Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

vše novinky přidat novinku

Psí novinky Kočičí novinky Rostlinné novinky Cestovatelské novinky Ostatní novinky


  Ostatní novinky
V hodině narození, nebo smrti


Porod, nebo potrat? Hranice, kdy se podaří zachránit narozené děti, se neustále snižuje. Pravděpodobnost, že budou trvale postižené, je však vysoká. Měla by se stanovit jednotná hranice, pod kterou by už lékaři raději zachraňovat neměli?

Když se Zuzanka před osmi lety narodila, nechtěla ji matka mnoho týdnů vůbec vidět. „V tu chvíli jsem měla pocit, že stejně umře, a nešlo to,“ vysvětluje dnes šestačtyřicetiletá Irena Kabešová. Zuzanka totiž vážila necelý kilogram a jistotu, že zůstane bez trvalého postižení, její matce nikdo dát nemohl. Holčička se jí totiž narodila předčasně; jen pár týdnů předtím by se lékaři rozhodovali mezi porodem a potratem.

Zachráněné, ale postižené

Když se v roce 1960 narodilo dítě s váhou nižší než jeden kilogram, pravděpodobnost, že nepřežije, činila 95 procent. Na přelomu tisíciletí má takové dítě stejnou číselnou pravděpodobnost - ale přežití. Časová hranice záchrany předčasně narozeného dítěte je v Česku stanovena na 24. týden těhotenství; stejně jako ve většině evropských zemí. V Japonsku je to dokonce již 22. týden. Ještě před třinácti lety to přitom byl 28. týden.
Díky rozvoji technologie a s tím spojené péče o předčasně narozené novorozence ve speciálních takzvaných perinatologických centrech se v posledních letech značně snížila úmrtnost předčasně narozených dětí. Děti s extrémně nízkou porodní váhou (od 500 do 750 g) umírají v 16 procentech případů a toto číslo je stabilní od roku 2001. Avšak morbidita, tedy pravděpodobnost závažného neurologického a mentálního poškození, je alarmující - u dětí do 1500 gramů je její pravděpodobnost 18procentní, u menších novorozenců do 750 gramů až 48procentní.
Zuzanka je z příběhu se šťastným koncem. Přestože zpočátku v inkubátoru vůbec neprospívala, infekčně onemocněla a několikrát přestala úplně dýchat, závažnější poškození ji minulo. Dnes chodí do druhé třídy a na její výsledky jsou rodiče pyšní. Ve svých osmi letech je pouze výrazně drobnější, problémy má s funkcí ledvin, tlustého střeva a motorikou.

Rozhodovat společně

Obecně mají děti narozené na hranici takzvané viability (neboli schopnosti přežití a následného zdravého vývoje) šanci na přežití 40 procent. Pravděpodobnost, že budou zcela zdravé, je také čtyřicetiprocentní. Toto stále vysoké číslo pravděpodobnosti závažného poškození podtrhuje dlouhotrvající etický problém zachraňování novorozenců narozených před hranicí viability a za ní. Nedávno evropskou veřejnost šokoval případ Charlotty Wyattové, která se před třemi lety narodila britské matce ve 26. týdnu těhotenství (viz Případ Charlotty W.). V odborných kruzích se v celé Evropě následně rozhořela diskuse, zda by měla být zavedena jednotná hranice a postup v rámci Evropské unie.
Podle neonatologa kliniky u Apolináře Richarda Plavky to není nejlepší řešení. Rozhodovat o tom, zda by se dítě narozené na hranici přežití mělo zachránit, je třeba na základě tří faktorů - přání rodiny, anamnézy a stavu matky (v úvahu se berou všechna možná rizika) a výsledků jednotlivých neonatologických pracovišť. V jednotlivých centrech se navíc liší i praxe a postupy, vše velmi závisí na přístupu a doporučení lékařů. U Apolináře například děti narozené ve 24. týdnu těhotenství zachraňují, avšak v případě zástavy oběhu rodičům nedoporučují resuscitaci. Jestliže je miminko o týden „rychlejší“, situaci velmi intenzivně konzultují s rodiči a konečné rozhodnutí bývá výsledkem mnoha faktorů, například toho, zda jde o „vymodlené“ první dítě, jaký je stav a věk rodičky... „Při komplikacích pak doporučujeme péči ukončit,“ vysvětluje Plavka. V závažných a nejasných případech vstupuje do hry etické konzilium, které si vyslechne možnou prognózu dítěte, diskutuje o případu s lékaři i rodiči a doporučí, zda v péči pokračovat či ne. Finální rozhodnutí je ale vždycky na rodičích. Primář novorozeneckého oddělení v PrazePodolí Zbyněk Straňák by v zavedení společné hranice zahájení péče problém neviděl. „Nemůže být ale společná dohoda v rozhodování o ukončení péče,“ dodává. Osobně by český limit viděl o týden později, tedy v 25. týdnu. „Ve výsledku by těch dětí, které z nemocnice odcházejí, bylo úplně stejně,“ vysvětluje statistický poměr narozených dětí a těch, jež mohou domů k rodičům. Hranice, pod níž už lékaři dítě nezachraňují, může být posunuta na základě doporučení odborných lékařských společností - České neonatologické společnosti a České gynekologicko-porodnické společnosti. Přestože je lékařům připisována touha a poslání zachraňovat za každých okolností a posouvat hranice možností, členové obou společností se jednoznačně přiklánějí k jejímu zvýšení.

