Standardn&í zbarven&í RR && &&& &&V&šechny standardy rhod&ésk&ého ridgebacka vyžaduj&í barvu světlep&šeničnou až červeněp&šeničnou. Australsk&ý standard d&ále dod&áv&á: hlava, tělo, nohy a ocas musej&í b&ýt stejn&é barvy. Tmav&á maska a u&ši jsou povoleny. Světlep&šeničn&á je barva světl&é k&ávy. Červeněp&šeničn&á může b&ýt t&éměř jako barva irsk&ého setra, ale pouze pokud se v srsti vyskytuj&í chlupy barvy p&šenice. Toto zbarven&í m&á jen velmi m&álo ridgebacků. Obě barvy jsou rovnocenn&é, a tak by měly b&ýt v kruhu i posuzov&ány. V Zimbabwe je v&šak st&ále preferov&ána barva červeněp&šeničn&á. Ot&ázka zbarven&í je limitov&ána dvěma faktory - změnami teplot a nutnost&í ochrany před nepř&áteli. Světl&é zbarven&í absorbuje m&éně tepla a pes se tolik nezahř&ív&á. Kdyby &šlo o jedin&ý faktor, mohli bychom ř&íci, že světlej&š&í zbarven&í je preferov&áno, a to č&ím světlej&š&í, t&ím lep&š&í. Př&íroda n&ám ov&šem ned&áv&á za pravdu. Divok&á zv&ířata v Zimbabwe maj&í bez v&ýjimky červenou, tmavě hnědou, &šedou nebo ž&íhanou barvu. Někter&á maj&í srst v barvě světl&é p&šenice, ale pouze v m&ístech, kter&á jsou schov&ána před zraky pred&átorů, jako je břicho a slabiny. Př&írodn&í selekce si tedy zvolila středně až červeněp&šeničnou barvu, nikdy ne velmi světlou, ani černou. Jedin&é m&ísto, kde by byl světl&ý ridgeback dobře maskov&án, by bylo na př&ím&ém slunci uprostřed such&é tr&ávy nebo na p&ísku. Pes by si takovou situaci ov&šem nikdy nevybral. Pravděpodobně by vyhledal st&ín nejen kvůli &úkrytu, ale tak&é kvůli chladu, a ve st&ínu jsou tmav&š&í t&óny hůře vidět. Krajina v Zimbabwe m&á alespoň jednotliv&é stromy, kter&é poskytuj&í &útoči&ště, a na zemi je vrstva such&ého list&í, kter&é je tmavohněd&é nebo červen&é. Samotn&á zem je buď hněd&á, nebo cihlově červen&á. Dokonce i lev, kter&ý se nemus&í před nič&ím schov&ávat, možn&á jen před člověkem, m&á srst středněp&šeničnou, velmi zř&ídka světlou. Během dne jsou tedy t&éměř vždy preferovan&é tmav&š&í t&óny srsti ridgebacka. V noci jsou tmav&š&í t&óny vyžadov&ány bez v&ýjimky - a t&ím se dost&áv&áme k problematice b&íl&ých znaků.&&B&íLá Standard &&ř&ík&á &'mal&é b&íl&é znaky na hrudi a prstech jsou povoleny, ale př&íli&š mnoho b&íl&é nebo b&íl&á na bři&še a nad prsty je než&ádouc&í&'. Standard CKC zaměňuje prsty za packy. Australsk&ý standard vylučuje b&ílou na prstech. Varov&án&í před b&íl&ými znaky se ve standardu objevuje jen ve formulaci &'než&ádouc&í&'. Ve standardu, kter&ý vylučuje jen m&álo co, je formulace &'než&ádouc&í&' pozoruhodn&á už proto, že je dost siln&á a kategorick&á. A je pro to dobr&ý důvod. V&šude kromě sněhu b&íl&á barva sv&ít&í jak pěst na oko. Jen velmi m&álo zv&ířat v Zimbabwe m&á v srsti b&ílou a nen&í mezi nimi ž&ádn&ý lovec, a t&ím ridgeback je. Jak&ýkoli b&íl&ý znak vět&š&í než jeden nebo dva b&íl&é prsty bude přes den sv&ítit na d&álku a v noci ve světle ohňů, měs&íce nebo petrolejek bude je&ště n&ápadněj&š&í. Ridgeback vykon&ával svou nejnebezpečněj&š&í, ale tak&é nejužitečněj&š&í pr&áci v noci, kdy chr&ánil dobytek před lvy a leopardy a kdy před nimi chr&ánil i sebe. Ridgeback s b&ílou packou nad z&áprst&í, b&ílou n&áprsenkou nebo b&íl&ým břichem by byl velmi dobře viditeln&ý