Agresivita psu

NOVE

&Agresivita psů nen&í vrozen&á&Jak je tedy možn&é, že čas od času se dozv&íd&áme z m&édi&í, či vlastn&ího okol&í, že pes napadl člověka nebo jin&ého psa? Mysl&ím, že odpověď bychom měli hledat v n&ás - lidech. Foto :Redakce kliknut&ím n&áhled zvět&š&íte &

&Jsem si jist&á, že ž&ádn&ý živ&ý tvor nem&á při narozen&í ve v&ínku agresivitu. Takže ani pes. Jsou jedinci s v&íce či m&éně ostr&ými povahov&ými rysy, ale ty se nedaj&í nazvat agresivitou. &&& Foto :Redakce

&&& &&& &&Každ&é plemeno je něč&ím charakteristick&é&&& &&V povaze psa hraje jako u každ&ého tvora svoji roli genetika, ale ve velk&é m&íře ji utv&ář&íme pr&ávě my - sv&ým př&ístupem k psovi a v&ýchovou. Lovečt&í psi maj&í silně vyvinut&ý pud k lovu a norov&án&í, hon&áčt&í psi maj&í vyvinutou schopnost ochraňovat a stmelovat st&áda, společen&št&í psi maj&í vět&šinou naopak někter&é pro psy charakteristick&é pudy m&éně či v&íce potlačeny atd. Už když tedy přem&ý&šl&íme nad poř&ízen&ím čtyřnoh&ého př&ítele, mus&íme br&át v potaz jeho zaměřen&í a předpokl&ádat, že bude m&ít ty či ony povahov&é rysy a podle toho se k němu chovat a vychov&ávat jej. Nemůžu např. jezevč&íka trestat za to, že mi na zahradě začne norovat v každ&é my&š&í d&íře a mně tak vznikaj&í v m&ém r&ádoby anglick&ém tr&ávn&íku mal&é kr&átery. Naopak malt&éz&áčkovi nem&á cenu ř&íkat: &"Vyhrab my&šičku!&". Toto vyloženě společensk&é plemeno norov&án&í nezaj&ím&á a nav&íc jeho hedv&ábn&á srst by byla k nerozčes&án&í. Když si poř&íd&íme z&ástupce &"bojov&ých plemen&" &(osobně jsem odpůrcem takov&ého &škatulkov&án&í)&, mus&íme poč&ítat s t&ím, že by bylo dobr&é nav&štěvovat cviči&ště. Tito psi b&ývaj&í velice siln&í - v př&ípadě &špatn&é v&ýchovy by n&ás mohli nakonec venčit oni m&ísto, abychom venčili my je.&&& &&Jak se do lesa vol&á, tak se z lesa oz&ýv&á&&& &&Ř&ík&á se, že pes je obrazem sv&ého p&ána a něco na tom je. Pokud je majitel psa agresivn&í člověk, kter&ý se chov&á ke sv&ému zv&ířeti hrubě a t&ýr&á ho, tak nemůžeme čekat, že pes bude klidn&ý a vyrovnan&ý. V tomto př&ípade pak může i ze zcela klidn&ého &štěň&átka vyrůst boj&ácn&ý vystresovan&ý pes, kter&ý při n&áznaku pohlazen&í kousne, protože si bude myslet, že ho ček&á dal&š&í r&ána. Naopak při vl&ídn&ém zach&ázen&í a l&áskypln&ém veden&í i z mal&ého ď&ábl&íka, kter&ý n&ás jako &štěně neust&ále okusuje a vrč&í na n&ás, vychov&áme skvěl&ého př&ítele, kter&ý n&ám bude vn&á&šet radost do života. Je tedy jasn&é, že dobře veden&ý pitbul může b&ýt daleko milej&š&ím psem, než třeba pudl&ík, kter&ého vychov&ával nějak&ý despota.&&Odpovědnost za psa&&& &&Vr&át&ím se tedy znovu na zač&átek. Jak předej&ít př&ípadům, kdy kousne pes člověka nebo jin&ého psa a koho za ně př&ípadně činit zodpovědn&ým? Předev&š&ím by měl každ&ý chovatel vycvičit sv&é zv&íře natolik dobře, aby k různ&ým &"nehod&ám&" či nepř&íjemnostem vůbec nedo&šlo. Tzn. vybrat si plemeno, na kter&é bude lidově řečeno stačit. Pokud se tak ov&šem přece jen stane a pes někoho napadne, mělo by se nejdř&íve objektivně posoudit, jestli si za to pokousan&ý člověk nemůže s&ám - potom by logicky nebyl důvod někoho trestat. Často čteme titulky &"Pes pokousal d&ítě&" a nakonec se dozv&íme, že d&ítě ve&šlo na ciz&í zahradu, kterou pes hl&ídal a tud&íž udělal pouze to, co se od něj oček&áv&á - br&ánil svoje teritorium. Dal&š&í př&ípad pokous&án&í d&ítěte psem skončil zji&štěn&ím, že pes měl v uchu zlomenou pastelku. A takov&ých př&ípadů je v různ&ých obměn&ách spousta. Novin&áři si na nich vždy r&ádi &"smlsnou&", patřičně je zvelič&í a často zkresl&í, aby se jejich pl&átek dobře prod&ával, či měl jejich pořad velkou sledovanost. Bohužel t&ím ale negativně ovlivn&í spoustu lid&í, kteř&í neznaj&í pozad&í cel&ého př&íběhu. Určitě by v&šem tito novin&áři prok&ázali vět&š&í službu, kdyby připomněli rodičům, že maj&í d&ávat vět&š&í pozor na sv&é děti a vysvětlit jim, že pejskov&é nejsou hračka a bez svolen&í majitele se nehlad&í.&&Pokud se ov&šem zjist&í, že pes někoho napadl bez př&íčiny, měl by b&ýt potrest&án člověk, kter&ý je za zv&íře zodpovědn&ý. Konec konců, chov&án&í psa je v&ýsledkem jeho v&ýchovy a př&ístupu k němu, tak mus&í n&ést i n&ásledky. Může ale nastat i situace, že pes je sice dobře vychovan&ý a vycvičen&ý, ale ve stresu, strachu nebo leknut&í &(petardy, silničn&í doprava....)& někoho kousne.Jak potom hodnotit tuto situaci? Odpovědnost by měl opět n&ést majitel psa, ale cel&ý př&ípad by měl b&ýt posuzov&án m&írněji s přihl&édnut&ím k okolnostem, kter&é zv&íře k &útoku vedly.&