Mexiko (cestopis) (Mexico)

Mexiko je nejvýznamnější stát Střední Ameriky, oplývá velkým nerostným bohatstvím…


Název CZ: Spojené státy mexické
Název ENG: Mexico
Originální název: Estados Unidos Mexicanos
Hlavní město: Mexiko-city (9 821 000 obyv.)
Počet obyvatel: 104 961 000
Rozloha (km2): 1 972 550
Hustota osob/km2: 53,2
Umístění: Střední Amerika
Sousedi: Belize, Guatemala, USA
Úřední jazyk: španělština
Gramotnost: 90,1 %
Náboženství: katolíci (90%), protestanti (5%), bez vyznání (3%)
Národnostní složení: Mexičané (88%), Indiáni (7%), Aztékové (1%)
Politický stav: republika
Členství v mezinárodních organizacích: OSN, APEC, ALADI, NAFTA, OECD, SELA
Měna: mexické peso (MXN) = 100 centavů
Kurz (Kč): 1 peso = 2,353 (25. 8. 2005)
Časové pásmo: UTC -6, MST (Mountain Standart Time); UTC -7, PST (pacifik Standart Time); UTC -8, AKST (Alaska Standart Time)
Mezinárodní zkratka: MEX
Doména (internet): .mx
Předvolba (telefon): 0052, 005233, 0052477, 00525, 005281, 0052222, 0052722
Ekonomika: Infalce 3,8%, nezaměstnanost 5%, zahr. dluh 161 mld. USD.
Hlavní odvětví ekonomiky: průmysl
HDP (USD): 942,8 mld.
HDP (na 1 obyv. v USD): 9 100
Vodní plocha (km2): 49 510
Velká města: Guadalajara, Monterrey
Hlavní řeky: Bravo del Norte
Moře: Kalifornský záliv, Campechský záliv, Mexický záliv, Tichý oceán
Podnebí: subtropický pás, tropický pás
Úhrn srážek: v centrální části 750 mm; v některých oblastech na severu méně než 600 mm; v pobřežní nížině více než 1500 mm
Roční teploty: v centrální části 12,2°C (v zimě) až 19,2°C (v létě); při pobřeží 19°C (v zimě) až 27,7°C (v létě)
Reliéf: většinu území tvoří hory a náhorní plošiny; od hranic s USA se podél pobřeží táhne široká nížina, která se směrem k jihu zužuje; nejvyšší hory Citlaltépetl (Orizaba) 5700 m n. m. a Popocatépetl 5452 m n. m.
Flora: subtropické deštné lesy, savany
Fauna: korovec, rypouš sloní, plejtvákovec šedý, pelikán hnědý, kvesal chocholatý
Využití plochy: orná půda (26,5%), lesy (26%), pastviny (23%), ostatní (24,5%)
Zajímavosti (architektura): Mexiko (historická část), Teotihuacán (metropole staré mexické civilizace ležící nedaleko hl. města), Acapulco (historická část)
Popis státu:
Země má velké množství přírodního bohatství. Těží se ropa, zemní plyn, železná ruda, zlato, stříbro, rtuť, azbest, molybden, slída, fosfáty, olovo, mangan, měď, nikl, síra, zinek, bauxit, cín.
Pěstuje se obilí, kukuřice, brambory, sója, cukrová třtina, podzemnice olejná, seznam, hrozny, banány, citrusy, káva, tabák, bavlna. Chová se skot, ovce, kozy, prasata, drůbež, koně, osli.
Vývoz: káva, bavlna, stříbro, zelenina a ovoce, ropa a ropné produkty, stroje.
Dovoz: spotřební zboží, stroje, zemědělské stroje, dopravní prostředky, letadla.
Hlavními obchodními partnery jsou USA, Kanada, Španělsko, Japonsko.



Mexiko: Očima cestovatele 1...
Mexiko: Očima cestovatele 2...


Mexiko: Očima cestovatele 1...

OKRUH MEXICO - BELIZE - GUATEMALA

Délka trvání trasy: 18 dní
Ve dnech: 12.8.1999 - 30.8.1999
Počet členů výpravy: 3
Průměrný věk všech členů: 22 let
Oficiální název výpravy: Expedice za krásami a kráskami střední a jížní ameriky
Peněžní prostředky: Kreditní karty Visa a Mastercard, Americké dolary

Přestně tři týdny před začátkem naší cesty jsme si řekli do kterých států to vlastně chceme jet a začali jsme plánovat a vymýšlet. Vzhledem k tomu, že jsme byli tou dobou v USA, tak jsme si museli vyřídit víza tam. Vyslali jsme Pavla (nejmladší člen výpravy) do Waschingtonu aby teda sehnal potřebná víza. Protože ihned na tento okruh plynule navazoval okruh jížní amerikou, měl na starosti vyřídit těch víz poněkud více. Za tři dny se vrátil a moc toho nedovezl. Mexické vízum si máme vyřídit v Bostonu, do Guatemaly prý Češi víza nepotřebují, ale dovezl alespoň víza do Belize. Tak začalo shánění víz do Mexica. Konzulát jsme našli v pohodě, měli jsme dokonce vše potřebné pro naše vyřízení, ale dalo nám velkou práci vysvětlit té úřednici, že potřebujeme víza. Ona nám totiž tvrdila, že prý máme bezvízový styk. No tak jsme šli domů a nechali jsme si přes Česko ověřit jestli má úřednice pravdu. Samosebou neměla, ale čas už kvapil a my měli v řízení i letenky. Den před plánovaným odletem jsme si šli ta víza vyřídit znovu, ale tentokrát jsme byli neústupní a to bylo dobře, protože, jak se později ukázalo, museli jsme to vízum nejednou ukazovat. Takže vízum jsme dostali den před odletem a pořád jsme neměli letenky. Ty se nám vyřizovaly až někde v L.A. Ujišťovali nás, že to určitě příjde expres poštou ráno v den odletu. Tak se i stalo, ale nepřišly ráno, nýbrž v poledne. To už jsme měli nabalené naše malé cestovní batůžky (opravdu jsme si na skoro dva měsíce cestování s sebou vzali pouze dva batůžky pro tři lidi. Prostě nic zbytečného.) a v den odletu jsme už čekali jenom na letenky u cestovní kanceláře, která nám je vyřizovala. Odtama jsme jeli pak už přímo na letiště a ve 14.30 jsme odlétali do Mexico City s mezipřistáním v NY. Tomu se říká dokonalé plánování...

12.8.1999 Start naší dovolené opravdu vyšel, i když se lidi s náma vsázeli, že to prostě nezvládneme odletět. Do Mexico City jsme přiletěli o půlnoci a jelikož jsme všichni byli ve španělsky mluvících zemích poprvé, hned na letišti jsme udělali zásadní chybu. Po výběru peněz z bankomatu nás odchytili taxikáři a už nám pomáhali z věcma do auta. Oni anglicky ani žblept a by zase nic španělsky. Jenom jsme sebou měli knihu z velice užitečnýma frázema, tak jsme jim řekli kam to chceme a ptali se za koik nás tam odvezou. Místo aby odpověděli, tak nás vmanipulovali do auta a už se jelo. Teprve pak nám ukázali ceník (jak se později ukázalo, tak byl falešný) a to už jsme nemohli vystoupit, takže nám nezbylo, než požadovanou sumu, která byla asi dvacetinásobně předražená, zaplatit. To jsme navíc ještě ani nevěděli kde je náš hotel, kde jsme chtěli dojet. Byli jsme vysazeni v nějaké špinavé části města, ve všech průvodcích píšou, že se všude krade, přepadá a my ještě takoví neotrkaní místním prostředím a už si musíme sami v tmavých uličkách, na kterých postává plno pochybných individuí. Hotel do kterého jsme měli zamířeno (a který doporučoval průvodce Lonely Planet) byl zrušený, tak jsme pak obchazeli několik hotelů a ptali se podle frazeologické příručky, jestli mají pokoj pro tři a oni většinou měli, ale plný, tak jsme šli zase o dům dál a štěstěna nás zavedla do hotelu, který byl velmi pěkný, na Mexico i velmi levný a mluvili tam anglicky. Tak jsme se tam ubytovali a zničeni z letadla chtěli spát. Pavel ale chtěl hned jít prozkoumávat místní hospody a přestně jak příručky říkají, nejezte nic, co se připravuje na ulici a co by mohlo být umýváno nebo připravováno z vody, která nebyla purifikována. Tak jsme si dali nějaké maso, co tam rožnili venku na ulici a k tomu džusík z papáje a samosebou vody, která byla převařená jen z velmi malou pravděpodobností. Ještě jsme si na dobrou noc dali pivánko Corona.

