P%EF%BF%BD%EF%BF%BDvod%20jork%EF%BF%BD%EF%BF%BD%EF%BF%BD%EF%BF%BDrsk%EF%BF%BD%EF%BF%BDho%20teriera-Yorkshire%20Terrier

&&Zat&ímco průmyslov&á revoluce směřovala k v&ývoji věc&í vět&š&ích a lep&š&ích. Jork&š&írsk&ý terier je vy&šlechtěn&ým v&ýtvorem poloviny 19. stolet&í, doby, kdy brit&št&í chovatel&št&í nad&šenci kř&ížili mnoho druhů terierů, aby z&ískali psy, jež by vyhovovali jejich potřeb&ám.&&&&

.&&

&Plemeno, kter&é dnes zn&áme jako jork&š&írsk&ého teriera, se ve sv&é nejzřetelněj&š&í podobě vynořilo v britsk&ých hrabstv&ích Yorkshire a Lancashire. Prvn&í v&ýstavy se ve Velk&é Brit&ánii konaly v roce 1860, a jorkov&é z těchto dvou textiln&ích hrabstv&í patřili k &úplně prvn&ím v&ýhercům.&&&

&.&&&

&Dodnes je předmětem sporu, z kter&ých plemen byli vlastně jorkov&é vy&šlechtěni. V &úvahu přich&ázej&í:&&&

. &&

&1) anglick&ý toy terier&&&

&2) malt&éz&áček&&&

&3) skajterier&&&

&4) dandie dinmont terier&&&

. &&

&&a dvě vyhunal&á plemena&&&&

. &&

&5) paisley terier&&&

&&6) clydesdalesk&ý terier&&&&

.&&

&Paisley terier je popisov&án jako &šed&ý ps&ík men&š&í než skajterier, s krat&š&ím hřbetem a hrub&š&í srst&í.&&&

&Clydesdalesk&ý terier se sv&ým dlouh&ým tělem, charakteristick&ýma chlupat&ýma u&šima do&špičata a na zem dluhou tmavomodrou srst&í se zlatou barvou v obličeji a na pack&ách se tak&é podobal dne&šn&ímu skajterierovi.&&&

&. &&&

&Př&íslu&šn&íci obou plemen byli &úžasn&í lovci my&š&í a krys v dolech, kde jim vadili v pr&áci. Po skajterierovi, clydesdaleovi a paisleyovi zdědili jorci dlouhou srst, po malt&éz&áčkovi kožich a men&š&í velikost a po černozlat&ém toy terierovi zbarven&í. Hedv&ábn&á struktura jeho kožichu je zřejmě v&ýsledkem vz&ájemn&ého kř&ížen&í v&šech dlouhosrst&ých ps&íků, přestože paisley a clydesdale b&ývali přev&ážně hrubosrst&í. Dokud nepři&šla vlna hladkosrst&ých zv&ířat, byla totiž ve&šker&á &štěňata s hladkou srst&í, kter&á se objevila v jejich vrz&ích, odkl&ád&ána jeko nevyhovuj&íc&í. Obě tato hrubosrst&á plemena ztratila oblibu a začalo jich v&ýrazně ub&ývat.&&&

.&&

&Přestože se v dne&šn&í době jorkov&é chovaj&í vlastně jen jako v&ýstavn&í psi a společensk&á zv&ířata, maj&í přesto v&íce než bojovn&ého ducha. Angličt&í toy terieři, jejichž krev jim mimo jin&é koluje v žil&ách, byli divoc&í lovci krys, kteř&í pracovali po boku horn&íků a bez jak&ékoli b&ázně či slitov&án&í vyb&íjeli v dolech nen&áviděnou havěť. Tito psi nezyb&íjeli krysy pouze pro &služebn&í &účely, ale i pro z&ábavu ostatn&ích.&&&&

&Na konci 19. stolet&í z&ískaly z&ávody v zab&íjen&í krys v Brit&ánii velkou oblibu. Mal&í černozlat&í terieři s jemnou srst&í a divokou povahou dok&ázali sv&é krys&í nepř&átele zab&íjet neuvěřitelně rychle. Soutěžilo se tak , že psi měli v určen&ém čase zab&ít co nejv&íce krys. Někteř&í jedinci dok&ázali během pouh&ých deseti minut zab&ít několik set krys!&&&

