Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

vše novinky přidat novinku

Psí novinky Kočičí novinky Rostlinné novinky Cestovatelské novinky Ostatní novinky


  Ostatní novinky
Novinka: Pohled do starých kuchyní

Novinka: Pohled do starých kuchyní

Novinka: Pohled do starých kuchyní

Pohled do starých kuchyní

Kdysi svět neznal ani kuchařské knihy, ani vidličky, ani řadu základních pokrmů, bez nichž si dnes život neumíme představit. Neznamená to ovšem, že by už ve starověku neznali gurmánské hostiny o desítkách chodů.

Už Etruskové znali těstoviny a Keltové s oblibou jedli vepřové nožičky. Staří Řekové byli v jídle poměrně umírnění. Snídaním a obědům přílišnou pozornost nevěnovali. Hlavním jídlem byla večeře, která se obvykle protáhla na mnoho hodin. Byla nejen prostředkem, jak doplnit živiny, ale především příležitostí ke společenskému styku, k setkání s přáteli. Občas se při večeři předčítaly verše, zpívaly písně či hrálo na strunné nástroje.

ANTICKÝ ŘÍM .
Gigantickými hostinami proslul antický Řím. Výběr ingrediencí a potravin byl velmi široký a stejně rozmanitá byla i jejich úprava. Řím byl obrovským impériem a osvojoval si zvyky a jídla z podrobených oblastí. Když se v římském senátu rozhodovalo o třetí punské válce proti Kartágu, jedním z argumentů pro ni byly africké fíky, za které podle senátorů stálo bojovat. Konzumovaly se nejrůznější druhy ryb a plody moře dovážené ze všech částí římského impéria. Za zvláštní pochoutku už tehdy byly pokládány ústřice a hlemýždi, podávaly se nejrůznější druhy sýrů a hub. Z Asie se dováželi pávi, oblíbení byli bažanti, slavičí jazýčky a podobné pochoutky. Od třetího století př. n. l. se i v Římě podobně jako v Řecku při jídle leželo na lehátkách na levém boku a lidé se opírali o levý loket. Pravá ruka byla volná pro konzumaci potravin.
Jak v řecké, tak v římské antické kuchyni nechyběly vnitřnosti a zelenina a používalo se množství koření.

STŘEDOVĚK .
Rozdíl mezi chudými a bohatými, pokud jde o kuchyni a stravování, byl v té době zřejmě největší v dějinách. Pro chudé byl základem chléb a vařená kořenová zelenina, občas ryba nebo upytlačená zvěř. Jídla byla málo kalorická a chudá na bílkoviny. Postní dny tvořily značnou část roku. Přesto se lidé dožívali poměrně nízkého věku.
Jídla na zámcích naopak vycházela z antické kuchyně. Hojně se kořenilo. Křižáci vracející se z válečných tažení do Orientu přivezli do Evropy třtinový cukr, anýz, zázvor, muškátový oříšek, šafrán a další koření. Maso, ryby a zelenina byly na stolech šlechticů denně. Maso a zelenina se připravovaly většinou společně v jednom hrnci. Jako dnešní Eintopf.
Jedlo se rukama, ke krájení sloužily velké nože a objevovaly se první lžíce. Vidličky přišly daleko později.

KUCHAŘI A KUCHAŘSKÉ KNIHY .
Zřejmě první známou kuchařskou knihou v období do čtrnáctého století byla Apiciova kniha. Obíhala v opisech nejen po šlechtických sídlech, ale i po klášterech, kde si mniši potrpěli na dobré jídlo.
První francouzská kuchařská kniha se objevila ve čtrnáctém století. Jejím autorem byl Guillaume Tirrel zvaný Taillevent, šéf královské kuchyně za několika vládců včetně Karla V. a Karla VI. Na žádost Filipa z Valois sepsal Taillevent kolem roku 1375 své nejslavnější recepty.
Ani Anglie nezůstávala pozadu. Richard II. v tu dobu zaměstnával ve své kuchyni na tři stovky kuchařů. Při jeho hostinách se podávala například rýže, která do Francie přišla až o třicet let později v roce 1421.
Příkladem tehdejších hostin může být svatební hostina z roku 1403, kdy si anglický král Jindřich IV. bral francouzskou princeznu Janu Navarrskou. Svatební menu mělo šest chodů - tři první tvořila různá masa, další tři sestávaly z ryb. Každý chod tvořilo šest až osm různě upravených jídel ze stejného druhu masa. Celkem se tedy podávalo čtyřicet až padesát různých pokrmů.