13.-14.8.1999 Dva dny stačí na poznání Mexico City a jeho příměstských částí. Zajímavé je náměstí Zocalo, kde je jednak historická katedrála a další stavby španělské architektury a za zmínku stojí i to, že přímo na náměstí je část historických vykopávek a velmi často zde můžete vidět tančící indiány v původních krojích. Kousek metrem a pak tramvají jsou takzvané "plovoucí zahrady" Miraflores, které vypadají jako Benátky, proplouváte se na gondolách, můžete si zaplatit hudebníky a ti vám budou hrát po cestě lodí. Taktéž si můžete kdekoliv vystoupit a třeba nakoupit nějaké tropické květy. No a pak Teotihuacan, kde se nachází pyramida del Sol (sluneční) a pyramida de la Luna (mesíční). Tyto pyramidy na nás svou ohromnou velikostí udělaly dojem. Bodejť ne, když pyramida slunce je třetí největší pyramida na světě (po pyramidách v Gíze). Bohužel jsme tam dojeli, když už měli zavřený vstup do areálu a za hotel se nám nechtělo platit, tak jsme se rozhodli otestovat náš nový stan a deky z letadla (ano spacáky jsme neměli, protože jsou moc velké, zato taková deka z letadla je lehká, skladná a výhřevná. Doporučujeme British Airways.). Jako na potvoru byly všude stavení a nebo kaktusová pole. Tak jsme se teda rozhodli si postavit stan uprostřed toho kaktusového pole. Zjístili jsme, že plody zdejšího kaktusu jsou jedlé (ale hodně pichlavé) a tak jsme měli postaráno o večeři. V noci klesla teplota pod bod mrazu, protože byly zmrzlé kaluže a tak jsme asi od tří od rána běhali kolem stanu a čekali na svítání. Takové svítání nad pyramidou velkou jako hora, to je taky nezapomenutelný zážitek. Ráno jsme posnídali zase kaktusy a šli se podívat na pyramidy. Vyjít všechny schody až na horu, to není jen taková procházka pro důchodce, ale pořádná makačka. A to jsou ty pyramidy dvě. Byly tam za odměnu nádherné rozhledy do krajiny. Pyramid jsme neměli dost a tak jsme si zajeli ještě do Tuly, kde jsou světově známí kamenní bojovníci, ale nestojí to za to ztrácet tam čas. Ale to je pouze subjektivní, třeba se vám tam bude líbit.

15.-16.8.1999 Jeli jsme autobusem do Guadalajary, druhého největšího města, které leží na západním pobřeží Mexica. Byl to celonoční přejezd a nebyla to naše zastávka, odtud jsme pouze projeli do městečka Tequila (správně, vyrábí se tam tequila a pěstuje se tam všude agave, ze kterého se to dělá). Tam jsme zašli na prohlídku továrny Jose Cuervo (nejstarší tequilová továrna na světě, kde jsme viděli celý proces výroby, včetně koštovačky nejkvalitnější ročníkové tequily. No aby nam nebylo líto, tak jsme v noci zase jeli do Mexico City.

17.-18.8.1999 Fičeli jsme přes město Taxco (stříbrné doly a krásné hory okolo) do Acapulca. V Taxcu jsme se zašli podívat po obchodech se stříbrem, protože těchto obchodů je tam přes 300, tak jsme si i my něco vybrali. Pozdě jsme si ale všimli, že na onom řetízku je napsáno made in Italy. Bylo nádherné počasá a tak jsme hned spěchali do přímořského města Acapulco, kde jsme zůstali celkem 25 hodin. Celý den jsme strávili na pláži, kde nám nosili jídlo a pití přímo pod slunečník. Odpoledne jsme si šli zajezdit na vodních skutrech a já (Petr) jsem si nechal upravit podle místniho folkloru vlasy. Spletli mi je do copánků, takže teď už jsem jako domorodec (včetně opálení).

19.8.1999 Celou noc a půl dne jsme jeli autobusem kolem popřeží a přes hory s nádhernýma vyhlídkama autobusem. Když jsme vystoupili, zjístili jsme, že cílovou stanici jsme o 5 hodin jízdy přejeli, tak jsme sedli na další bus a ve 20.00 (celkem 19 hodin jízdy v buse) jsme dojeli do Oaxacy, kde jsme meli tak akorát náladu pojíst, najít hotel a spát.

20.8.1999 Jsme jeli busem na vykopávky Monte Alban. Pěkné přírodní scenérie a pyramidky.

21.8.1999 Jsme byli v Palenque (zase nějaké Mayské pyramidy) a stihli jsme se zajet okoupat k vodopádům Agua Azul. Tam jsme jeli busem ale zpět jsme jeli na korbě náklaďáku. Krásné vodopády uprostřed pralesa, strašné horko a vlhko, ale voda byla bohužel trochu kalná po bouři. Pak jsme celou noc jeli do Meridy.

22.8.1999 Meridu jsme profičeli a jeli rovnou do Chichen Itzy. Pyramidy Chichen Itza byly nejlépe zachované, jsou v pralese, ale jsou tam tisíce turistů. Ty se nám celkem líbily, i když odpoledne trochu sprchlo. Do jedné pyramidy se dalo jít i dovnitř. Byly to vlastně dvě pyramidy v sobě. V noci jsme jeli do Cancunu busem asi čtvrté kategorie, kde pomalu přepravovali i slepice uvnitř busu, ale prežili jsme to a za odměnu jsme si pronajali pěkně drahý hotel v Cancunu.

23.-24.8.1999 To jsme strávili dva dny v přímořském letovisku Cancun, kde jsou bílé křemičité pláže (říká se jim air-conditioned neboli klimatizované, protože příjemně ten písek chladí). Pro ty kdo neví, kde to je, tak Cancun je přímořské město a je tu Carribské moře (Nick Sloter :-) ). No jestli jste někdy viděli ten přiblblý seriál o nesmrtelném detektivovi v plavkách a mysleli si (jako já), že ta voda je počítačově dokreslovaná, tak jste byli na omylu. Voda v moři je opravdu azurově modrá a opravdu se po pláži prochází hezké slečny v bikinách. Zajeli jsme si lodí na Ostrov Žen (Isla Mujeres). Žen tam moc nebylo, zato šílené vedro. Dali jsme si 14 kilometrový pochod kolem podřeží, chvíli se potápěli a poprvé v životě jsem si zaplaval se žralokem ve vodě, dokonce jsme měli možnost si toho dvoumetrového macka chytnout do ruk. Jsme živí a zdraví, takže to asi nebyl lidojed, nebo už spapal nějakeho turistu před náma. Dále jsme tam navštívili želví farmu a želví líheň krevet velkých. Po dvou dnech válení se na pláži jsme se vydali přes Chetumal (policejní a vojenské město) do dalšího státu naší cesty: BELIZE.

25.8.1999 BELIZE ležící jížněji při pobřeží Carribského moře a se svými ostrovy na nás udělalo dojem. Večer jsme dojeli busem do Belize City, přeckali noc v nejhorším hotelu našeho života, ale prežili (Asi 100 stupňové vedro, rozvrzané a strašně krátké postele a po zemi asi 10cm dlouzí švábi. Prostě idyla. Večer jsme ale pokecali se dvěma amíkama, kteří to tam znali a tak jsme se hned ráno zbalili a jeli motorovým člunem asi hodinu do Carribskeho moře na ostrov Caye Caulker. Po příjezdu za nádherného počasí nás uvítali domorodci slovy: "Wellcome to paradise" (Pro neznalé angličtiny: "Vítejte v ráji") Levný hotel, levné jídlo, hezké slečny z celého světa. Zajímaví lidé a co víc: azurově čistá a teplá voda v karibiku. Chtěli jsme se ještě ten den potápět s bombama v korálových útesech, ale vzhledem k mým 40-tistupňovým horečkám (no jo...úžeh), jsme to odložili na další den.

26.8.1999 Dopoledne strávili kluci očumováním zdejších opalujících se dívek a pitím piva. Já jsem si dával hezky zábaly a papal zmrzlinu. Do odpoledne jsem byl fit a fičel jsem se i koupat. Vzhledem k dokonalému plánovaní (haha) se nám podařilo na ostrově být přestně za úplňku a proto byla uplňková karibská párty (Carribian bonefire full moon party). Velká rákosová chýše sloužící jako bar jenom hučela. Mnoho národností, chlapů a hlavně dívek. Mezi palmami velký oheň kolem kterého tancovalo plno skoro nahých lidí na místní hudbu, míchané nápoje za levný peníz...prostě opravdu Ráj. Dokonce mě přestala bolet hlava. Pařili jsme skoro do rána.

27.8.1999 Na druhý den jsme si zaplatili potápění s opravdovýma potápečskýma bombama, ale protože jsme neměli ani jeden z nás průkazku potápeče, tak jsme nakonec jeli jenom se šnorchlem a brýlema kousek lodí od ostrova na volné moře, kde jsme měli možnost vidět korálové útesy, stovky druhů barevných karibských rybiček, velké žraloky a asi dvoumetrové rejnoky. Paradní půldenní potapění asi se třemi přejezdy z místa na místo lodí nám okořenilo naše putování. Odpoledne jsme přejeli lodí na pevninu a neradi jsme opouštěli tento ostrov ráje, ale dalši zážitky volají... Na pevnině jsme chytli odpolední autobus a přejeli do hraničního města z Guatemalou: San Ignacio. Hranice byly zavřené, tak jsme se nechali přemluvit na hotel a měli jsme dokonce anglicky hrající kabelovou televizi.