&. &&&

&&&&Peter Eden&&& z anglick&ého Manchesteru je, pravděpodobně mylně, pokl&ád&án za hlavn&ího &v&ýrobce &jorků je&ště předt&ím, než tak bylo plemeno pojmenov&áno. Eden nebyl pouze zku&šen&ým chovatelem buldoků a boxerů, ale i vynikaj&íc&ím rozhodč&ím na ps&ích v&ýstav&ách. Jeho kl&íčov&ý plemenn&ý pes se jmenoval &&&Albert&&& a jako mlad&ý vyhr&ál na v&ýstav&ách mnoho cen. Albert, prvn&í pes, kter&ý je v plemen&é knize anglick&ého &&&Kennel Clubu&&& uveden jako jork&š&írsk&ý terier, soutěžil jako skotsk&ý a jork&š&írsk&ý broken-haired terier. Edenův vliv na toto plemeno byl bezpochyby v&ýznamn&ý, přestože zřejmě nen&í skutečn&ým &vyn&álezcem& jorků.& &&

&Ř&ík&á se, že psy kdysy koupil někde v Yorkshiru a použil je pro svůj pl&án. Každop&ádně je jist&é, že byl hlavn&ím chovatelem tohoto plemene. Edenovi psi byli mezi prvn&ími, kteř&í měli ž&ádan&é modr&é hedv&ábn&é kožichy s mahagonově zbarven&ými skvrnami na hlavě a nohou a charakteristick&ým chum&áčem srsti spadaj&íc&í přes oči.&&&

&Edenův skvěl&ý pas Albert se objevuje v rodokmenu& otce jork&š&írsk&ých terierů &hned dvakr&át jako prapraprarodič na obou stran&ách.&&&

&. &&&

&Ačkoli se Peteru Edenovi připisuje z&ásluha na vy&šlechtěn&í jork&š&írsk&é rasy, nez&ískal na v&ýstav&ách v&íce uzn&án&í a v&ýher než pan&í &&&Jonas Fosterov&á z Bradfordu&&&. &&&

&Pan&í Fosterov&á koupila &&&Bena z Huddersfieldu &&&a nad&šeně jej vystavovala stejně jako ostatn&í psy, kter&é sama chovala. &&&

. &&

.&&

&Pod jej&ím veden&ím Ben z&ískal t&éměř sto cen.&&&

&.&&&

&Dal&š&ím ze &špičkov&ých psů pan&í Fosterov&é je zn&ám jako &&&&&šampion Ted &&, &v&ýherce skoro tř&í set cen. Narodil se v červnu roku 1883, v&ážil 2,3 kg a &šest let byl jork&š&írsk&ým &šampionem č&íslo jedna. Nepřekvapuje n&ás to, vždyť byl Benov&ým potomkem a ve sv&é době byl stejně nepřekonateln&ý jako jeho otec.&&&&

.&&

.&&

&Pan&í Fosterov&á pom&áhala rozvoji plemene skvěl&ými v&ýhrami na různ&ých v&ýstav&ách a t&ím, že umisťovala slibn&á &štěňata u nad&šen&ých nov&ých chovatelů.&&&

&V 60. letech minul&ého stolet&í udělala pro jorky to, co , jak můžeme jen doufat, dělaj&í pro nov&é majitele psů dne&šn&í předn&í chovatel&é: dod&ávala nov&ým z&ájemcům odvahu, &&poskytovala jim neoceniteln&é rady, naučila je zodpovědnosti a spr&ávn&é p&éči &&&&&

&Pan&í Fosterov&á se o svoje psy starala s nejvy&š&š&í p&éč&í, vystavovala je ve &špičkov&é formě, a soutěžit nechala jen psy k tomu určen&é, na rozd&íl od mnoha dne&šn&ích vystavovatelů, kteř&í klidně soutěž&í se psy druh&é kategorie. Jonas Fosterov&á pro&šlapala jork&š&írsk&ému plemenu cestu. Nikdy nepodporovala hor&š&í psy. Nav&íc se roku 1889 stala &úplně prvn&í ženou - rozhodč&í ps&ích v&ýstav. Přestože se o jej&ím nad&šen&í pro tuto činnost v&šeobecně vědělo, bylo do t&é doby nesl&ýchan&é, aby žena zast&ávala tak vysokou funkci.&&&

