Historie formule1

&Formule 1& zkr&áceně &F1&, založena v roce 1946, je označov&ána za kr&álovskou discipl&ínu automobilov&ého sportu po takzvan&é monoposty. Spad&á pod Mezin&árodn&í automobilovou federaci (FIA), kter&á je nejvy&š&š&í organizačn&í složkou. Mistrovstv&í světa F1 sest&áv&á ze s&érie z&ávodů, kter&é jsou označov&ány jako Grand Prix (Velk&á cena). Soutěž&í se na uzavřen&ých autodromech či trat&ích a městsk&ých okruz&ích různ&ých tvarů a d&élek. Vozy jsou jednom&ístn&é, k tomuto &účelu speci&álně vyroben&é, a jejich technick&é parametry se měn&í vzhledem k pravidlům, kter&á se každoročně upravuj&í. Od roku 1950 se poř&ád&á Mistrovstv&í světa jezdců a od roku 1958 poh&ár konstrukt&érů.&&

Evropa je tradičn&ím operačn&ím centrem Formule 1 a nejv&ýznamněj&š&ím trhem. Postupem času si z&ískala tato sportovn&í discipl&ína na popularitě a prosadila se ve v&šech č&ástech světa. Mezi nejnověj&š&í pořadatele se zařadili Bahrajn, Č&ína, Malajsie a Turecko , nov&ými kandid&áty na poř&ád&án&í Grand Prix jsou Jižn&í Korea, Bulharsko, Rusko, Dubai a Indie). Je zřejm&é, že v z&ájmu FIA je roz&š&ířen&í aktivit směrem na v&ýchod a do Asie. V USA, kde se uskutečnilo nespočet Velk&ých cen, se Formule 1 netě&š&í takov&é popularitě jak tomu je v Evropě. Motorismus ve spojen&ých st&átech je rozdělen do tř&í s&éri&í a je silně ovlivňov&án politick&ým a komerčn&ím bojem.&&

F1 je ř&ízena bdquo;F&éd&ération Internationale de l&'Automobile&" (Mezin&árodn&í automobilovou federac&í - FIA), se s&ídlem v Pař&íži, na Place de la Concorde. Současn&ým prezidentem je Max Mosley. Finančn&í a obchodn&í toky jsou ř&ízeny Formula One Group, spadaj&íci až do roku 2005 společnosti SLEC Holdings, kter&á prodala poč&átkem roku 2006 č&ást akci&í CVC Capital Partners. Sport a televizn&í pr&áva kontroluje Formula One Management a tu ovl&ád&á Bernie Ecclestone prostřednictv&ím společnosti Alpha Prema.&&

Německ&ý pilot Michael Schumacher je rekordmanem v počtu titulů mezi jezdci (7) a Ferrari z&ískalo nejv&íce poh&áru konstrukt&érů (15). Raku&šan Jochen Rindt je jedin&ým &šampi&ónem, kter&ý z&ískal titul in memoria v roce 1970. V roce 2005 se Fernando Alonso stal nejmlad&š&ím mistrem světa F1.&&