28.8.1999 Ráno jsme taxíkem dojeli na hranice z Guatemalou a začaly problémy. Před měsícem totiž změnili zákon a Češi už musí mít víza, které my samosebou neměli. Hlavně že jsme asi tři týdny tomu byli na Guatemalské ambasádě ve Waschingtonu. Takže jsme už si říkali, že se z nás stanou bezdomovci v Belize. Pry měl být konzulát ve městě asi kilometr od hranic. Bylo 6.30 ráno a ke všemu ještě sobota, tak jsme tam jeli taxanem. Zavřeno, čekali jsme hodinu, pak přisel jeden místní a vysvětlil nám, že konzulát je v sobotu zavřený (přitom na hranicích nám celňák říkal, že bude otevřený). Paráda. Pak nám řekl, že konzul (pracovnik) bydlí někde ve stejné vesnici. Po půl hodině hledání jsme stali před jeho vilou a klepali na dveře. 7.30 ráno. Říkali jsme si: on ješte spí. Nespal. Jeden místní, co jim chodí uklízet nám sdělil, že jeli někam na výlet a nikdo neví kdy se vrátí. Mobilní telefon taky nemá.... Všude jenom samá španělština a nikdo ani na celnici anglicky. Nejlepší bylo, že do Mexika se už nešlo vrátit, protože jsme meli vízum na jeden vstup a hraničáři z Belize nám už taky dali do pasu razítko, že jsme opustili zemi, takže ani tam jsme se už vrátit nemohli. Byli jsme vlastne mimo státy v celním prostoru a nemohli ani tam ani zpět. Nakonec nas odchytil jeden Guatemalský taxikář, který měl na "čáře" známého a uměl anglicky a tak to tam protlačil, že volali do Guatemala City a že si máme počkat, co s náma bude. Čekali jsme velice dlouho a pořád se nic nedělo, kolem nás chodily babky tam a sem a vexláci z místní měnou se nás pořád snažili přesvedčit na směnu peněz. Žádná prodejna z jídlem, strašné vedro. Nakonec jsme se natáhli přímo v celní budově na zem, od které šel alespoň trochu chládek. Ve 14.00 se něco začalo dít. Vzali si naše pasy a letenky, které jsme měli z Guatemaly do Peru a šli si je někam ofotit. Nakonec jsme dostali pasy i letenky zpět a do pasu razítko, že nám vstup povolují přestně na 72 hodin. Pro nás to bylo akorát. Náš zachránce taxikář za odměnu vydělal. Vezl nás taxíkem přes 100 kilometrů na Incké pyramidy uprostřed Guatemalskeho pralesa Tikal. Tam jsme se poprve po 25 hodinach najedli a co to neslyšíme, od vedlejšího stolu se k nám nese líbivý zvuk češtiny. Náhoda jako blazen. Slečna Hana bydlící v Ostravě s přítelem Konstanciem z Nikaraguy (ovšem studoval v Ostravě na Báňské, takže taky mluvící česky). Tak jsme hodili řeč, zašli si prohlídnout asi nejhezčí pyramidy z toho množstvi, které jsme měli možnost vidět a večer jsme jeli asi 70 kilometrů stejným taxíkem (taxikář na nás schválně čekal, byli jsme domluveni) do Města Santa Elena, kde už jsme si jenom obešli pár obchodů z dobrotama a přespali v hotelu.

29.8.1999 Ráno nám jel autobus do Guatemala City. Vzhledem k tomu, že cesta vede místy přes prales a v Guatemale se cesty teprve začínají stavět, jsme se divili, že to ten autobus zvládne přes ty šílené hrboly. Jelo se jenom po hlíně a kamenech. Místy to vypadalo jako by autobus už už měl spadnout do rokle nebo se o nějaký výmol převrhne, ale nakonec jsme po 15 hodinách jízdy dojeli do hlavního města, najedli se a taxikem jeli na letiště. Letiště bylo naštěstí úplně prázdné a tak jsme se natáhli na lavičky a spali až do rána.

30.8.1999 Tak to je oficiální konec okruhu po Střední Americe a na tento okruh jsme se přeletem v 8.00 ráno přemístili do Jížní Ameriky, kde pokračovala naše dobrodružství ve státech Peru, Bolívie a Ecuador.

Autor: Petr. G.


Mexiko: Očima cestovatele 2...

Mexiko(1999) - rady.

Jídlo

Pečivo je velice levné a pestré - slané i sladké, chleba jako takový není (pouze balený, ale je drahý - 9 pesos)
- Bagety - 0.75 pesos
- Sladké pečivo - 1.5 - 3 pesos podle velikosti
- Voda 1,5 l. 4-8 pesos v turistických centrech i více, 3,6 l. 9-12 pesos, 20 l. 13 pesos, záloha na láhev 57 pesos.
- Vodu pít jedině balenou, pozor na led do pití - může být vyroben z normální vody. Na vaření jsme používali vodu upravenou speciálními tabletkami (seženete na každé krajské epidemiologické stanici - na 50 l za 200 Kč).
- Lift 2 l. 10-12 pesos.
- Pivo 0.375 l. - 3-4 pesos v obchodě, v restauraci 7-11 pesos.
- Ovoce - spousta druhů - většinou na trzích - nejlépe kupovat ovoce, které se loupe (banány 1kg 2-5 pesos ) dovážené ovoce je drahé (jablka, víno).
- Jogurty 3-4 pesos.
- Těstoviny 2-5 pesos.

Nakupovat nejlépe v supermarketech - přehled, větší výběr, levnější. V malých obchodech mají většinou dvojí ceny, pro místní a cizince.

S sebou jídlo - salámy a konzervy většinou zabavují na letišti (rybičky jsme provezli). Nejlepší jsou instantní a čínské polévky a polévky z pytlíku, dále různé těstoviny, co se rychle vaří, instantní bramborová kaše, sušenky lépe bez čokolády (v horku teče). Vařili jsme na tuhém líhu (na tři týdny nám stačily 4 balení - vařili jsme průměrně 1x za dva dny 3 jídla).

Jíst z ulice se nedoporučuje kvůli hygieně (velice snadno chytnete nepříjemné střevní a trávicí potíže, které jen tak nezastavíte), ale je dobré.
Tacos - nejlevnější 10 pesos 5 ks - dobré, ostré
Hamburger - 7-10 pesos

V restauraci jsme jedli celkem třikrát, jídlo je docela dobré, většinou není ostré, ale k jídlu dostanete mističku s chilli a dochutíte si ho sami. Cena je kolem 20-30 pesos samozřejmě podle druhu jídla. U moře jsme měli rybu za 50 pesos, langusty byly za 80 pesos. Ve městech jsme viděli "Menu" (komletně oběd) kolem 14 - 20 pesos, ale neměli jsme.

Chcete-li šetřit na jídle, tak na snídani je nejlepší sladké pečivo nebo banány, na oběd většinou v takovém horku není chuť, takže stačí sušenky a na večeři nejlépe uvařit něco ze svých zásob, co pořádně nasytí (na 20 dní jsem měl 5 čínských polévek, 7 z pytlíku a 1/2 kg předvařené rýže a vyšlo mi to akorát).

Čaj jsme nevařili vůbec, akorát nějaký bylinky proti průjmu, ale stejně nepomohli. Většinou jsme pili jen vodu a občas jsme si jí ochucovali šumivým multivitaminem nebo minerály (minerály je důležité brát, protože při velkém pocení se z těla ztrácejí - platí především pro Yukatan).

Doprava do Mexika.

Letěli jsme s Lufthansou z Prahy do Frankfurtu 1hodinu a odtud do Mexico City 11 hodin (dobré je mít místo u okna, protože koridor vede přes Island, Grónsko a Kanadu).
Dále je možnost letět s British airways. Přes Londýn, letenky by ale vyšly asi o 4000,- dráž, nebo s Delta airlines přes Spojené státy, ale tam bylo potřeba tranzitní vízum (asi 2000.-), takže by to vyšlo stejně jako přes Londýn.
Letenky jsme si zajistili přes GTS International (pouze pro studenty, učitele a mládež od 15 do 26 let). Letěli jsme hned po konci sezóny v polovině září a zpáteční letenky jsme měli za 13 950,- + letištní poplatky 1800,-.
Do Mexika je stále ještě potřebné vízum, které vám vystaví na Mexické ambasádě do druhého dne (pouze dopoledne). Potřebujete 3 současné fotografie a 28 USD. My jsme si nechali zajistit víza přes nějakou cestovku za 200,- + 100,- společné poštovné a bylo to za 5 dní. Od roku 2000 prý ale byla vízová povinnost zrušena.

Doprava po Mexiku.