&.&&&

&V tomto v&ývojov&ém obdob&í plemene činila obvykl&á v&áha psů okolo 3,6 - 4,5 kg, což je v&ýrazně m&éně než původn&ích v&íce než 6,8 kg. Tito men&š&í psi, typičt&í pro chov Petera Edena či Jonas Fosterov&é, představuj&í směr, j&ímž se chvovatel&é v prvn&ích desetilet&ích ub&írali.&&&

.&&

&Viktori&ánsk&é zaujet&í pro drobn&é a kr&ásn&é mělo trval&ý vliv na chov, a dospěl&ý pes mohl v&ážit dokonce kolem 1,2 - 1,4 kg!&&&

&.&&&

&Ačkoli se prvn&í ps&í soutěže konan&é v roce 1859 v Newcastleon Tyne z&účastnili pouze sportovn&í psi ( ohaři a setři ), př&í&št&ího roku už v Birminghamu soutěžili i trpaslič&í terieři.&&&

&V Birminghamu se mimochodem kon&á dnes nejstar&š&í a nejprestižněj&š&í soutěž, &&&&Cruftova v&ýstava psů &&&.&&&&

&Byli tu představeni i jorkiov&é, ačkoli nikoli pod t&ímto jm&énem. Pro psy v kategorii toy terierů se použ&ívala jm&éna& skotsk&ý &nebo &broken-haried &.&&&

&Předci na&šich skotsk&ých, carinsk&ých, dandie dinmont a skajterierů soutěžili tak&é v t&éto kategorii. Dokud nebyl roku 1898 založen &&&&Yorkshire Terrier Club&&&& &&&, soutěžili tito psi pod v&šeobecn&ým označen&ím &jork&š&írsk&ý terier.&&&&&

&Term&ín &toy terier& způsobil skutečn&ý skand&ál mezi těmi, kdo se zaj&ímali o jork&š&íry. Vzhledem k tomu, že vět&šinu předků tvořila divok&á hrubosrst&á plemena, upředňostňovali něktř&í chovatel&é jejich zařazen&í mezi pracovn&í psy. Dal&š&í skupina, ovlivněn&á viktori&ánsk&ými ide&ály, vyhled&ávala maličk&é hladkosrst&é ps&íky vhodn&é sp&í&še k mazlen&í než k vyči&štěn&í st&áje od krys. Tato skupina si př&ála ps&íka - hračku, nikoli teriera!&&&

&Někteř&í nad&šen&í chovatel&é, zn&ám&í jako chytř&í a pracovit&í lid&é, si př&áli schopn&ého zabij&áka krys, kter&ý byl tak&é atraktivn&í. Tak byla tedy u&šleh&ána prvn&í v&árka &jork&š&írsk&ého pudinku& zkř&ížen&ím talentovan&ého a neboj&ácn&ého broken-haired teriera s men&š&ím poněkud neobvykl&ým clydesdalem, nem&éně neohrožen&ým v loven&í krys. K původn&ímu receptu bylo nutno přidat jet&šě dal&š&í &př&ísady& nejm&éně &šesti různ&ých druhů terierů, až byl konečně vy&šlechtěn vytoužen&ý věrn&ý jork&š&írsk&ý terier - maličk&ý okouzluj&íc&í modr&ý a bronzov&ý ps&ík schopn&ý b&ýt vždy po ruce. Zd&álo by se, že dlouh&ý kožich bude psům vadit při lovu krys v podzem&í. Kupodivu nikoli; jak uv&áděj&í někter&é historick&é prameny, sloužil jejich dlouh&ý kožich horn&íkům k vytahov&án&í psů z děr. Jak se vyvinul jork&š&írsk&ý terier, spor mezi terierem vymizel, neboť mnoho děln&íků zjistilo, že jorki je navzdory sv&ému upraven&ému zevněj&šku v&ýborn&ý pracant.&&&

.&&

&.&
Dnes je jork&š&ír st&ále t&ím srdečn&ým mal&ým teri&érem, přestože si d&íky sv&ému sladk&ému zjevu a př&ítulnost&í vydobyl sl&ávu. Jeho schopnost proscětlit dom&ácnost sv&ých p&ánů určitě v modern&í době v&ítěz&í nad schopnost&í chr&ánit ji před hlodavci.&&&

. &&

.&&

&&&&