c&íl. Č&ím v&íce b&íl&é, t&ím vět&š&í riziko! Pes s velk&ým b&íl&ým znakem by se pravděpodobně nedožil věku, ve kter&ém by se mohl rozmnožovat. Ve v&ýstavn&ím kruhu to tedy mus&í b&ýt tvrdě penalizov&áno. Barva v americk&ém standardu představuje jen 5% celkov&ého počtu bodů, ale bez ohledu na to, jakou v&áhu ve standardu m&á, plat&í, že pokud je dan&á vlastnost pro psa životně důležit&á, nesm&í pes s takovou vadou dos&áhnout na předn&í př&íčky. Velk&ý b&íl&ý znak na hrudi ridgebacka je vlastnost, kter&á může b&ýt pro psa potenci&álně smrteln&á, stejně jako je hluchota, slepota nebo vady chůze. Velmi světl&á srst mus&í b&ýt penalizov&ána ze stejn&ého důvodu. Na ot&ázku, kolik b&íl&ých znaků je př&íli&š mnoho, se odpovědi různ&í. V dne&šn&í době prakticky nen&í důvod vystavovat a chovat na psech s b&íl&ým znakem na bři&še nebo s b&ílou nad prsty. Častěj&š&í jsou b&íl&é znaky na hrudi. Jedin&é dal&š&í plemeno honiče, kter&é se mus&í br&ánit pred&átorům v noci, je Coonhound. Jeho standard diskvalifikuje b&íl&ý znak na hrudi vět&š&í než 1&' (2,5 cm). Tak př&ísn&ý limit by byl pravděpodobně u dne&šn&ího ridgebacka nerozumn&ý, ne v&šak u ridgebacků v budoucnosti. Na&štěst&í je rozsah b&íl&ých znaků patrn&ý už od narozen&í, velmi světl&á srst ale nemus&í b&ýt. B&íl&á skvrna na hrudi a na prstech se po narozen&í zmen&š&í. Na bři&še se zmen&š&í určitě. Vět&šina chovatelů neutr&ác&í &štěňata kvůli b&íl&ým znakům, ale psy s b&ílou nad prsty a b&ílou z&ástěrou na hrudi nevystavuj&í a nechovaj&í na nich. Tyto b&íl&é znaky jsou dědictv&ím po buldokovi, pointerovi a kolii. Červeněp&šeničn&é zbarven&í je po irsk&ém teri&érovi, plav&á je po doze a čern&á po kolii. Občasn&é přid&án&í hnědonos&ého psa do linie pom&áh&á udržet jasnou p&šeničnou barvu. Chov na dvou hnědonos&ých psech může m&ít za n&ásledek citlivost kůže, světl&é oko a světlou srst, a to v&šechno jsou funkčn&í a estetick&é nedostatky. Na černonos&ých psech můžeme chovat do nekonečna bez funkčn&ích probl&émů, kromě možn&é tendence ke ztr&átě intenzity barvy srsti. Existuj&í důkazy o tom, že v&ýskyt čern&ých chlupů v srsti se zvy&šuje, pokud občas nezařad&íme do linie hnědonos&ého psa. Rozd&ílnost v barvě nosu u hnědonos&ých psů je dědictv&ím po pointerovi, tendence někter&ých &štěňat m&ít tmavou barvu na spodn&í č&ásti krku a doln&ích 2/3 ocasu je znak charakteristick&ý pro irsk&ého teri&éra.&&BARVA OKA A NOSU &&Standard ř&ík&á: &'barva oka v souladu s barvou srsti&'. CKC zaměňuje &'srsti&' za &'nosu&'. Nos: nos m&á b&ýt čern&ý nebo hněd&ý v souladu s barvou psa. CKC zaměňuje barvu psa za barvu oka. Ž&ádn&á jin&á barva nosu nen&í povolena. Čern&ý nos mus&í b&ýt doplněn tmav&ým okem, hněd&ý nos jantarov&ým. Standard ridgebacka byl ve sv&é době kritizov&án za svou volnost, ale ž&ádn&á č&ást nebyla předmětem takov&ých sporů, jako pr&ávě tato. Existuje genetick&á spojitost mezi barvou oka, nosu a srsti, ale je velice komplexn&í. Důvodem kontroverznosti t&éto č&ásti standardu je fakt, že pokud jej budeme br&át doslova, musej&í m&ít psi s čern&ým nosem tmav&é oči a srst a psi s hněd&ým nosem musej&í m&ít jantarov&é oči a srst. Takov&á interpretace by vyřadila mnoho vynikaj&íc&ích psů z kruhu a z chovu. Alespoň