Pomóóóc hopla na mně PUBERTA

a už je to tady

&&TAk upř&ímně, j&á jsem teda v pohodě, to sp&í&š p&án&íčci p&ár dnů mluv&í o nějak&é pubertě či co, jsou nerv&ózn&í a poř&ád se jim něco na mně nel&íb&í - teda hlavně to co vyv&ád&ím.&&&&No vyv&ád&ím, j&á si přeci jen hraju, že jo, m&áte pro to přeci pochopen&í. Tak např&íklad takov&é lino nebo jak se tomu ř&ík&á, proč si s n&ím nepohr&át. Koberec dokud jsem ho nepokadil a to voňav&é hov&ínko neroznosil po cel&é jeho plo&še, taky nebyl &špatn&ý. No ale to mi byly asi tak tři měs&íce, tak je možn&á fakt, že mi to p&án&íčci je&ště prominuli. Ale teď je mi devět měs&íců, no možn&á se nad t&ím tro&šku zamysl&ím. No, vr&át&ím se k tomu linoleu - tak si představte, že mi pod ledničku jednou spadla kostička a panička to věděla, takže m&ám vlastně alibi, protože j&á chtěl ať mi ji vyt&áhne, a ona se nějak zapusinkovala s p&án&íčkem a zapomněla na ni. No a druh&ý den když při&šla z pr&áce, nestačila se divit. Ale vzala to sportovně, j&á totiž moc chtěl tu kostičku, na kterou si vzpomněla a to mně zachr&ánilo, že si sypala popel na hlavu a ř&íkala, že je to jej&í vina, že ji měla vyndat. No tak to lino jsem tro&šku shrnul, kousek vykousal a to bylo tak asi v&šechno. Akor&át že jsem tomu nějak při&šel na chuť a tak to lino drt&ím už p&át&ý den a moc ho teda v t&é kuchyni už nezb&ýv&á. P&án&íček mi včera sliboval span&í rovnou na podlaze bez pel&í&šku, no j&á ale mysl&ím, že to nemyslel v&ážně. Teda snad......&&&&JInak tro&šku co se j&ídla t&ýk&á jsem tro&šku už b&ígl&ík, prot&óže v&šechno j&ídlo bych hned bral a každ&ému kouk&ám do tal&íře, za což jsem posl&án do vyhnanstv&í na pel&í&šek, a to jako nech&ápu, když ti moji p&án&íčci se třeba m&álem vz&ájemně i krm&í a nevad&í to. Ach jo, m&ám to ale ps&í život, ale neměnil bych. &&&&Tak až se mi ta puberta rozjede, zase něco přip&í&šu. To v&íte, mus&í přeci p&án&íčci vědět, že mně maj&í, kdybych byl hodn&ý a hodn&ý, nebylo by to ono, no uznejte sami!!!&&