Dopravovat se je asi nejrychlejší autobusem. Na každém autobusovém terminálu najdete několik autobusových společností s různými cenami, takže je lepší nejprve všechny obejít a zjistit si odjezdy a ceny a pak teprve vybírat. Pro studenty možnost uplatnit slevu na kartu ITIS ale nenašli jsme žádnou takovou společnost (prý Omnibus de Mexico, ale jezdí jen na sever).
Autobusy v Mexiku by se daly rozdělit do tří tříd:
1. třída autobusy s klimatizací, záchodem, sklopitelnými sedačkami a videem (většinou pouštěj kraviny a strašně to řve). Jezdí přímo a na zavazadla dostanete lístek. Využívali jsme na dlouhé trasy jako noční přejezdy.
2. třída je velice podobná té první, akorát se liší tím, že většinou nebývají záchody, po cestě je více zastávek a zajížděk a na batohy většinou nedostanete lístek, takže je lepší sedět u okna a na zastávkách hlídat, jestli je někdo nebere.
3. třída je hrozná. Jsou to staré autobusy, které mají většinou rozbité sedačky, okna nejdou otvírat a viděli jsme i díry v podlaze. Autobusy většinou vymetají každou vesnici, nabírají lidi i na silnici a cesta většinou trvá dost dlouho. Když jsme jednou jeli 120 km 5hodin, přestali jsme je využívat. Leč jízdné je velice levné a cestování v nich je velice dobrodružné, takže doporučuji.
Ceny se odvíjí od třídy, společnosti a délky trasy, takže nejde jednoznačně říct.

Vlakem jsme nejezdily, ale prý vyjde o dost levněji než autobus, ale cesta trvá o polovinu déle a v noci může být cestování v nich i nebezpečné.

Po Mexiku je možnost se dopravovat i letadlem, protože v každém velkém městě je letiště, ceny ale nevím.

Taxi bývá drahé a musíte hodně smlouvat, ve městě seženete v pohodě, protože jezdí snad všude. V Mexico City jezdí z letiště letištní taxi, kde se tarify odvíjí od pásem, takže vás taxikáři nenatáhnou zbytečným ježděním po městě.

Metro je v Mexico City docela v pohodě. 9 tras, asi 120 stanic, orientace je dobrá, ale pozor na kapsáře - nás okradly 2x v umělé tlačenici. Metro stojí 1,5 pesos lístek na celý den a všechny přestupy.

Stopování je v Mexiku poměrně dobré - především na Yukatánu. Osvědčilo se především kvůli získávání informací. Na stopu pozor abyste omylem nesedli do taxi, nebo do "colectivos" sběrné vozy, které fungují jako autobusy na krátké trasy.

Ubytování.

Venku se spát nedoporučuje kvůli zlodějům a zvířatům, často jsme spali v autobusech při nočních přejezdech. Hotely najdete ve městě skoro všude a ceny mají zhruba od 100 pesos nahoru. Na přespání ale stačí ty jednodušší a levnější hotely. Mexičané mají tak široké postele, že se na nich v pohodě vyspí 2 lidi. Ceny se odvíjí od atraktivnosti prostředí. U moře je možno spát v tzv. "cabaňách", což jsou takové domečky, kdy stěny tvoří kůly a střechu palmové listy, leč je to velice příjemné (když je hezké počasí).

Nejzbytečnější věc, kterou si do Mexika můžete vzít je spacák, stačí nějaká tenká deka.

- Hotel pláž Zipolite 2 postele, sprcha záchod 120 pesos
- Cabaňa v Puerto Angel pláž Zipolite velká zavěšená postel, sprcha a záchod venku horší za 50 pesos
- hotel v Palenque proti autobusovému terminálu 2 postele, sprcha záchod 120 pesos
- hotel v Chicen Itza 2 postele, sprcha záchod 120 pesos (nutno smlouvat)
- Cabaňa v Tulúmu velká zavěšená postel, síť, sprcha a záchody venku za 100 pesos
- Hotel v Mexico City v ulici … u hlavního náměstí velká manželská postel, sprcha a záchod za 110 pesos

Počasí a podnebí.

Mexiko spadá do tropického pásu, ale díky své vysoké nadmořské výšce v centrálním Mexiku je podnebí podobné létu v mírném pásu. V Mexiku se střídají období dešťů od května do listopadu a období sucha, kde je země sžírána obrovskými vedry a vegetace většinou zežloutne. V období dešťů prší pravidelně téměř každý den většinou odpoledne, hrozí záplavy a v horách sesuvy půdy, leč příroda je krásně zelená. Teploty na Yukatanu neklesají pod 25C.

Nebezpečí a rady.

Největší pozor si musí dávat člověk na letenku a peníze, protože především ve městě je mnoho zlodějů. Nejlepší je mít peníze rozdělené a uložené i s letenkou na těle. Existují speciální ledvinky přímo na tělo asi za 380,-.
Při ptaní se na ulicích na směr k určité věci, se raději zeptejte více lidí, protože Mexičané jsou velice prolhaný národ.
Jedete-li na Yukatan, nezapomeňte si repelent na moskyty (nejlépe zabírá Off), kteří se houfně objevují vždy po západu slunce.
Opalování je lepší ze začátku brát mírně a používat mléko s ochranným faktorem.
Raději se vyvarujte konzumaci místních jídel, protože často si to nějakým způsobem zdravotně odskáčete. Z léků je dobré si vzít mimo těch základních i nějaký dobrý lék proti průjmu a antibiotika. Všechny zdravotní informace obdržíte na epidemiologických stanicích.
Očkování do Mexika není povinné, ale doporučuje se především Hepatitida typu A (1250,-), Břišní tyfus (700,-), vzteklina, Žlutá zimnice a Malárie (balení tablety za 36,-).
Zdravotní pojištění vám zajistí každá pojišťovna. Pokud vlastníte kartu ITIC, ISIC nebo GO 25 můžete u GTS International získat pojištění do zahraničí na 1 rok, přičemž na jeden stát se vztahuje na 30 dní a stojí 120,-. Jinak stojí kolem 30,- na den.
Při jednání s Mexičany je dobré říkat, že jste z České republiky, protože jinak všechny cizince považují za Američany, které tam nemají rádi.
Při plánování cesty není od věci nechat si ty nejdražší vstupy na různé památky na neděli, protože v neděli jsou všechny vstupy zadarmo. Při placení vstupů raději schovejte videokamery, pokud je máte, protože za ně se platí speciální taxa.

Měna.

V Mexiku platí Mexické pesety (1 pesos je zhruba 3.7 Kč - září 99). Nevím jestli jde u nějaké české banky vyměnit koruny přímo na pesety, ale nejlepší je vzít si s sebou dolary, které tam jsou nejlépe směnitelné (na trzích můžete nakupovat i přímo za ně). Libry a marky berou taky, ale ne všude. Nejlepší kurzy jsou v Mexiko city a směrem od hlavního města se snižují. Peníze si nesměňujte v turistických centrech, protože tam bývají kurzy podhodnocené, nejlépe je směňovat v bankách a některých směnárnách.


Mexiko - deník.

1.Den - přílet, cesta do Oaxacy

Tak vše začalo na Ruzyni, kde jsme měli 14.září 1999 v osm hodin ráno sraz. Když jsme přijeli s Milanem, tak Raduš už tam na nás čekala. Letadlo nám letělo v 9:30 do Frankfurtu a odtud v půl jedné do Mexico City. Letadlo bylo celkem prázdný, takže jsme se mohli i rozvalit a pokusit se usnout. V Mexico City jsme byli asi v šest hodin odpoledne místního času, časový posun sedm hodin zpět znamenal, že doma je jedna v noci.
Bez problémů jsme vyřídili vstupní formality a šupajdili na metro. Po cestě jsme ještě vyměnili doláče za pesety. Až později jsem zjistil, že jsem byl při této transakci ošizen. Poprvé, ale ne naposled tady v Mexiku. Přece jen Mexiko není příliš rozvinutá země a lidi se tu živí všelijak.
Jedeme metrem, dvakrát přesedáme a asi za třičtvrtě hodiny se ocitáme na jižním terminálu, kde vybíráme nejlevnější spojení do Oaxacy. Nakonec jsem vybrali za 169 pesos a jede to asi za hodinu. Čekáme a koukáme na televizi v čekárně, zrovna běží zprávy a koukáme že ve všech oblastech na Yucatanu, kam se chystáme, jsou záplavy, to nám to teda pěkně začíná. Nasedáme do autobusu a vyrážíme, v Oaxace budeme ráno.