&&Samotn&á historie:&&&&

Kořeny formule 1 mus&íme hledat v automobilov&ých z&ávodech z konce devaten&áct&ého stolet&í, kter&é od roku 1906 zač&ínaj&í z&ísk&ávat status Grand Prix. S prvn&ími pravidly ve dvac&át&ých letech je s&érie přejmenov&ána na &Formule Grand Prix&; ve třic&át&ých letech se uskutečnilo prvn&ích pět ročn&íků evropsk&ého &šampion&átu, kter&ý byl nazv&án &Grandes Epreuves&. Hned v prvn&ích pov&álečn&ých letech byla ustanovena Formule A, kter&á se stala z&ákladem pov&álečn&ých z&ávodů Grand Prix, jež prozat&ím neměly status mistrovstv&í. Několik z&ávodů bylo zorganizov&áno již v obdob&í před druhou světovou v&álkou. My&šlenka uspoř&ádat mistrovstv&í světa spatřila světlo světa v roce 1947. Hned n&ásleduj&íc&í rok byla Formule A přejmenov&ána na Formuli 1, přispěl k tomu i fakt, že vznikla niž&š&í serie Formule 2. V roce 1949 se na kongresu z&ástupců pořadatelů vybralo 7 Grand Prix započ&ít&ávan&ých do mistrovstv&í světa. Prvn&ím z&ávodem nově založen&ého mistrovstv&í světa byla Velk&á cena Velk&é Brit&ánie v roce 1950. V prvn&ích letech se soutěžilo o titul mistra světa mezi piloty, teprve od roku 1958 se rozděluj&í body i mezi konstrukt&éry. N&árodn&í &šampion&áty pro vozy F1 se poř&ádaly mezi lety 1960 a 1970 v Jihoafrick&é republice a Velk&é Brit&ánii. V poč&átečn&ích letech byla organizov&ána cel&á řada Grand Prix, kter&é se do mistrovstv&í světa nezapoč&ít&ávaly. Během 57 ročn&íků (1950-2006) se uskutečnilo 768 Grand Prix, po skončen&í ročn&íku 2007 jejich počet vzroste na 785 - k nim je nutn&é přidat dal&š&ích 368 z&ávodů nezapoč&ít&ávan&ých do klasifikace mistrovstv&í světa v obdob&í 1946-1983. Z nich byl v posledn&ích letech nejzn&áměj&š&ím z&ávodem &Race of Champions& organizovan&ý v Brands Hatch. Vinou rostouc&ích n&ákladů na provoz t&ýmů a organizac&í z&ávodů se posledn&í z&ávod nezapoč&ít&ávan&ý do MS uskutečnil v roce 1983. Poč&ínaje rokem 1984 jsou v&šechny uskutečněn&é z&ávody F1 souč&ást&í mistrovstv&í světa Formule 1.&&

&&1850-1980:&& Prvn&í &šampion&át Formule 1 byl ve znamen&í nadvl&ády vozů Alfa Romeo a prvn&ím mistrem světa se stal Giuseppe Farina na voze Alfa Romeo 158 před sv&ými st&ájov&ými kolegy Fangiem a Fagiolim. Byl to pr&ávě Fangio, kter&ý v n&ásleduj&íc&ím roce z&ískal svůj prvn&í titul ve vylep&šenem modelu Alfa Romeo 159, dal&š&í čtyři tituly vybojoval v n&ásleduj&íc&ích &šesti letech v různ&ých vozech: Mercedes-Benz , Maserati a Ferrari. Jeho nadvl&ádu přeru&šil jen Alberto Ascari na Ferrari, kter&ý se stal prvn&ím jezdcem, jenž dok&ázal svůj titul obh&ájit (1952-1953) a je prozat&ím posledn&ím italsk&ým mistrem světa. Stirling Moss dok&ázal zv&ítězit v mnoha Grand Prix, ale nikdy nez&ískal titul a často se mu přezd&ívalo nekorunovan&ý kr&ál. S prvn&ími technick&ými inovacemi při&šel Cooper znovuzaveden&ím středn&ího zdvihov&ého objemu v&álců (na z&ákladě pokusu konstrukt&éra firmy Auto Union Ferdinanda Porsche během třic&át&ých let), přirozen&é evoluce uspě&šn&ého projektu z Formule 3. Jack Brabham, mistr světa z let 1959 a 1960, je jedin&ým pilotem, kter&ý dok&ázal triumfovat i na voze vlastn&í konstrukce v roce 1966, a potvrdil tak uspě&šnost nov&é koncepce vozu. V roce 1961 již v&šechny vozy nastupuj&í se středn&ím zdvihov&ým objemem v&álců. Prvn&ím pilotem britsk&é n&árodnosti, kter&ý z&ískal titul mistra světa byl v roce 1958 Mike Hawthorn s vozem Ferrari, zat&ímco vozy Vanwall z&ísk&ávaj&í ve stejn&ém roce jako prvn&í poh&ár konstrukt&érů. G&énius Colin Chapman, projektant a pozděj&š&í zakladatel st&áje Lotus, konstruoval vozy, kter&é dominovaly formuli 1 ve druh&é dek&ádě jej&í historie až do poč&átku sedmdes&át&ých let. Dok&ázal vyzdvihnout takov&é piloty, jak&ými byli Jim Clark, Jackie Stewart, John Surtees, Jack Brabham, Graham Hill a Denny Hulme; v tomto obdob&í tak&é brit&št&í piloti z&ískali jasnou převahu v t&éto motoristick&é discipl&íně, když vyhr&áli 12 světov&ých titulů v obdob&í mezi roky 1962 a 1973. V roce 1962 Lotus vyprojektoval prvn&í vůz se samostatnou skořepinovou konstrukc&í nam&ísto klasick&ého trubkov&ého r&ámu. V roce 1968 při&šel Lotus tentokr&át s nov&ým zbarven&ím vozu, opustil tradičn&í zelenou pro britsk&é vozy a představil monopost vyveden&ý v červeno-zlato-b&íl&ých barv&ách sv&ého sponzora - odstartovala tak &éra sponzorstv&í ve formuli 1. Koncem let &šedes&át&ých a zač&átkem sedmdes&át&ých se změnil tak&é vzhled vozů a aerodynamika, jež až doposud byla pojmem nezn&ám&ým, z&ískala na v&ýznamnosti. Na vozech se objevila prvn&í křid&élka a aerodynamick&é plo&šky. V roce 1979 vznikla FISA (&F&éd&ération Internationale du Sport Automobile&) jej&ímž prezidentem byl Jean Marie Balestre. Zn&ám&é byly předev&š&ím l&éta se t&áhnouci spory s konkurenčn&í FOCA (&Formula One Constructors Association&, ř&ízenou Bernie Ecclestonem) o kontrolu nad tokem financ&í, plynouc&ích předev&š&ím z prodeje televizn&ích pr&áv.&&

