Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

vše novinky přidat novinku

Psí novinky Kočičí novinky Rostlinné novinky Cestovatelské novinky Ostatní novinky


  Ostatní novinky
Údolí smrti

V archivech tehdejší Magnetické a meteorologické observatoře v Irkutsku je důležitý zápis: v 7.00 h se na severu objevily dvě gigantické ohnivé koule, zmizely asi po 4 minutách. Brzy po jejich zmizení byl slyšet silný zvuk (asi 5 minut) a potom několik jakoby výstřelů z obrovské pušky, drnčela všechna okna.

Mnoho lidí v místech vzdálených 200 až 800 km od pozdější exploze vidělo v té době obrovské ohnivé koule, pomalu se pohybující po obloze, na protější straně než bylo čerstvě vyšlé Slunce. Koule se po určité době zastavily a po chvíli pak obrovskou rychlostí s rachotem odlétly. V tomto se všechna pozorování shodují, liší se však v udávaných směrech, kde koule byly vidět a kterým směrem zmizely.

Ze souhrnného zpracování všech pozorování vyplývá, že objekty, pozorované z různých míst tajgy, nemohly být meteority. V době shromažďování výpovědí si asi pod dojmem celé události kupodivu badatelé nepovšimli skutečnosti, že popisy neodpovídají pohybu meteoritu. Průlet meteoritu atmosférou je obvykle velice krátký, v řádu vteřin a meteor letí velmi rychle (mezi 5 a 25 km/s) po přímce v určitém stejném úhlu k zemskému povrchu. Pozorované ohnivé koule se pohybovaly zprvu pomalu, rovnoběžně se zemským povrchem, měnily směr pohybu i rychlost, pak se dokonce zastavily. Takhle meteory ani komety nelétají. Protože pozorovatelů byly tisíce, těžko se mohli všichni 'splést' v tom, co viděli.

Shoda s legendami

Pozorné studium legendárního eposu Olonkho ukazuje, že podobná událost, probíhající v přesně stejném sledu a se stejnými úkazy a pozorováními, nastává nad sibiřskou tundrou periodicky. V různých historických dobách pozorovaly tento scénář tisíce a tisíce lidí.

Dobře dochovaná je např. zpráva holandského vyslance barona de Bij z roku 1716, nalezená v ruském státním námořním archivu.
Popisuje, jak se na večerní jasné obloze postupně objevily na severovýchodě tři husté mraky stoupající zdola nahoru. Mezitím se na severozápadě asi 12 stupňů nad obzorem objevila obrovská přibližující se kometa. Z hustých mraků se postupně zformovalo obrovské světlo, jako světelný sloup zakončený koulí. Několik minut neměnilo svoji polohu. Pak se začalo velkou rychlostí pohybovat východním směrem, spíše nahoru, stejně jako další hustý mrak. Po chvíli pak došlo k obrovské explozi, která osvětlila půl oblohy. Mraky se pak postupně rozpouštěly a během hodiny byla obloha už zase klidná a jasná.

Podle eposu Olonkho po sobě vždy následovaly tři 'návštěvy nebeských poslů'. Několik dekád po letu Niurgun Bootur se objevil Kiun Erbiie (třpytivý vzdušný posel), ohlašující příchod Uot Usumu Tong Duurai. Podle všeho byl tunguzský meteor identifikován jako první z nich, Niurgun Bootur.

Likvidace tunguzského meteoru

První kontakt s tunguzským meteorem učinila jedna z ohnivých koulí, a to shora, aby výrazně snížila jeho rychlost. Čekala na něj ve výšce asi 10 km. Tím se uvolnilo obrovské množství energie, které spolu s vlastní energií ohnivé koule odpařilo část meteoru. Exploze byla doprovázena oslepujícím zábleskem a způsobila přímým sáláním spálení vegetace v okruhu asi 25 km. Zbytek meteoru se rozpadl na několik kusů, z nichž každý se pak pohyboval jiným směrem. K prvnímu zásahu a výbuchu došlo nad místem zvaným Šiškovo. Velké kusy rozpadlého tělesa se pak pohybovaly dále směrem k místu označovanému Kulikovo již podstatně menší rychlostí. Během 15 minut nastaly další exploze, když další ohnivé koule z různých směrů dostihly tyto fragmenty (opět shora) a odpařily je ve vzduchu. Z určitých důvodů šlo zřejmě o to, aby žádný pozůstatek meteoru nedopadl na zem. Obrovské magnetické pole plasmových koulí zřejmě přitáhlo i veškeré drobné úlomky a zbytky meteoru, kterése pak roztavily. Lze se domnívat, že tento postup měl zabránit případné infekci zemského povrchu bakteriemi nebo viry, obsaženými v meteoru. Velký kráter o průměru asi 200 m a hloubce asi 20 m v místě údajného dopadu meteoru (později nazvaný Voronovův kráter) byl patrně vytvořen jednou z plasmových koulí ve snaze zničit veškeré případné drobné zbytky meteoru. Charakter místa nasvědčuje tomu, že působení trvalo něco mezi 2 až 15 minutami, po které koule stála nad místem a působila různými vlivy (radiace, teplota, mutace, deformace...). Dokládají to speciální elektrická a magnetická meření provedená v tomto místě.