dva v&ýrazy vyžaduj&í definici - v souladu a hněd&ý. V souladu v tomto kontextu znamen&á esteticky př&íjemn&ý, stejně jako v př&ípadě hudby. Probl&ém je v tom, že stejně jako u hudby to, co se l&íb&í jednomu, může b&ýt naprosto nepřijateln&é pro jin&ého. Co je tedy v&šeobecně přij&ím&áno jako barva oka v souladu s barvou srsti psa? U psů s čern&ým nosem je tmav&é oko vždy v souladu s čern&ým nosem, zvl&á&šť pokud je doplněn tmavou maskou, i když je srst světlep&šeničn&á. Nesoulad se prohlubuje t&ím v&íce, č&ím je srst tmav&š&í a oko světlej&š&í. Barva oka nesm&í b&ýt nikdy světlej&š&í než barva srsti. Stejn&ý princip plat&í pro hnědonos&é psy. U nich je ale pravděpodobně mnohem bliž&š&í přirozen&á genetick&á harmonie mezi barvou oka, nosu a srsti. I tady plat&í, že č&ím tmav&š&í oko, t&ím l&épe. Přestože tito psi budou m&ít vždy oř&í&škov&é nebo jantarov&é oko, nesoulad vznikne, když budou m&ít tmav&š&í nos, tmav&š&í srst a žlut&é oko. Takov&á kombinace nen&í čast&á a mus&í b&ýt penalizov&ána a vyřazena z chovu. Term&ín hněd&ý je v př&ípadě nosu ridgebacka tak&é nutn&é vysvětlit. V současn&é době je často zaměňov&án za nos j&átrov&ý. Dnes to v podstatě znamen&á jak&ýkoli jin&ý odst&ín než čern&ý nebo &šed&ý. Existuj&í ale různ&é odst&íny hněd&é, kter&é jsou v&ýsledkem kombinace recesivn&ích genů ovlivňuj&íc&ích barvu. Tyto odst&íny jsou t&éměř jistě dědictv&ím po pointerovi. Standard pointera totiž připou&št&í tmav&ý, hněd&ý, světl&ý nebo j&átrov&ý nos, j&átrovou, citr&ónovou, oranžovou nebo černou barvu srsti a spojuje tmav&é nosy s tmavou barvou srsti. V Zimbabwe nebyl doložen pes s hněd&ým nosem, dokud se psi nekř&ížili s pointery. Zat&ímco dnes použ&ív&áme term&ín &'hněd&ý&' pro jakoukoli barvu nosu, kter&á nen&í čern&á ani &šed&á, autoři standardu t&éměř jistě term&ínem &'hněd&á&' mysleli skutečně hnědou barvu a ne světlou, ani j&átrovou. V t&é době totiž jak standard dalmatina, tak pointera rozli&šoval hnědou a j&átrovou (masitou) barvu nosu a drtiv&á vět&šina v&šech standardů vylučovala světl&é zbarven&í nosu a oka. Pouze dva standardy připou&št&í j&átrov&ý nos - jezevč&íka a saluky - ale oba vyžaduj&í tmav&é oko. Proč? Protože tmav&š&í duhovka je m&éně citliv&á na světlo. Vět&šinou je tak&é doplněna tmav&ým okrajem očn&ího v&íčka a t&ím omezuje oslněn&í psa (to je tak&é důvod, proč si atleti ztmavuj&í l&ícn&í kosti). Světlej&š&í duhovka je doprov&ázena světl&ým očn&ím v&íčkem a takov&é oko m&á tendenci v&íce slzet. Př&íroda n&ám ř&ík&á, že tmav&é oko lemovan&é tmav&ým očn&ím v&íčkem a doprov&ázen&é tmav&ým nosem je funkčněj&š&í než světl&é oko nebo světl&é očn&í v&íčko. Bez diskus&í plat&í, že tropick&é podneb&í produkuje tmav&é oko a ridgebcak je jedn&ím z plemen, kter&é v tropech vzniklo. V&ýjimkou jsou kočky, ale to jsou nočn&í lovci a když je slunečn&í aktivita nejvy&š&š&í, tak sp&í. Plat&í tedy, že č&ím tmav&š&í oko ridgeback m&á, t&ím l&épe, a to bez ohledu na barvu srsti. Pes s čern&ým nosem mus&í m&ít vždy tmav&é oko, i když m&á světlep&šeničnou srst. Hnědonos&ý pes m&á jantarov&é oči, ale č&ím tmav&š&í, t&ím lep&š&í.&&& &&&& && &&& &&& &&& &&& &&& &&& &
|
|
Inzerce zdarma
Hry on-line
Fotosoutěž
Puzzle online
Tapety na plochu
Mapa světa