Sez&óna 2005 byla tak&é koncem &éry desetiv&álcov&ých motorů v F1. Desetiv&álcov&é motory jsou nejpouž&ívaněj&š&í konfigurac&í od z&ákazu motorů s turbo přeplňov&án&ím v roce 1989. Až do roku 2000 se v oblasti v&ývoje motorů často experimentuje, ale statistiky jsou přesn&é a ukazuj&í, že nej&úspě&šněj&š&ími motory jsou Renault a Ferrari. Renault z&ískal jako dodavatel motorů pro jin&é st&áje v tomto obdob&í celkem &šestkr&át poh&ár konstrukt&érů a pětkr&át dovezl pilota k titulu; nav&íc v roce 2005 již s vlastn&ím vozem z&ískal jak titul mezi jezdci, tak poh&ár konstrukt&érů. Renault &šel ve v&ývoji je&ště d&ále a nasadil desetiv&álcov&ý motor s &úhlem rozevřen&í 111deg; ve snaze sn&ížit těži&ště vozu. Takto upraven&ý motor použ&íval ve voze R23 v sez&óně 2003, ale jeho hlavn&í soupeř Ferrari byl &úspě&šněj&š&í s klasick&ým rozevřen&ím v&álců 90deg;. Renault se proto v n&ásleduj&íc&í sez&óně vr&átil k tradičněj&š&ímu rozevřen&í, a to s &úhlem 72deg;. Ferrari slavilo &úspěch předev&š&ím v letech 1999-2004, kdy z&ískalo &šest poh&árů konstrukt&érů a pět titulů mezi jezdci. Do sez&óny 2006 vět&šina t&ýmů nastoupila s osmiv&álcov&ými motory podle nov&ých regul&í. V&ýjimku z&ískal pouze t&ým Minardi, kter&ý nesehnal dostatek finančn&ích prostředků na poř&ízen&í motorů V8, a proto mohl použ&ívat omezen&é motory V10. Honda se v roce 2006 představila jako nov&ý t&ým, když odkoupila akcie st&áje BAR. Peter Sauber prodal svou st&áj německ&ému koncernu BMW a st&áj Jordan koupil rusk&ý podnikatel Alex Shnaider a t&ým přejmenoval na Midland (je&ště v průběhu roku byl t&ým prod&án nizozemsk&é firmě Spyker). Minardi z&ískal Red Bull Racing, a stal se tak prvn&ím majitelem dvou st&áj&í. Aguri Suzuki, japonsk&ý pilot F1, koupil ve dražbě zbytky st&áje Arrows, zkrachoval&é v roce 2002, a založil st&áj Super Aguri. Nov&é formace přinesly i spoustu dohadů, změn a polemik předev&š&ím okolo použ&ív&án&í totožn&ých &šasi dvěma t&ýmy. Sez&óna 2007 přinesla dal&š&í změny, tou největ&š&í bylo zmrazen&í v&ývoje motorů - z&ákaz experimentů se z&ákladn&ími parametry motoru, kter&é definuj&í odlitek bloku, klikov&ý mechanismus, počet v&álců, zdvihov&ý objem, vrt&án&í, zdvih atd. Naopak připou&št&í se v&ývoj tvaru spalovac&í komory, ventilov&ých rozvodů, s&án&í nebo trysek pro vstřikov&án&í paliva.&&