2.Den - Mexiko: Monte Alban, cesta přes hory

Do Oaxacy dorážíme asi v sedm ráno, po cestě jsme si trochu schrupli, ale občas jsme jeli po polních cestách, tak to nebylo dost dobře možný. V Oaxace ihned nabíráme směr Monte Albán, chvíli stopujeme, ale nic. Nakonec nám zastavil taxík, tak se s nim domlouváme na rozumné ceně. Je to asi 10 km úzkých serpentýn do pěkného kopce. Konečně jsme tady, platíme 25 pesos vstup a jedeme na prohlídku.
Monte Albán (Jaguáří vrcholek) jsou rujny města, které založili před 2800 lety Olmékové a později ho obývali ještě Zapotékové okolo roku 900 n.l. Město se nachází na kopci ve výšce 2000m, který je středem obrovského údolí. Kopec prý Olmékové sploštili a na ploše 6x2 km vystavěli město. Do současnosti jsou odkryty stavby na ploše 800x400m.
Monte Albán je městem hrobů - v centru kultovního místa a na svazích pod ním bylo odkryto kolem 180 hrobek, ale můžeme zde najít i chrámy, studny, obrovské náměstí o rozloze 200x300m, observatoř, mohutné schodiště, které je široké 37 m a vysoké 12 m, místa pro krvavé rituály, míčové hřiště, zdobené kamenné desky… Po největší pyramidě se zachovaly pouze schody, ale její základna je obrovská , no prostě celý je to krása krás. Když jsem vše prošli, jdeme se ještě podívat na výstavu vykopávek, co tady všechno našli a vracíme se autobusem zpátky do města.
Na terminálu hledáme nějaké spojení do Puerto Angel, které se nachází už u Pacifiku, ale nějak nic nenacházíme. Najednou k nám přiběhne nějaký borec a začne nám horečně něco říkat. Nejdřív nerozumíme, ale pak nějak pochopíme, že se ptá jestli nejedeme právě tím směrem, kterým potřebujeme, že prý jede asi za 10 minut. Platíme 50 pesos a nasedáme do autobusu, který vypadá naprosto šíleně. Skla jsou rozbitý, praskliny jen zalepený izolačkou, v podlaze jsou místy díry, že je jimi vidět až na silnici a když si sednu, tak se se mnou sklopí sedačka. Ale je to klasika, aspoň bude nějaký dobrodružství. Vyrážíme asi kolem druhé hodiny, po cestě vymetáme kdejakou vesnici a bereme každého, kdo je zrovna u silnice. Nabrali jsme i dva Mexikánce s kytarama, který nám po cestě asi 20 minut vyhrávají, nějaký mexický balalajky.
Blížíme se k horám Sierra do Miahuatlán a přejíždíme je, nejvýše se pohybujeme okolo 3000 m.n.m. Problémy ale začínají při sjíždění západní strany hor. Prší a návalem vody se uvolňuje půda a začínají sesuvy. U prvního čekáme asi půl hodiny než ho buldozerem odstraní, pak ale přibývají další a i stržená silnice. Asi v deset večer zůstáváme viset před jedním sesuvem, který určitě jen tak neodstraní. Celou dobu navíc s námi jedou nějaký tři mexikánci, který se vydatně posilují alkoholem a pak jeden začíná neodbytně obtěžovat a osahávat Radku a posléze i Milana (já jsem se mu asi moc nelíbil). Vyháníme ho, ale vždycky se vrací. Pomáhá nám i řidič a jeho 14 letý syn nakonec zůstává s námi celou noc, že nás bude hlídat.
Poprvé a naposled v Mexiku vytahujeme spacáky a jdeme spát. Každý má svojí dvojsedačku, tak se spí celkem slušně. Já usínám a spím až do rána jak zabitej. Radku ale prý v noci pro změnu začal osahávat ten kluk.

3.DEN - Mexiko: Pacifik, Zippolite

Ráno se budíme, když ještě nezačalo svítat, čekáme až vyleze sluníčko, vezmeme krosny a pokračujeme asi 2 km pěšky až k závalu. Na jeho odstranění už se pracuje, ale myslím, že to bude trvat hodně dlouho.
Přelézáme zával a na druhé straně nasedáme do sběrného vozu colectivos, což je malý náklaďáček, který přepravuje na korbě lidi. Jím příjíždíme až do města Pochutla, kde si kupujeme k snídani banány a přesedáme na jiný colectivos, který nás veze až na Zippolite, pacifickou pláž. Dnes je zrovna v Mexiku státní svátek, proto téměř v každé vesnici můžeme vidět slavnostní průvody.
Na Zippolite najímáme hotel za 120 pesos se záchodem, koupelnou a klimatizací a jdeme na pláž. Počasí je nádherné, voda je příjemně teplá a vlny naprosto ďábelské. Myslím, že některé mají hodně přes dva metry.
Po cestě sem jsme se seznámili s dvěma Angličankami, který teď večer zveme na pláž na Ferneta a Becherovku. Ta jim chutná víc. Cestují tu už 6 týdnů, z toho 4 strávily v Guatemale. Spát jdeme tak kolem půlnoci.

4.DEN - Mexiko: Zippolite

Druhý den se stěhujeme z hotelu do cabaňi, která je za 50 pesos, což je výborná cena. Je tam sice šílenej hic, protože to je víceméně domek z proutí přikrytý palmovými listy. Celý den je ve znamení opalování a flákání. A taky tequily. Otevíráme litrovou láhev této tekutiny a začínáme popíjet. Později si tuto činnost zpestříme tím, že hrajeme karty a kdo prohraje, tak dá panáka. Vzhledem k tomu, že pořád prohrávám, jsem za chvíli řádně namazanej a už se vůbec nedokážu soustředit na hru, což můj stav ještě zlepšuje. Následná koupačka v Pacifiku pak byla velice zajímavá. Spát jdeme asi v deset večer.

5.DEN - Mexiko: Salina Cruz

Ráno balíme a vyrážíme směrem na Salina Cruz. Zkoušíme stopovat a máme štěstí. Po chvíli nás vezme nějakej chlápek na korbu a odveze nás přes Puerto Angel až do města Huatulco, což nám ušetřilo asi 60 km. Odtud nám asi za hodinu jede autobus společnosti ADO. Autobus je hezký, čistý a klimatizovaný, naprostá balada proti tomu z Oaxacy. V Salina Cruz jsme asi za 2 nebo 3 hodinky, zjišťujeme spoj do San Cristobalu. Nakonec volíme noční jízdu s přestupem v Tuxtle.
Do odjezdu máme ještě dost času, tak se jedem podívat k moři a prohlídnout město. Je celkem pěkný, ale dost je znát západní vliv. Večer si dáváme v jedné restauraci večeři. Radka si dává nějaké fazole a my s Milanem Rančerský a Mexický biftek a Pivo Corona, který je mimochodem dost dobrý. Ty bifteky jsou ale tak ukrutně pálivý, že to cítíme i druhý den při stolici. Asi v osm nasedáme do autobusu a vyrážíme směr Tuxtla. V televizi pouští nějaký debilní americký film, tak jdeme raději spát.

6.DEN - Mexiko: San Cristobal, Aqua Azul

Do Tuxtly dorážíme asi ve čtyři ráno a za hodinku nám jede autobus do San Cristobalu, kam dorážíme asi v osm. San Cristobal se nachází ve státě Chiapas a někdy na počátku 90.letech tu bylo krvavé povstání Zapatovců a prý tu bylo zastřeleno 200 lidí. Jinak San Cristobal je velice krásné město s typicky mexickým rázem a úzkými uličkami, kterými je protkáno celé město. Dost tu je možné potkat i původní indiánské obyvatelstvo, které se vám neustále snaží prodat svoje cetky. Nutno ale říci, že vše je zde velice levné, na levnější už jsme za celou dobu nenarazili. S Milanem si kupujeme mikiny, u kterých uhádáme cenu až o 2/3 dolů a Radka hamacu, což je houpací síť. Na každém rohu vám tu také nabízejí vařenou kukuřici, která já je mimochodem celkem dobrá.
V této oblasti vládne i poměrně velká chudoba, což je dobře pozorovatelné na lidech, kteří se zde pohybují. Zvláště mě upoutali indiánky, které bez jakýchkoliv zábran kojili přímo na centrálním náměstí.
Chceme se zde jít podívat do muzea, kde by prý měla být vystavena ponča.. Jdeme tam, kam nás lidi posílají, ale dorazíme k Muzeu ornitologa Fritze Bőhma a jeho ženy Gertrudy, která když ovdověla, tak se stala bojovnicí z práva indiánů a záchranu Lapedonského pralesa, tak jsme šli pryč.
Nasedneme do autobusu směr Aqua Azul, je to asi 120km, ale jedeme to 5 hodin, no hrůza. Těmi nejlevnějšími autobusy už prostě jezdit nebudeme. Autobus nás vyhodil na křižovatce, odkud je to ještě asi 2km po silnici příkře dolů. Naštěstí nás bere nějaký autobus francouzských turistů. Vzhledem k tomu, že je neděle, tak je vstup zadarmo.
Aqua Azul – v překladu Modrá Voda - je soustava vodopádů v kopcích pralesa. Vzhledem k tomu, že je období dešťů, tak je voda spíše hnědá než modrá, ale jinak je to fakt hezký, prý se tu natáčel i film Predátor.Voda sestupuje kaskádovitě z hor do údolí a burácení vodopádů je slyšet už od vesničky, která se před nimi nachází. Horší je že ale díky 5 hodinám stráveným v autobuse nemáme moc času. Rychle dáme koupačku a zpět na křižovatku. Po cestě potkáváme opět ten samý autobus, který nás hodí až nahoru. Vzal by nás až do Palenque, kam máme namířeno, ale je tam nějaký problém s pojištěním nebo co, kdyby se havarovalo, tak jsme odkázaní na stop.
Na místě je takový malý krámek, ve kterém prodávají tak 10 letý děti, dáváme se s nimi do řeči a chceme je vyfotit, toho se ale bojí a kdykoliv vyndáme foťák, tak hned utečou. Nakonec je ale stejně ulovíme. Už se začíná stmívat a pořád nás nikdo nechce vzít. Nakonec nám naštěstí zastavili dva Argentýnci, kteří tady byli na nějaký konferenci. V Palenque bereme hned první hotel za 120 pesos, vaříme a asi v deset jdeme spát.