RENESANCE .
Italská kuchyně v té době kraluje. Začínají se prosazovat skleněné benátské poháry místo tradičních dřevěných, objevují se zlaté, stříbrné, kostěné a jiné nádobky a šálky. Zrodily se první ubrousky a také první párátka, která mají tvar malých nožů připomínajících hračky se zaostřenou špičkou. V Itálii mají původ i vidličky, které údajně přivezla s sebou do Francie v roce 1533 Italka Kateřina Medicejská, která se stala manželkou francouzského krále Jindřicha II.
Nejslavnějším kuchařem té doby byl Ital Bartolomeo Scappi, šéfkuchař papeže Pia V. Další hvězdou na gastronomickém nebi byl Francois Rabelais, francouzský humanista, lékař a také spisovatel. (Nejznámější dílo je Gargantua
a Pantagruel.) Byl nadšeným kuchařem amatérem. Už v době, kdy působil jako soukromý lékař francouzského vyslance ve Vatikánu, sbíral semena zelenin a koření, která byla v té době ve Francii neznámá, a po návratu je začal pěstovat. Z Asie přichází v té době do Francie špenát a z Itálie petržel. Od konce šestnáctého století evropskou kuchyni obohacují plodiny a koření dovážené z Nového světa. Kukuřice, rajská jablka, zelené fazolky, brambory, kakao, káva a také krocani. Některým z nich trvalo ale ještě celá desetiletí, než v Evropě skutečně zdomácněly a rozšířily se, což byl například případ brambor. Artičoky a chřest pronikly v té době do Evropy z arabských zemí.
Vedle exotických koření se uplatňují bylinky a koření pěstované v Evropě: fenykl, máta, bazalka, česnek, cibule, šalotka a petržel. Od sedmnáctého století je módou mít u šlechtických zámků i zahrádku, kde se tyto bylinky a zelenina pěstovaly.

FRANCIE ZA LUDVÍKA XIV. A XV.
Gastronomie a kulinářství ve Francii kvete pod patronací obou těchto králů zejména za Ludvíka XIV., který byl pověstný svou chutí k jídlu. Pro kuchařské umění je to zlatá éra. Pro ministry, obchodníky a další významné osobnosti se stává prestižní záležitostí zaměstnávat vynikajícího kuchaře a pořádat hostiny se spoustou chodů. Pokud jde o chudý lid, ten nikdy nebyl chudší. Hlad a bída se staly živnou půdou pro Francouzskou revoluci. Historie slavné francouzské kuchyně se tak na čas zavírá. Ne však na dlouho. Vynikající kuchyně k Francouzům prostě patří.

BRILLAT-SAVARIN .
Začátkem devatenáctého století zazářilo na nebi gastronomie opět francouzské jméno Brillat-Savarin. Spisovatel, duchaplný epikurejec sepsal učebnici pro labužníky, která ho proslavila po celém světě i v příštích generacích: Physiologie du gout (Fyziologie chuti). Kniha vyšla poprvé v roce 1826 ve Francii a pochází z ní i známá věta: "Řekni mi, co jíš, a já ti povím, jaký jsi."
Devatenácté století přináší do stolování stále více sklo a porcelán. Jídla jsou těžší, mastnější, užívá se hodně sádla i másla. Vznikají první skutečné restaurace. Polovina dvacátého století přináší záplavu konzervovaných, mražených a předem připravených jídel. Postupně se rozšiřují podniky rychlého občerstvení. Globalizace stravování probíhá velmi rychle. Čínská jídla, italskou pizzu či hamburgry dostane člověk kdekoli na světě.
Problémem se stává, co jíst. Gastronomický pohled se v tomto směru značně liší od vědeckého. Vychází z toho, že člověk jí a pije denně, někdy i vícekrát. Proto by jídlo neměla být nuda, pouhá nutnost či zvyk. Mělo by být zdrojem potěšení a relaxace, příležitostí k posezení s rodinou či s přáteli. Tak jako třeba v antickém Řecku.


Autor: Eliška

Datum vložení: 20.05.2007 / Sekce: Ostatní novinky

Zhlédnutí: 4423

Diskuze  k novince...  Diskuze:

v diskuzi je 0 příspěvků | poslední příspěvek:
Podělte se s ostatními lidmi o Vaše poznatky a zkušenosti ! Zeptejte se na cokoli !
Přidej příspěvek / Zobraz příspěvky





Navigace: A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž VŠE


Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · Hry online · Games online
Copyright (c) 2017 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz





IQ test online

Recepty online

Hry online

Test Jasnovidce

Výukový slovník English
Svátek má  Maxim, zítra Ferdinand