&Vozy:& Modern&í vozy F1 jsou monoposty s motorem uložen&ým uprostřed. Skořepina cel&ého monopostu je konstruov&ána z kompozitu uhl&íkov&ých vl&áken, aby se doc&ílilo nejniž&š&í hmotnosti. Celkov&á hmotnost vozu, a to i s pilotem a plnou n&ádrž&í, je pouh&ých 605 kg. Vozy F1 jsou schopny proj&íždět zat&áčky ve vysok&ých rychlostech a to d&íky aerodynamick&ému př&ítlaku. Aerodynamick&ý př&ítlak funguje na principu obr&ácen&ého kř&ídla, kter&é použ&ívaj&í letadla, aby mohla l&état. Na přelomu &šedes&át&ých a sedmdes&át&ých let se poprv&é na vozech objevila kř&ídla s obr&ácen&ým efektem než u letadla. T&ím se obr&át&í i s&íla, kter&á tlač&í letadlo do vzduchu a bude přitlačovat auto k zemi. Vzduch proud&íc&í pod kř&ídlem, mus&í b&ýt rychlej&š&í než ten, kter&ý proud&í nad kř&ídlem. Aby se toho doc&ílilo mus&í b&ýt kř&ídlo zkonstruov&áno tak, aby spodn&í č&ást kř&ídla tvořila vět&š&í vzd&álenost než ta horn&í. Dal&š&ím důležit&ým faktorem pro rychl&ý a plynul&ý průjezd zat&áčkou jsou pneumatiky. Ve formuli 1 se od roku 1998 nepouž&ívaj&í hladk&é pneumatiky bdquo;slick&", tak jako v jin&ých automobilov&ých s&éri&ích, ale pneumatiky s dr&ážkami. Aktu&álně se použ&ívaj&í karbonov&é brzdy, kter&é jsou jednak lehč&í a pak učinněj&š&í. V&šechny tyto komponenty vhodně kombinovan&é maj&í vliv na j&ízdn&í vlastnosti vozu. Motory použ&ívan&é v sezoně 2007 jsou osmiv&álcov&é s &úhlem rozevřen&í 90deg; o maxim&áln&ím objemu 2,4 l. s v&ýkonem 750 kon&í při limitovan&ých 19 000 ot&áčk&ách za minutu.Palivo použ&ívan&é v motorech F1 je sv&ým složen&ím t&éměř totožn&é jako běžn&é palivo pro komerčn&í využit&í. V přede&šl&ých letech se hojně použ&ívaly nebezpečn&é směsi na b&ázi metanolu nebo směs benz&ínu a toluenu. Ve vysokoot&áčkov&ém motoru se použ&ív&á speci&áln&í olej s podobnou viskozitou jakou m&á voda. Převodovka je připevněna k zadn&í č&ásti motoru a m&á za &úkol přen&á&šet v&ýkon motoru na kola co nejhad&š&ím a nejefektivněj&š&ím zůsobem.Modern&í vozy F1 maj&í sedmirychlostn&í převodovky jej&íchž ovl&ád&án&í je polosamočinn&é pomoc&í elektrohydraulick&ého syst&ému. Pravidla zakazuj&í samočinn&é převodovky i rychl&é syst&émy dvojspojkov&ých převodovek DSG. Změna převodov&ého stupně je možn&á jen po př&ím&ém pokynu od jezdce. Revoluc&í v posledn&ích třech letech je použ&ív&án&í bezprodlevov&ého řazen&í nebo tak&é plynul&ého řazen&í. Nejde ov&šem o plynulou změnu převodov&ých stupňů, tak jak je tomu u převodovek s vari&átorem (VGT. Tz jsou ve Formuli 1 zak&ázan&é. Jedn&á se o převodovky, kter&é umožnuj&í změnu rychlostn&ího stupně bez přeru&šen&í spojen&í motoru s koly. Takov&éto řazen&í m&á v&ýhodu v tom, že nezpůsobuje r&ázy, kter&é zatěžovaly jak vůz tak jezdce. Nov&ý syst&ém řazen&í mus&í pracovat s vy&š&š&ím mechanick&ým nam&áh&án&ím a vět&š&ím nam&áh&án&ím elektronick&ých i hydraulick&ých syst&émů. Mus&í se br&át v &úvahu i to,že ve zlomku sekundy jsou vlastně zařazeny dva rychlostn&í stupně najednou.Přesto se tento způsob řazen&í st&ále v&íce osvědčuje a přin&á&š&í &úsporu až 0,3s na kolo. Aktu&áln&í monoposty F1 mohou dos&áhnout rychlosti přes 350 km/h na okruhu, přičemž nejrychlej&š&ím okruhem v cel&ém seri&álu je Monza. V prvn&ích měs&íc&ích roku 2006, Honda podrobila svůj monopost rychlostn&ímu testu v Bonneville Speedway a v Pou&šti Mojave. S vozem, kter&ý odpov&ídal pravidlům Formule 1 překonali rychlost 416 km/h.&&