7.DEN - Mexiko: Palenque

Ráno nás budí asi v šest, hrozně hysterický bučení, teprve teď zjišťujeme, že máme okna směrem na jatka a že se začalo pracovat. Po snídani vyrážíme do Palenque Ruinas, což je staré Mayské město nacházející se přímo uprostřed džungle. Cesta tam trvá minibusem asi 20 minut. Platíme vstup 25 pesos a jdeme na prohlídku.
Palenque prý kdysi bylo centrem Mayské vzdělanosti. Největší rozkvět prožilo město mezi 7.a 9. stoletím n.l., pak začalo město upadat a v 10. stol. bylo z neznámých důvodů opuštěno. Sláva města byla založena za vlády krále Pacala, který nastoupil vládu už ve dvanácti letech a vládl v letech 615-683. Během jeho vlády byla vystavěna většina hlavních staveb, které se nachází na úpatí hor v tropickém pralese.
Hned druhou stavbu za vstupní branou je Chrám Nápisů. Stavba je postavena na devítistupňové pyramidě ve výšce 20m. Název je odvozen od kamenné desky obsahující sérii 620 hieroglyfů - nejdelší v mayské kultuře. V roce 1949 bylo pod kamennou deskou v podlaze chrámu objeveno schodiště vedoucí do hrobky o rozěrech 9x4x7m v hloubce 24m pod chrámem. Pod pětitunovým víkem sarkofágu byla objevena mrtvola muže, jehož tělo i obličej byly pokryty šperky ze zeleného nefritu. Muž zemřel ve stáří 40-50 let a nápisy na stěnách hrobky nasvědčují tomu, že patří Pacalovi, ten však zemřel v 80 letech. Tato nesrovnalost podporuje teorii kontaktu Mayů s mimozemskými civilizacemi založené na Teorii relativity a legendě o cestě Pacala "s Bohy, kteří setupují z nebes" do vesmíru. Legenda říká že "Odcestoval s vesmírnými učiteli a po čase se v záři a oblacích, doprovázen děsivým lomozem, vrátil moudřejší než před tím ..."
Hlavní stavbou města je El Palacio, palác o rozměrech 100 x 80 m. Je to komplex budov, kterému dominuje tříposchoďová věž s vnitřním schodištěm, která sloužila patrně jako observatoř. Stavba měla své vlastní zásobování vodou z potoka Otulum kamenným vodovodem. Palác možná sloužil spíše jako obřadní středisko než jako královské sídlo.
Kolem Paláce jsou uspořádány tři vzájemně podobné chrámové pyramidy - Chrám slunce, Chrám kříže a Chrám listového kříže. Každý z nich je postaven na vrcholku stupňovité pyramidy a má na střeše zvláštní hřebenovou konstrukci. Uprostřed je svatyně s tabulí hieroglifů, po stranách sochy dvou mužů stojící čelem k obřadnímu předmětu, kterým je v Chrámu slunce maska jaguářího boha podsvětí a v ostatních dvou strom ve tvaru kříže, na němž sedí pták. Pyramidy byly dost nešetrně pojmenovány badateli prvním názvem, který je napadl a od té doby se používají, i když nemají s původním účelem budov nic společného. Rovněž Palenque je španělský název, mayský název města není znám.
Prolézáme postupně všechny pyramidy a jdeme se podívat po jedné stezce do džungle. Staveb je tu spousta a většina jich ani není odkryta a odpočívá schována pod bujnou vegetací. Komplex je opravdu rozsáhlý. Při dalším zkoumání dokonce nacházíme i schované vodopády. Později se dočítám z jedné knížky, že prý se za nimi nachází jeskyně.
Vzhledem k tomu, že musíme do dvou hodin odpoledne předat pokoj, vyrážíme zpět do města, balíme a do večera prolézáme město. Pak pokračujeme nočním autobusem do Campeche a tam přesedáme na Uxmal.

8.DEN - Mexiko: Uxmal, Kabáh, stopem do Chizen Izla

Do Uxmalu přijíždíme až v 8 nebo 9 ráno a jdeme hned na prohlídku. Vzhledem k tomu, že je Uxmal pod UNESCO, tak je vstup 75 pesos. Zas tak velkej zázrak to ale není v poměru k ceně.
Uxmal patřil mezi nejdůležitější mayská střediska. Název znamená třikrát založený a skutečně byl od 6. do 10. stol. ve třech fázích vystavěn. Záhadný je konec tohoto kultovního místa, které bylo v 10.století n.l. svými obyvateli, stejně jako jiná mayská centra opuštěno. Později se tu usídlili Toltékové, místo však bylo kolem roku 1450 definitivně opuštěno.
Hned u vstupu do komplexu je oválná Pyramida Kouzelníka, která je vysoká 38m a na její vrchol vede velmi strmé schodiště. Při naší návštěvě ale byla bohužel nepřístupná. Uvnitř se prý nachází pět zachovalých chrámů a celá pyramida je zdobena maskami Boha Čaka, což je mayský bůh deště.
Hned za touto pyramidou se nachází Klášter Jeptišek. Název dostal od Španělů a stavba pravděpodobně sloužila k ubytování kněží. Kompex je tvořen čtyřmi stavbami okolo čtvercového nádvoří. Jižně od kláštera se nachází míčové hřiště dlouhé 54m a široké 10m. Zajímavý je zde kamenný kruh, který používali Mayové ke hře zvané Tlačli. Kdo prohrál, byl obětován bohům.
Za hřištěm se nachází bohatě zdobený Palác Králů který je téměř 100m dlouhý a nachází se v něm 24 místností. Celý byl vystavěn na 12m vysokém umělém náspu, na který je možno vystoupit pouze z jedné strany. Stavba pravděpodobně sloužila jako administrativní budova.
Nejvyšší stavbou Uxmalu je Velká pyramida, na kterou jsme vylezli, ale celkem jsme se přitom zadýchaly – schody jsou úzké a vysoké. Ale je odtud dobrý výhled, především na ruiny Domu Holubů (nebo taky Holubníku), který se nachází západně od pyramidy. Pyramida je doposud opravena jen ze dvou stran.
Při odchodu se nám podaří vidět i leguány, kterých je ostatně na Yucatanu hodně. Celý komplex máme prohlédnutý asi za 3 hodiny a pokračujeme stopem směrem na Kabáh, což jsou rovněž ruiny mayského města vzdáleného 20km od Uxmalu. Fotíme jen ze silnice, abychom nemuseli platit vstup. Pán, který vybírá vstup se ale netváří příliš šťastně.
Další náš cíl je Chizen Izla, který je asi 400km daleko. Projíždíme venkovskými oblastmi na město Merida v severozápadní části Yucatanu a odtud do Chizen Izla, kam asi na šest stopů dorážíme navečer. Poslední člověk, který nás vezl uměl docela obstojně anglicky, tak nám poradil ve městě levné ubytování. Původních 160 jsme usmlouvali na 120 pesos.
Večer se jdeme podívat po městečku. Všude samé krámky s upomínkovými předměty a nabízejí je i na ulici. S Milanem kupujeme sošky, které se nám ze 160 pesos podařilo usmlouvat na 50 za dvě. Je to ale jen ze sádry. Nakonec se nám to podařilo usmlouvat i na 1 pesos, to už jsme ale za ně dali každý 25. Jsou to fakt dobrý obchodníci. Spát jdeme asi v deset večer.