Samotný meteor byl kompletně 'vypařen'. Produkty tohoto procesu lze najít ve formě extrémě malých kuliček (5 až 400 mikronů) rozptýlených na rozloze asi 15 000 km2. Jejich celková hmota je odhadována asi na 10 tun. To je důvod, proč žádná z expedic, které místo během uplynulých 100 let zkoumaly, nenašla sebemenší část samotného meteoru.

Z některých pozorování je patrné, že těsně před explozí byl vytvořen podtlak, který zvedal ze země hlínu a kamení, voda v řekách tekla chvíli opačným směrem. Svědčí to o snaze zmírnit účinek výbuchu na zemi. Z podobných zkušeností s výbuchem, který nastal 12. 4. 1991 nad Sasovem asi 500 km jižně od Moskvy lze usuzovat, že tlaková vlna a následky obrovské exploze, které by měly na povrchu země zničující účinky, byly přesměrovány do jiného prostoru (jiné dimenze).

Nebylo to naposled

Uplynuly desítky let a 26. 2. 1984 proťal oblohu nad Sibiří meteor ve výšce asi 100 km v prakticky stejně dráze, jako tunguzský meteor. V té době z několika různě vzdálených míst sledovali lidé ohnivé sloupy, vystoupivší ze země s různobarevnými proměnami. Bylo zataženo. Po několika minutách došlo ke zřetelné explozi. Několik vědeckých expedic, hledajících tento meteor, našlo pouze nepříliš rozsáhle území s vyvrácenými stromy. Meteor na zem nedopadl, explodoval ve velké výšce. Byl to zřejmě Kiun Erbiie (podle eposu Oolonkho), posel ohlašující příchod Uot Usumu Tong Duurai, takže začátek nového tisíciletí byl pro badatele v napjatém očekávání. Dá-li se věřit starým legendám, bylo objevení se Uot Usumu Tong Duurai vždy doprovázeno rozsáhlými destrukcemi. Expedice do Údolí smrti, plánované na konec 20. a začátek 21. století, byly několikrát odloženy na základě zpráv ze Sibiře o změně migračních tras sibiřské fauny. Badatelé považovali exodus fauny za přímou indikaci toho, že podzemní elektrárna přešla do aktivní fáze své činnosti.

Na co badatelé čekali a zároveň se toho (na základě hrozivých předpovědí v Oolonkho) obávali, nastalo v září 2002. První zpráva o přilétajícím vesmírném tělesu přišla od americké armády. Na základě údajů z amerických vojenských satelitů rozšířilo ministerstvo obrany USA informaci o pádu velkého meteoru v oblasti Bodaibo v irkutském regionu Ruska. Později byl zaznamenán zářivý objekt ve výšce 62 km, pohybující se pod úhlem 32 stupňů. Pozorování pokračovala do chvíle, kdy nastala ve výši 30 km mocná exploze. Předběžné výpočty odhadly sílu exploze na 200 tun TNT.

První rozhovory se svědky této exploze ukazovaly na podobný průběh událostí, jako v případě tunguzského meteoru. V noci ze 24. na 25. září 2002 bylo zataženo s deštěm, spodní hrana mraků byla někde ve výšce 1000 až 1200 m. Vše opět začalo úprkem zvířat krátkou dobu před explozí. Asi 30 minut před explozí vstoupil podzemní energetický komplex do své nejaktivnější fáze. Několik minut před explozí začaly být vypouštěny plasmové koule. Bylo to v noci před druhou hodinou. Svědkové popisují světlo skrze okna, které vrhalo stíny na zeď. Asi tři minuty před explozí zaujala první koule vyčkávací pozici před útokem. Zdá se, že vojenské satelity zachytily právě spíše pohyb a záři této plasmové koule. Potom došlo k útoku, opět shora. Obrovská exploze osvítila na několik okamžiků tajgu jako ve dne. Po prvním zásahu, který odklonil dráhu meteoritu od obydlených území, se přiblížily další plasmové koule a systematicky začaly likvidovat zbytky meteoritu. Proto bylo slyšet ještě zvuk několika dalších výbuchů.

Předběžné výpočty určily sílu hlavní exploze na 3 až 4000 tun TNT (je údajně těžké odhadovat ekvivalentní sílu vzdušných explozí). Pod místem exploze v okruhu několika desítek kilo-metrů byly polámané vrcholky stromů a rozbitá veškerá okna v domech. Jako v předchozích případech pak žádná z vědeckých výprav (a jsme již ve 3. tisíciletí) do místa předpokládaného dopadu meteoru Vitim (byl nazván podle místa, nad kterým došlo k explozi) nenalezla žádné jeho zbytky, opět pouze mikroskopické kuličky přetavené hmoty.

Uvědomte si, tohle nebylo před 100 lety ale před 4 roky!





Autor: Eliška

Datum vložení: 08.10.2007 / Sekce: Ostatní novinky

Zhlédnutí: 5008

Diskuze  k novince...  Diskuze:

v diskuzi je 0 příspěvků | poslední příspěvek:
Podělte se s ostatními lidmi o Vaše poznatky a zkušenosti ! Zeptejte se na cokoli !
Přidej příspěvek / Zobraz příspěvky





Navigace: A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž VŠE


Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · Hry online · Games online
Copyright (c) 2017 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz





IQ test online

Recepty online

Hry online

Test Jasnovidce

Výukový slovník English
Svátek má  Zdeněk, zítra Milena