Jak jsem poprvé utekl

, když ten cyklista tak pěkně jel

&&V sobotu se mnou p&án&íčci vyrazili na moc pěknou vych&ázku na Červen&ý k&ámen, to je takov&á hora, s p&án&íčkem tam posledn&í dobou chod&íme často, a tak jsme tu kr&ásnou vych&ázku chtěli uk&ázat taky& paničce. & Je tam kr&ásn&ý v&ýhled na Lichnov, Fren&št&át, Lysou horu, prostě n&ádhera.&&&&P&án&íčci mně nechali volně, a j&á poslouchal a moc se mi to l&íbilo. Jenže kde se vzal tu se vzal, cyklista. Ty j&á už zn&ám , jezd&í po městě, a vůbec nic to se mnou neděl&á, když je vid&ím. Jenže v tom lese jsem zjistil, že to je docela bžunda a tak za chv&íli, když projel a ani ho už nebylo vidět jsem si řekl, že by bylo docela z&ábavn&é ho stopovat, a tak hur&á za n&ím. P&ániček mně volal, to j&á sly&šel, no ale co, j&á chtěl dohnat toho cyklistu. A tak jsem pel&á&šil a p&án&íčci nestačili koukat. Křičeli a volali a běželi za mnou. Cyklista po nějak&é době, protože byl moc hodn&ý, kolo otočil a vr&átil se zp&átky, a j&á s n&ím. Jinak teda nev&ím, kde by mně p&án&íčci hledali. Měl z toho stra&šnou legraci, p&án&íčkům ř&íkal, že st&ále jel rychleji a rychleji a myslel , že mu nebudu stačit, ale j&á se ho poř&ád držel a tak se otočil a dovedl mně tak k p&án&íčkům. Ti nestačili koukat jak jsem si vesele běžel vedle kola jako by se nechumelilo. P&án&íček mi dal poř&ádn&ý kart&áč, ž&ádn&é bit&í, jen mně pěkně sprdl a vynadal mi a taky prohl&ásil, že když se mi to vedle toho kola tak l&íb&í, že mně to nauč&í. Tomu jsem jako nerozuměl.&&&&Pak jsem měl velkou drezůru a když jel dal&š&í cyklista a j&á už už že poběž&ím za n&ím, tak mně p&án&íček už uv&ázal a bylo po srandě.&&&&A tak skončil &šťastně můj prvn&í a jak p&án&íčci doufaj&í i posledn&í &útěk. Mysleli si , že jim když jsem b&ígl&ík uteču za zaj&ícem nebo srnkou, a to jsem je teda překvapil, viďte?&&