&&Velk&é ceny:&& Počet Grand Prix v jednotliv&ých sez&ón&ách je poměrně variabiln&í, od 7 v roce 1950 až po 19 v roce 2005. Do budoucna se pl&ánuje až 20 z&ávodů v jedn&é sez&óně, i přesto měl fanou&šek tohoto motoristick&ého sportu v minulosti daleko v&íc př&íležitost&í spatřit zavodit sv&é idoly. Je pravda, že v roce 1950, bylo jen 7 Grand Prix se zvl&á&štn&ím statutem, kter&ý umožňoval v&ýsledek započ&ít&ávat do mistrovstv&í světa. Jinak se v tom sam&ém roce jelo dal&š&ích 16 z&ávodů vypsan&ých pro formule 1 a dal&š&ích 11 z&ávodů jihoamerick&é s&érie Formule Libre, kde startovali i Alberto Ascari, Juan Manuel Fangio, Giuseppe Farina, Luigi Fagioli a dal&š&í hvězdy. Je až s podivem, že už v roce 1954 se kromě 10 z&ávodů pro mistrovstv&í světa jelo i neuvěřiteln&ých 34 z&ávodů mimo &šampion&át. Zač&átkem 60. let se postupně začal zvy&šovat počet GP započ&ít&ávan&ých do MS a opad&ával počet z&ávodů bez statutu mistrovstv&í světa. Vzniklo ale mistrovstv&í Jihoafrick&é republiky a Tasm&ánsk&ý poh&ár v Austr&álii. Až od poloviny 70. let se jezdilo jen v z&ávodech se statutem MS plus v z&ávodu &šampi&ónů v Brands Hatch. &šest ze sedmi z&ávodů prvn&ího ročn&íku mistrovstv&í světa se uskutečnilo v Evropě. Jedin&ým mimoevropsk&ým z&ávodem bylo 500 mil v Indianapolis, kter&é byly zařazeny do kalend&áře v prvn&ím desetilet&í MS a měly b&ýt jak&ýmsi mostem mezi dvěma naprosto odli&šn&ými světy s různou mentalitou a tak&é s odli&šn&ým technick&ým vybaven&ím. Protože z&ájem americk&ých pilotů o start v evropsk&ých Grand Prix byl nulov&ý a pokusy Evropanů o 500 mil byly sporadick&é, byla do kalend&áře zařazena Grand Prix USA. Nejprve společně se z&ávodem 500 mil v Indianapolis (1959, 1960), ale ani tento pokus nevyprovokoval u Američanů z&ájem o formuli 1, proto se od roku 1961 jezd&í Grand prix USA jen pro vozy F1. Argentina jako prvn&í hostila z&ávody formule 1 na jihoamerick&ém kontinentu v roce 1953, Maroko v roce 1958 pak prvn&í na africk&é půdě. Prvn&ím z&ávodem v Asii se stala Grand Prix Japonska v roce 1976 a do Oce&ánie zav&ítal kolotoč formule 1 v roce 1985 australskou Grand Prix. V 17 GP roku 2007 je zastoupena Evropa, Asie, Jižn&í i Severn&í Amerika, Oce&ánie, sch&áz&í jen Afrika. Tradičně může každ&á země uspoř&ádat pod sv&ým jm&énem jen jednu Grand Prix ročně. Pokud se v jedn&é zemi kon&á v&íce z&ávodů (It&álie a Německo po dvou), mus&í b&ýt druh&á Grand Prix pojmenov&ána odli&šně. Např&íklad v It&álii se v Monze jezdila Grand Prix It&álie a v Imole Grand Prix San Marina, v Německu Grand Prix Německa a Grand Prix Evropy. Monza je jedin&ým okruhem, kter&ý host&í Grand Prix It&álie od sam&ého zač&átku a v kalend&áři chyběl jen v roce 1980, kdy se Grand Prix It&álie uskutečnila na okruhu v Imole. Současnou snahou je, aby jednotliv&é st&áty poř&ádaly jen jednu velkou cenu a pokud možno stř&ídaly různ&é okruhy. Grand Prix It&álie se proto uskutečn&í v roce 2007 v Monze a v roce 2008 by měla b&ýt na zmodernizovan&ém okruhu v Imole. Nuuml;rburgring a Hockenheim budou od roku 2008 alternovat v poř&ád&án&í Grand Prix Německa. Jedn&ím z nov&ých z&ávodů je Grand Prix Bahrajnu, kter&á byla v roce 2004 prvn&ím z&ávodem ve středn&ím v&ýchodě. Grand Prix Bahrajnu stejně jako Grand Prix Č&íny a Grand Prix Turecka prezentuji nov&ý směr evoluce ve Formuli 1.&&

