Můj pelíšek

Jak se mi zabydlovalo

&NO jak to tak ř&íci jednou větou. Zabydlel jsem se vcelku rychle, pod peřinou se l&íb&í každ&ému, že?&&&Ale tak lehk&é dostat se k p&án&íčkům do post&ýlky to teda nebylo. Prvn&í noc mně &šoupli do krabice pěkně vystlanou dekou, &šoupli mi tam ply&šovou hračku a t&ím si jako mysleli , že to konč&í. J&á kňukal a chtěl jsem b&ýt s nimi. Oni sice dobře věděli, že když mně jednou vyndaj&í, tak už budu cht&ít vždycky ven, jenže panička se b&ála sousedů ať se nezlob&í, že večer kňuk&ám a tak &šup z krabice ven. Hur&á hur&á, a tak už jsem měl spojence. No ale panička si teda užila. Cel&ý t&ýden jsem takhle v noci pokňuk&ával, ne že by se mi st&ýskalo po mamince, ale chtěl jsem b&ýt se sv&ými nov&ými rodiči. Panička mně vždycky vzala na ruce a j&á byl hned hodn&ý. &&&&Dal&š&í t&ýden jsem už byl hodněj&š&í, jenže panička už byla utahan&á z toho nočn&ího vst&áv&án&í a poř&ád něco brumlala o tom, že to je tr&énink na miminko, no a p&án&íček, ten ani nevěděl, že jsme oba vzhůru.&&&&A tak mně panička jednou &šupla do post&ýlky k nim a ř&íkala si, jen chvilku, pak ho &šupnu zp&átky. Jenže usla a tak jsme se probudili v&šichni tři až r&áno. No a tak to v&šechno začala a od t&é doby spink&ám v noci ve velk&ém obrovsk&ém pel&í&šku s paničkou a p&án&íčkem a je n&ám tam v&šem třem moc dobře&&