Životní závazek

„Kdyby mi tenkrát, když jsem ležela v porodnici a čekala na předčasný porod, dal někdo možnost se rozhodnout, asi bych řekla nezachraňovat,“ vzpomíná dnes Irena Kabešová. Děsila ji zejména vysoká pravděpodobnost, že její druhé dítě by nebylo zdravé. Zuzanka nakonec zdravá je, ale vyžadovala a stále potřebuje intenzivnější péči. U postižených předčasně narozených dětí je to ještě mnohonásobně vyšší. Ne každá rodina se s tím dokáže vyrovnat. V kursu pro matky s předčasně narozenými dětmi, kam paní Kabešová chodila, zůstaly jenom čtyři z asi dvaceti maminek ve fungujícím manželství či partnerství. Před dvěma lety i ona zůstala jenom se svými dcerami.


Případ Charlotty W.

Když se Charlotte Wyattová 21. října 2003 narodila, věděli lékaři, že její cesta bude náročná. Na svět přišla ve 26. týdnu těhotenství a vážila méně než půl kilogramu. Místo náruče matky tak putovala do inkubátoru, kde byla napojena na dýchací přístroje. Její plíce totiž byly zcela neschopné fungovat bez podpory. Charlotte třikrát zkolabovala a lékaři ji museli resuscitovat.
Po třetím oživování rozhodla lékařská komise, že vzhledem ke stálé bolesti a velké pravděpodobnosti, že holčička nepřežije dětství, nebudou lékaři resuscitovat počtvrté. Její rodiče se však za dítě postavili a žádali záchranu za každou cenu. Po několika soudních přelíčeních a zejména po zlepšení Charlottina zdravotního stavu rozhodl soud své předchozí rozhodnutí zrušit.
Společný boj za život dítěte však anglické rodiče nesblížil, naopak. Letos v únoru se rozešli, od té doby ji matka navštívila pouze třikrát.
Oba jsou navíc nezaměstnaní, a tak sociální odbor usoudil, že nejsou schopni poskytnout Charlottě péči, kterou potřebuje. Po třech letech strávených v nemocnici by mohla začít žít se svou rodinou. Místo toho teď čeká na někoho, kdo si ji vezme do pěstounské péče. Její léčba stála zatím více než milion liber, její každý další den přijde na tři sta liber.
Tento případ znamenal průlom v diskusi o porodech na hranici schopnosti přežití dítěte a o tom, zda by měl být stanoven jednoznačný limit, který už by lékaři pečující o předčasně narozené neměli pokračovat.


Autor: Eliška

Datum vložení: 19.11.2007 / Sekce: Ostatní novinky

Zhlédnutí: 5136

Diskuze  k novince...  Diskuze:

v diskuzi je 0 příspěvků | poslední příspěvek:
Podělte se s ostatními lidmi o Vaše poznatky a zkušenosti ! Zeptejte se na cokoli !
Přidej příspěvek / Zobraz příspěvky





Navigace: A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž VŠE


Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · Hry online · Games online
Copyright (c) 2017 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz





IQ test online

Recepty online

Hry online

Test Jasnovidce

Výukový slovník English
Svátek má  Vladislav, zítra Doubravka