxusní hotel a hned vedle nej poušt a na ní pasoucí se velbloudi. Objevujeme fast food, kde pripravují zajímavé papu. Za 1 J.D. zabalí do boxu udržující teplo skutecnou dobrutku. Ani kardamon mi nevadí. V placce je zabaleno masícko, kupa zeleninové oblohy a výtecná sýrovo-cesneková omácka k tomu. Neseme si to do hotelu a okukujeme beduínské obchudky. Zastaví nás jeden legracne vyhlížející mužícek – Mohamed a zve nás dál okamžite nám nabízí arabskou whisky. Vymlouváme se, že máme teplé jídlo, ale že ráno urcite prijdeme. Zve nás na výlet ješte s maminkou a synem Petrem z našeho hotelu. Musíme si to rozmyslet. Koukáme na televizi. Papeži se pritížilo. Mám pocit, že ve chvíli kdy usnu, zemre. Oci se mi klíží ve 21 hodin.

Nedele 3.4.2005
Papež zemrel 2.4.2005 ve 21:37. Po snídani a kontaktu s maminkou a Petrem navštevujeme Mohameda. Jako dárek mi venuje náušnice. Pripadá mi trochu 4%. Mám z nej zvláštní pocit. Slibujeme, že na plánovaný výlet pojedeme (pokud se ovšem pridají naši známí od snídane). Obléká me do beduínského šatu. Na hlavu dostávám závoj. Špatne se mi pres nej kouká. Nechápu, jak v tom mužou ženy celé dny vydržet. Domorodci tady chodí porádne navlecení. Obvykle v cerném. Svetry, kalhoty… pri triceti stupních. Z detí delají zaparence už od mala. Matky nosí své nejmenší ratolesti ve dvou hrubých dekách.
Zbytek dne trávíme na Baracude. Je tu pekne, ale jen na koupání. Všude kolem písek a rybicka v nedohlednu. Blbneme na trampolíne na mori, která je od brehu co by kamenem dohodil a zbytek doplaval. Ve meste kupujeme papání, které nám vcera tolik chutnalo a uháníme do hotelu. Mohamedovi se však vyhnout nelze. Pro zmenu dostávám náhrdelník. Už je mi z nej fakt špatne a lituji, že jsem souhlasila se zítrejším výletem. Porád na me sahá a je nepríjemný.

Pondelí 4.4.2005
V 9:30 odjíždíme na jižní pláž. Pridala se k nám paní Jaruška, takže nás je 5. Pláž je verejná, ale moc místních tady není. Hlavní nápory byly o víkendu. Sedíme na brehu, zabalení do rucníku a cekáme až ustane vítr, abychom mohli do more. Mohamed je naštvaný, že se nechceme koupat. Hlavne, že se já nechci vysvléct do plavek. Sedíme na dece. At se presunu kam se presunu, za chvíli opet dorazí za mnou a nepríjemne se na me lepí. Už nevím o cem se s ním mám bavit. Napadne me vyptat se na tu standardu z mesta. Byla tam už vloni? Prý jsem ji pred rokem z Eilatu videt nemohla. Byla vztycena na pocest transjordánského spolecenství teprve pred pul rokem. Nakonec me zachranuje mami. Obetuje se a jde si zašnorchlovat. Mohamed se okamžite vydává za ní. Prý ji porád chytal a neco ukazoval. Porád se jí držel po boku. Bylo to divné. Je pro nás pripraven beduínský obed, ale nikomu moc nechutná. Pak následuje posezení u caje. Mohamed se nás snaží pobavit a zpívá. Sedají na nás nepríjemné mouchy. Každou chvíli koukáme na hodinky a modlíme se aby už konecne prijel taxík. Na pláži prijíždí autobus plný mladých devcat. Všechny zahalené a strašne moc se se mnou chtejí fotit. Odjezd byl skutecne vymodlený.
Po tom nevydareném obede jsme hladové. Zajdeme si na naše oblíbené jídlo a po ceste potkáváme tatku. Prý v Jeruzaléme pršelo a byla zima. Jeden chlapec mel s sebou jen kratasy a druhému krestanské památky nic neríkaly. Takže se Genezaretské jezero nekonalo. Stihli jen historické mesto a Betlém na palestinském území.

Úterý 5.4.2005
Extra pro nás je snídane pripravena už v 6 hodin ráno. S naší skvelou pruvodkyní odjíždíme do Jeruzaléma. V 6:30 stepujeme na hranici, ale zdá se, že nás nikdo nechce pustit dál. Zaplatili jsme 5 J.D. a jdeme asi 300 m pešky na izraelskou stranu. Nakonec celá procedura trvá do 8 hodin. Celnice se podivovala nad mým jménem. Iris je prý také izraelské jméno. Povytáhla obocí, když ji PC vyhodil, že jsem v Izraeli byla už vloni, ale nekomentovala to. Tady je už pro nás pripraven izraelský autobus s židovským pruvodcem – panem Zevem.
Zpet do Eilatu prijíždíme ve 20:30 tesne pred uzavrením hranice. Výstupní poplatek z Izraele nás prichází na 17 USD. Opet zde trávíme asi hodinu a ve 22 jsme už u hotelu.

Streda 6.4.2005
Poslední rozlucková s morem. Koupeme se na Royal až do 17 hodin. Je velice pekný den a spousta turistu zustává až do pozdních hodin. V 17 nás chce odjet asi 40. Pristavují pro nás autobus. Poslední nákupy a rozlucka s Mohamedem. Slíbili jsme privézt mamcine kolegyni vodní dýmku – Argilu (v Egypte se jí ríká šiša). Za solidní cenu nám ji Mohamed prodává i s tabákem a názornou ukázkou použití. Byl velice smutný, že jeho „superkocka Iris“ odjíždí. Já práve naopak, že se ho konecne zbavím. Jeho obchod je totiž prímo naproti hotelu, takže se mu nelze vyhnout.

Ctvrtek 7.4.2005
V 5:30 budícek, snídane a odjezd na letište. Procházíme celními formalitami a cekáme na zpoždené letadlo z Prahy. Je plné lidí, kterí pokracují dále do Sharm el-Sheikhu. Tady máme mezipristání s hodinovou pauzou. Nesmíme vyjít ven z letadla. Letušky provádejí dezinfekci a dezinsekci. Chodí se spreji a uklidnují nás, že rozprašovaná tekutina není zdraví škodlivá. Konecne pricházejí další zákazníci CSA a opet vzlétáme. V Praze fouká vítr a pilot nás pred pristáním porádne houpe. Všichni jsou zelení a tentokrát ani Má vlast z reproduktoru nedojímá. Konecne doma!

Autor clánku: iriri


 Mapa státu  Jordánsko všechna města státu  Jordánsko Největší města státu  Jordánsko Foto / obrázky k článku  Jordánsko

 Legální použití článku  Text článku je dostupný pro Váš blog/web za podmínek

 Článek Jordan  v angličtině (ENG)...
Poradna k článku
Jordánsko
Diskuze k článku
Jordánsko
Fotosoutěž
Psi, kočky a td.




Navigace: A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž VŠE

Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · Hry online · Games online
Copyright (c) 2017 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz




Jordánsko
Jordánsko


Jordánsko
Jordánsko


Jordánsko
Jordánsko


Jordánsko
Jordánsko


Jordánsko
Jordánsko


Fotogalerie (19)...


Přidat foto...



Poradna
Poradna
Poslední dotazy:
29.10: Máte-li zájem o jakékoli podrob nější informace na téma: Jordánsko , neváhejt...
HELP !

IQ test online

Hry online
Svátek má  Berta, zítra Jaromír