&&Formule 1 a sponzorstv&í:&& Před rokem 1968, kter&ý je považov&án za masivn&í vstup sponzorů do Formule 1, t&ýmy z&ávodily v ofici&áln&ích n&árodn&ích barv&ách a na jejich kapot&ách se sponzorsk&é n&ápisy objevovaly sp&í&še sporadicky a jednalo se předev&š&ím o dodavatele komponentů (pneumatiky, palivo, olej a dal&š&í). V roce 1968 při&šel Lotus, jako prvn&í t&ým v barv&ách sv&ého sponzora (červeno, zlato, b&íl&ý) bdquo;Imperial Tobacco&" a n&ásledně pak ve zn&ám&é zlato čern&é kombinaci, toto zbarveni tak nahradilo zelenou barvu (Britisch racing green), se kterou jezdily britsk&é vozy. V n&ásleduj&íc&ích letech t&ýmy, jezdci, okruhy a dokonce i n&ázvy jednotliv&ých Grand Prix byly ovlivněn&é mohutn&ým n&ástupem reklamy, a to předev&š&ím z oblasti tab&ákov&ého průmyslu. S přij&ím&án&ím legislativy zakazuj&íc&í propagaci kouřen&í zač&ínaj&í do formule 1 proudit prostředky i z jin&ých zdrojů. T&ýmy pomalu zač&ínaj&í eliminovat n&ápisy propaguj&íc&í tab&ákov&é v&ýrobky ze sv&ých vozů, mezi prvn&ími je to st&áj Williams v roce 2003, n&ásledov&ána vozy McLaren a Ferrari. V sedmdes&át&ých letech bylo možn&é ve Formuli 1 podporovat i jen jednoho pilota tak, jak tomu bylo v př&ípadě italsk&ého jezdce Andrey de Adamiche, kter&ého podporovala mal&á keramick&á d&ílna. Dal&š&í Ital, Vittorio Brambilla, byl podporov&án soukromou firmou ze sv&ého rodi&ště, Monzy. Tak&é dvojn&ásobn&ý mistr světa Emerson Fittipaldi pojmenoval svůj t&ým, když ho v polovině sedmdes&át&ých let založil, po sv&ém sponzorovi Copersucar, což byla brazilsk&á společnost na v&ýrobu cukru. Dokonce je&ště zač&átkem osmdes&át&ých let několikan&ásobn&ý mistr světa Niki Lauda zpopularizoval svou obl&íbenou značku ml&éka.&&

& &&