9.DEN - Mexiko: Chizen Izla, stopem do Tulúmu

Ráno jdeme do Chizen Izla, největší mayské město, skutečný skvost. Vstup je kvůli UNESCO opět 75 pesos. Ale stojí to za to.
Historie Chizen Izla lze rozdělit do dvou období. Od poloviny 6.století n.l. začali město budovat Mayové, ti byli ale během 10.století podrobeni Toltéky, kteří zde byli až do 14.století. Město lze podle toho rozdělit na část vybudouvanou převážně May (Old - Chichen) a Toltéky (New - Chichen), která je i více opravená. Oba styly se zde ale prolínají i na jednotlivých stavbách.
Dominantou celého města je Paramida boha Quetzalcoatla (maysky Kukulkána, Okřídleného hada).Původní mayská stavba byla Toltéky přestavěna do současné podoby. Má z každé strany 91 schodů a s jedním do svatyně nahoře to dělá 365 – jako dní v roce. Tato pyramida je legendární především díky hadovi, který se objevuje vždy v den rovnodennosti. Had je vlastně stínem, který tvoří terasy pyramidy na vnějším lemu schodiště právě 2x za rok. Stín je zakončen u paty schodiště kamennou hlavou hada.
Hned u vstupu do komlexu se nachází největší míčové hřiště v Mexiku, na délku má 146m a na šířku 36m. Na stěnách po obou stranách visí ve velké výšce kamenné kruhy pro hru tlačli. Na stěnu hřiště je z vnější strany přistavěn Chrám Jaguára a východně od něj se nachází Stěna lebek. Stěna byla součástí Chrámu masek, který se zřítil jíž před třista lety a je tvořena 492 destičkami o rozměrech 36x36cm, na kterých je na každé vyobrazena jiná lebka. Odtud směrem na sever vede tzv. Svatá cesta, která končí u Studny smrti, což je 25m hluboká vodní nádrž, do které byly vhazovány oběti bohu deště.
Východně od hlavní pyramidy se nachází Chrám válečníků na který navazuje Chodba tisíce sloupů. Je to pozůstatek po toltéckém chrámu, jehož střechu, která se zřítila, neslo množství sloupů. Vstup do chrámu střeží napůl ležící socha Chac Mool. Mezi stavbami za těmito sloupy můžeme najít další dvě míčová hřiště, tržnici a staré parní lázně.
Ve staré části se nachází Hrobka Velekněze, což je vlastně pyramida, na kterou vede z každé strany schodiště. Další zajímavou stavbou je Observatoř, která ma kulový tvar a je vystavena na kamenné terase. Průhledy v horní části stavby sloužily pravděpodobně k pozorování hvězd. Zajímavý a velice bohatě zdobený je Kostel a Klášter, nacházející se na samém jihu Chizen Izla. Staveb je ale v celém komplexu samozřejmě víc.
Vzhledem k tomu, že jsme zde byly den před dnem rovnodenosti jsme se rozhodovali, zda zůstat ještě den a nebo pokračovat, nakonec ale touha po Karibiku byla silnější.
Po prohlídce vyrážíme na stop, ale přes 2 hodiny nic. Pak nám zastavili nějací novináři z Německa a vzali nás až do Valladolidu, bohužel nás ale vyhodili na výpadovce na Cancún. Tudy bychom se do Tulúmu dostali taky, ale za prvních deset minut po obou směrech dálnice projelo jen jedno kolo. Navíc bylo po poledni a slunce pálilo a dálnice sálala, že se na ní nenechalo vydržet. Stopem se vracíme do města a odtud přímo na Tulúm. Nejdříve nás bere nějaký starší Mexičan s Broukem. Měli jsme problémy se tam vejít i s krosnama, ale nakonec to šlo a vytáhnul z toho 120km/h. Jako poslední nás berou nějací Italové, kteří jedou přímo do Tulúmu a radí nám, kde sehnat nejlevnější ubytování. To máme opět v cabaňe za 100 pesos na den a asi 10 metrů od moře. Karibik je fakt nádherný, ještě večer se jdeme vykoupat.

10. – 12.DEN - Karibik

Následující tři dny jsme jenom lenošili, opalovali se, koupali, potápěli se s půjčenou výstrojí… Karibik je nádhernej, připadáte si tu fakt jak v v ráji. Počasí jsme měli taky super, sprchlo akorát jednou a jen lehce, ale zase jsme měli možnost vidět duhu nad mořem.
Jeden večer jsme si dali rybu, kterou nám za 50 pesos připravila pani bytná. A rovněž došlo na tequilu. Radka to ale moc nepije a Milanovi se udělalo nějak špatně, tak si oba lokli a šli spát. Užíval jsem si tedy romantickou exotiku s tequilou sám. Po třiceti doušcích už to ale můj organismus nevydržel a …
Jeden den jsme si udělali výlet do Tulúmu za nákupem vody a potravin, bylo to tak tři kilometry, ale nechalo se tady bez problémů stopovat.

13.DEN - Mexiko: Cobá, Tulúm

Vzhledem k tomu, že je dneska neděle a vstup do všech památek je zadarmo, vyrážíme na výlet do Coby, která je asi 70 km směrem do vnitrozemí. Stopujeme, ale Milana to po chvíli přestane bavit a jde si prohlédnout Tulúm a pak zpátky na pláž. Nakonec se nám podaří stopnout mladý Francouze, kteří jedou rovněž do Coby.
Coba je staré mayské město,situované kousek od jezera a naprosto chycené ve spárech džungle. Asi nejméně odkryté ze všech těch, které jsme zatím viděli. Město prý bylo obrovské a z 10 000 staveb na ploše 70km čverečních jich je odkryto a částečně zrestaurováno slabých 15, zbytek jsou jen hromady kamení zarostlé pralesem. Je vidět, že Mexické vládě přece jenom na tyto výdaje moc nezbývá.
V době své největší slávy, tj. 6.- 10.století n.l., mělo mayské město 40 000 obyvatel a mělo i poměrně dobře vybudovanou infrastrukturu s okolními sídly. Osídleno bylo až do 17.století, protože do té doby ho Špaňelé prostě neobjevili.
Komlex je rozdělen na dvě části. První se nachází hned u vstupní brány a je zde 24m vysoká pyramida La Iglesia. Velké schodiště vede do malého chrámu na vrcholu. Dále se zde nachází ještě několik staveb včetně míčového hřiště.
Druhá část se nachází asi 1,5km od brány. Celou cestu tam nás z obou stran i nad hlavou obklopovala bujná tropická vegetace. Trochu nás zaskočilo, když jsme najednou viděli asi tři metry od cesty prase. Asi se sem zatoulalo z vesnice, V Mexiku pobíhají po vesnicích prasata asi tak jako u nás slepice.
Zde se nachází pyramida Noch Mul Group vysoká 42m, což ji činí největší na Yucatánu. Pakliže překonáte 128 schodů a vyšplháte se až na vrchol, dostanete se nad úroveň pralesa, odkud je nádherný výhled do krajiny. Kam dohlédnete, nachází se vegetace.
Prohlížíme další stavby, na kterých se notně podepsala zdejší vlhkost a vegetace. Při zpáteční cestě se nám podaří vidět tarantuli. Skutečně ve mně toto zvířátko vzbuzuje respekt.
Máme obrovské štěstí, akorát chytáme ty samý Francouze při odjezdu zpět do Tulúmu a po dobouchnutí dveří začal jeden z pravidelných odpoledních lijáků, který se rovná tomu, když na vás někdo vyleje kýbl s vodou.
V Tulúmu jdeme na prohlídku ruin. Procházíme starou rozpadlou bránou a ocitáme se v centru starého mayského města, které je svou polohou na břehu Karibiku skutečně jedinečné.
Tulúm (Opevnění) bylo postaveno na útesu u moře a ze zbylých tří stran bylo obehnáno 6m tlustou a 3-4m vysokou zdí s pěti vstupními branami a strážními věžemi v rozích. vybudováno prý bylo okolo roku 900 n.l. Mayi a v 13.století se stalo velice důležitým centrem. Opuštěno bylo až po dobytí Španěli. Tulúm patrně obývali i Toltékové, protože je zde znát poměrně silný architektonický vliv.
Hlavní stavbou je dvoupatrový Palác postavený přímo na útesu nad mořem. Zhruba uprostřed komplexu se nachází poměrně dost zachovalý Chrám fresek. Dále jsou zde ještě tři chrámy, Chrám Klesajícího boha, Chrám moře a Chrám větru. Město bylo ale poměrně malé, ohrazený prostor má rozměry asi 350x150m.
Konečně se nám tady podařilo vyfotit leguána, kteří jsou velice plaší a našimi automaty bez zoomu téměř nezachytitelní.
Do cabaňi se vracíme až k večeru. Celkem se začíná kazit počasí. Fouká vítr a nebe je hustě zatáhlé. V noci už foukalo tak silně, že se se mnou houpala celá síť a padali nám vevnitř věci. Byla jedna hodina v noci a přesně v tuhle chvíli nám začínal zimní semestr, tak nám to nedalo a oslavili jsme to jedním panákem tequily a pak zase spát.

14.DEN - Mexiko: Cesta do Chatumalu a Veracruzu

Ráno je zataženo, krásné počasí v háji. Prý je to důsledek hurikánu, který před časem řádil na Floridě. Chtěli jsme tu být ještě den, ale během chvíle se rozhodujeme pro odjezd.
Balíme a vyrážíme do Tulúmu. Autobus do Veracruzu jede až někdy odpoledne, zkoušíme tedy stopovat, abychom vyplnili čas a ušetřili nějaký penízky. Tři hodiny nic, jen samý taxíky, pak nám ale zastavil kamion, který jel rovnou do Chatumalu. Po cestě nás čekala jedna protidrogová kontrola. Přece jenom přes Mexiko vede hlavní trasa dovozu kokainu do USA. Chatumal je prý drogami přímo vyhlášený. V Chatumalu kupujeme lístek asi za 370 pesos a ještě si stihneme nakoupit v supermarketu. Autobusem odjíždíme asi v 6 odpoledne a ve Veracruzu budeme za 16 hodin.

15.DEN - Mexiko: Veracruz

Probouzíme se asi v 8:00. Projíždíme státem Tabasco a podle krajiny lze soudit, že tato oblast trpí častými záplavami. Ve Veracruzu jsme asi v 10 hodin dopoledne.
Jedeme se podívat do přístavu a na starou pevnost, která zde byla vystavena proti pirátským nájezdům. Prolézáme město, ale žádný velký zázrak to není. K večeru nám jede opět noční autobus, kterým se přemístíme do Puebly.

