Jak mně nic neodradí

zkrátka jsem ještě jojo

&&Tak v sobotu jsme pros&ím měli velikou n&áv&štěvu. Panička slavila narozeniny a tak tu při&šlo spoustu lid&í. A taky Den&ýsek.&&&&Bylo to v&ážně super, akor&át jsem z toho byl unaven&ý, celičk&ý den jsem nespinkal, r&áno jsem totiž pom&áhal paničce z př&ípravou, co by si bez m&é pomoci počala, že jo? No a odpoledne při&šli. J&á byl jak u vytržen&í, nevěděl jsem ke komu dř&ív, s k&ým se dř&ív pomuchlat a postiskat, koho dř&ív ol&ízat. &&&&Akor&át Den&ýsek na mně nějak přitvrdil. Prohnal mně hned na zač&átku, a mně až teprve teď tak nějak do&šlo, že to asi nebude hra, ale že to mysl&í v&ážně. A tak jsem se mu snažil vyh&ýbat. Jenže už mně tro&šku zn&áte, jak&é jsem jojo a moc dlouho jsem to nevydržel. Takže se Denda po mně ohnal a ňafnul mně v&ýstražně do tv&áře, až jsem zakňukal a panička už běžela d&ávat mi prvn&í pomoc. To v&íte, že to bylo zbytečn&é, vždyť ř&ík&ám, že Den&ýsek to jenom tak pro v&ýstrahu. Tak jsem mu chvilku dal pokoj, jenže mi to dlouho nevydrželo a už jsem se s n&ím zase chtěl kamar&ádit. No a tak mně chytnul za ucho a držel tak, až jsem tam měl otiskl&é jeho zoubky. Ale nebojte, obe&šlo se to bez krve. NO a nakonec jsem ze v&šeho byl tak zblbl&ý, že jsem se počůral do pel&í&šku. &&&&Zkr&átka jsem je&ště mal&é sedmiměs&íčn&í jojo. Ale poř&ád douf&ám, že s Den&ýskem budeme kamar&ádi. V&šak se pod&ívejte, jak si pěkně hrajeme s jednou hračkou&&