16.DEN - Mexiko: Puebla, Mexico City

V Pueble jsme někdy v 6 ráno. Čekáme do rozednění a pak vyrážíme místním městským autobusem k druhé největší pyramidě na světě. Je úplně zarostlá, takže vypadá jako kopec. Na pyramidě navíc Španělé po dobití postavili kostel. Kostelů je prý v městě 99 a skutečně je vidíte na každém rohu. Na pyramidě setrváváme asi hodinku, je tu hodně místních, kteří si tu dávají ranní zdravotní běh do kopce a zpět. Bývá tu prý odtud vidět Popocatepetl, ale v tomto období je většinou zahalen v oblacích. Jedeme zpět na terminál a kolem poledne vyrážíme autobusem do Mexico City, kde jsme asi za 3 hodiny.
Nakonec seženeme hotel za 110 pesos kousek od hlavního náměstí, což je paráda. Po ubytování si jdeme prohlédnout centrum. Na Mexico City vás hned upoutají taxíky, které tady mají všechny zelenou barvu a lze jich tu vidět více než ostatních aut.
Na náměstí Zócalo přicházíme akorát ve chvíli když je zde vojenský ceremoniál snímání vlajky. V jednom rohu náměstí se nachází zbytky Velkého Paláce původního města Tenochtitlán, na kterém bylo právě Mexico City vybudováno jako symbol pokory původního obyvatelstva. Vedle můžeme vidět indiány, kterak tancují a předvádějí své rituály. Nejde ale o nic jiného než o atrakci. Kolem šesté svlékají ponča a mokasíny, oblékají džíny a nasedají do aut. Podívaná to ale byla hezká.

17.DEN - Mexiko: Teotihuacán

Ráno vyrážíme na jeden z autobusových terminálů na severu města a odtud pak starým autobusem do slavného Teotihuacánu. Platíme vstup 50 pesos a jdeme na prohlídku.
Teotihuacán byl vybudován neznámou civilizací na začátku letopočtu v údolí mezi horama ve výšce 2268m.n.m.. V době největšího rozkvětu, to jest v 6.a 7. století tu žilo 200 000 obyvatel. Okolo roku 750 n.l. bylo město napadeno a vypáleno patrně výbojnými kmeny ze severu. Znovu bylo objeveno a osídleno Aztéky až okolo roku 1300, kteří také jméno Teotihuacán (místo setkání s bohy) městu dali.
Město se kdysi rozkládalo na ploše 30 km čtverečních. osu města tvoří Ulice mrtvých která měří v současnosti 2km, ale v minulosti byla prý o mnoho delší.
Nejprve si jdeme prohlédnout citadelu, náměstí o rozloze 400x400m s 15 menšími pyramidami okolo a jednou uprostřed. Údajně sloužila jako administrativní centrum. V čele citadely se nachází velice dobře zrestaurovaný Chrám Quetzalcoatla (okřídleného hada), který má celkem šest stupňů a ze zdi vyčnívají sochy hlavy hada velké snad 80cm.
Pak pokračujeme Ulicí Mrtvých, která je po obou stranách lemována malými pyramidami až k Pyramidě Slunce. Pyramida byla postavena v 1.století n.l. a se svojí výškou 63m je třetí největší pyramidou na světě. Podstavu má úctyhodných 225x225m a v jejím nitru se prý nachází jeskyně, kde se konaly obřady. Na pyramidu vystupujeme po překonání 365 schodů a kocháme se pohledem z výšky na ostatní rujny.
Daleko impozantnější pohled je ale z Pyramidy Měsíce, která stojí přímo v čele Ulice Mrtvých, skutečná nádhera. Pyramida byla vybudována ve 3.století n.l. a má základnu 150x120m a výšku 42m. Kdysi prý na ní stávala obrovská socha. Pod pyramidou byla ve vykopávkách socha nalezena a vážila úctihodných 22tun. Pod pyramidou se nachází náměstí široké 145m, na které dále navazuje Ulice mrtvých. Náměstí je lemováno 11 menšími pyramidami, z nichž vpravo vzadu při pohledu z pyramidy Měsíce je palác Quetzalpapálotla.
Dobře je zde pozorovatelný vztah Mexičanů k památkám. Opravené jsou jen čelní strany pyramid a zadní jsou dosud zarostlé. Při pohledu do krajiny je na této rovině možné najít množství kopců, z nichž každý skrývá pyramidu.
Kocháme se tímto skvostem až do pozdního odpoledne a pak vyrážíme zpět do hotelu. Večer jdeme opět na náměstí a prolézáme okolní uličky nasávajíc atmosféru hlavního města.

18.DEN - Mexiko: Tula

Dnes máme v plánu Tulu. Opět jedeme metrem na jeden z terminálů a odtud do Tuly. Při vstupu poprvé uplatňujeme studentskou slevu, platíme asi 10 pesos.
Tula prý byla centrem Toltéků a svůj vrchol zaznamenala mezi 9.a 11. stoletím n.l. Město je poměrně malé, kromě dvou zachovalých hřišť jsou hlavní atrakcí sochy 4,5m vysokých válečníků postavených na třístupňové pyramidě. Ze čtyř soch je pouze jedna originál, zbytek je v Mexickém antropologickém muzeu.
Kromě nich tu ale nic jiného není. Navíc sem dorazila zrovna nějaké škola, tak tu začíná být celkem přeplněno.Školáci si nás fotí jako exoty, i když pro ně vlastně jsme. Setrváváme asi hodinku a pak jdeme zpět. Na tržnici ještě kupujeme tretky, hezké jsou sádrové sošky, jsou za 1 pesos, ale horší je bude dovést. Do Mexico City dorážíme stejným způsobem tak ve čtyři hodiny. Po výstupu z metra ale zjišťuji, že jsem o peněženku lehčí. Měl jsem jí v zadní kapse, která byla zapnutá a ještě jsem měl kolem pasu mikinu, fakt machři. Padesát pesos je v háji, teda u nějakýho Mexikánce, doufám, že je aspoň použije na něco ušlechtilého, třeba dar na zkulturnění rozvojových zemí.
Večer opět brouzdáme městem a pak si zajdeme do jedné taquerie na pravé mexické tacos. Jsou fakt výborný, objednávku opakujeme, teda jen Radka s Milanem, já si to díky dnešnímu neplánovanému výdaji odpouštím.
Když jdeme spát, tak začíná být Radce nějak špatně, že by z těch tacos? Přece jen na to ty Mexikánci šahají špinavýma rukama a bůhví jakýho je to jídlo všechno původu.

19.DEN - Mexiko: Odlet

Ráno už bylo špatně i Milanovi, oba měli pěknou sračku a vzhledem k tomu, že ani jeden nebyl očkovaný, tak mají strach, že dostali žloutenku. Mě teda není taky nejlépe, ale přesto vyrážím ještě utratit zbytek peněz za dárky. Když se vracím na hotel, Radka s Milanem se hádají, kdo vypadá hůř a zkoumají, jestli nejsou žlutý. Mě najednou průjmy přepadají taky, tak mají aspoň radost, že v tom nejsou sami a že to teda s největší pravděpodobností žloutenka nebude.
Odpoledne balíme a jdeme na letiště, Radce už je tak špatně, že v jednu chvíli nemohla vyjít schody. V metru opět narážíme na zloděje. Je to banda tak 10-13letých kluků, která při příjezdu metra udělá umělou tlačenici a jeden vám projede kapsy a než se zavřou dveře, tak jsou zase pryč. Tentokrát už jsem měl kapsu prázdnou ale cítil jsem, jak mi tam v ní hbitě projela ruka. Milan si ale najivně myslel, že zloděje chytí a schválně jí tam, i když bez peněz nechal. Nechytil.
Na letišti nejdřív na záchod a pak odbavit. Letadlo nám odlétá ve 20:45 a je úplně nacpaný , navíc s Radkou nesedíme do uličky, což komplikuje časté návštěvy WC.

20.DEN Přílet

Do Frankfurtu přilétáme v půl třetí odpoledne a do Prahy jsme měli pokračovat v 15:40. Jako na potvoru měl ale let hodinu zpoždění. Do Prahy jsme přilétli kolem šesté.


Článek v rámci spolupráce poskytla webová stránka: myways.wz.cz/

Jaroslav Tichý - fotografie divoké zvěře a přírody: www.tichyphoto.com


 Mapa státu  Mexiko (cestopis) všechna města státu  Mexiko (cestopis) Největší města státu  Mexiko (cestopis) Foto / obrázky k článku  Mexiko (cestopis)

 Legální použití článku  Text článku je dostupný pro Váš blog/web za podmínek

 Článek Mexico  v angličtině (ENG)...
Poradna k článku
Mexiko (cestopis)
Diskuze k článku
Mexiko (cestopis)
Fotosoutěž
Psi, kočky a td.




Navigace: A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž VŠE


Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · Hry online · Games online
Copyright (c) 2017 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz






Mexiko (cestopis)
Mexiko (cestopis)


Mexiko (cestopis)
Mexiko (cestopis)


Mexiko (cestopis)
Mexiko (cestopis)


Mexiko (cestopis)
Mexiko (cestopis)


Mexiko (cestopis)
Mexiko (cestopis)


Fotogalerie (101)...


Přidat foto...



Poradna
Poradna
Poslední dotazy:
12.07: Poradí někdo jak nejednodušeji a nejlevněji cestovat do Mexika Dana ......
25.12: zajímalo by mě jaké je v oblasti Cancún moře jedna recenze uvádělě ze kamen...
16.09: Zajímalo by mě jaké je počasí v Mexiku v listopadu a jaké jsou ceny základn...
HELP !

IQ test online

Hry online
Svátek má  Dita, zítra Soňa