Smalandský honič (Smalandsstövare, Smaland Hound)

Smalandský honič je klidný a milý pes, s věrným a horlivým temperamentem. Spíše než rychlý, je velice vytrvalý.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Smaland Hound; šv.: Smalandsstövare; čes.: Smalandský honič

PŮVOD:
Smalandský honič je lovecký pes, určený pro lovení divokého zajíce a lišek. Není to pes, určený k lovení ve smečce a není užíván pro lovení jelena. Již během 19. století existovala v Smallandské zemi obrovská různorodost loveckých psů. Je jedním, jehož původ pochází z německých, polských a baltských honičů, kteří doprovázeli vojáky , vracející se do Smallandska z války (v roce 1611 až 1711).Tito psi, společně s místními farmářskými psy typu špice, s doplněním Anglických honičů se stali základem pro vznik Smalandského honiče. Jeho ¨různorodost je ve velikosti, v zbarvení, stejně jako v délce jeho ocasu. Někteří z nich byli černo třísloví, jiní červení nebo žlutí. Bílé značky byly běžné. Někteří psi se rodili s velmi krátkým ocasem. Na počátku 20. století se s obrovským úsilím podařilo znovuobnovit starého Smallandského honiče, především s krátkým ocasem, ačkoliv první standard,

koncipovaný a sepsaný v roce 1921, povoloval obě varianty, a to s přirozeně krátkým i s dlouhým ocasem. Bylo rozhodnuto, aby zbarvení bylo v primárně černé tříslové, povoleno však bylo také zbarvení červené a žluté, stejně jako bílá značení. Smallandský honič měl pokračování s přídavkem nové krve, někdy se silnými liniemi ostatních plemen. Poslední nová krev mu byla přidána během let 1950, avšak pouze na krátké období, byl akceptován typ, s neznámým původem, který byl registrovaný jako Smallandský honič.
POPIS:
Smalandský honič je to robustní pes, s poněkud elegantním, jemným a vkusným pohledem. Měl by být silný, ne však postavou těžký. Srst by měl mít hrubou. Má téměř čtvercový formát těla. Hloubka jeho těla by měla být téměř rovná jeho výšce v kohoutku. Lebku má hubenou a středně dlouhou, nejširší je mezi ušima. Stop je dostatečně definovaný, vzdálenost od týlu ke stopu by se měla rovnat vzdálenosti od stopu ke konci čenichu. Nos černý s velkým a otevřeným chřípím. Čenich je dobře rozvinutý, není ani hrubý, ani na konci „zastřihnutý“, nosní most je rovný, s linií lebky je rovnoběžný. Horní rty má jen mírně převislé. Zuby má silné a dobře vyvinuté. Oči jsou tmavě hnědé, s mírným a klidným výrazem. Uši jsou posazené vcelku vysoko, při pozoru jsou mírně zvednuté, jsou mírně kratší, než vzdálenost od základu uší do poloviny délky čenichu, jsou visící, ploché, na koncích zakulacené. Krk má mírně delší, je silný, ne však hrubý do ramen skvěle zapadá. Kůže na krku je ohebná a dobře přiléhající. Kohoutek má dobře ohraničený. Záda jsou krátká a silná. Bedra má svalnatá a mírně klenutá. Hruď je dobře vyvinutá. Břicho má jen mírně podkasané.
Ocas je buď dlouhý, posazený v linii zad, je rovný nebo mírně zakřivený do šavlovitého tvaru, dosahuje sotva k hleznům. Poloviční délka ocasu je také povolena. Když se pes pohybuje, ocas je nošený nahoru nad linií zad. Někteří psi se rodí s přirozeně krátkým ocasem, což je také přípustné. Při pohledu zepředu se přední končetiny jeví jako rovné a rovnoběžné, mají silnou kostní strukturu, avšak v souladu s harmonií celkového vzhledu psa. Ramena má dlouhá a svalnatá, dobře položená a těsně přiléhají. Lokty má posazené blízko u těla, pod žebry jsou neviditelné. Zadní končetiny má silné, při pohledu zezadu jsou neviditelné, stehna má svalnatá a při pohledu ze strany široká, kolena má hranatá. Chůze je rovnoměrná, pohyb silný, s dlouhými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 46 až 54 cm, ideální výška je 50 cm.
Fena má v kohoutku 42 až 52 cm, ideální výška je 46 cm.
VÁHA:
Smalandský honič váží v rozmezí 15 až 18 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
SRST:
Smalandský honič má hrubou, dobře přiléhající srst, střední délky, která je na hřbetě a krku poněkud hrubější. Pod ocasem a na zadních částech stehen je srst poněkud delší, než na zádech. Srst je mezi polštářky a prsty dobře vyvinutá.
CHARAKTER:
Smalandský honič je klidný a milý pes, s věrným a horlivým temperamentem. Spíše než rychlý, je velice vytrvalý. Chov v domácím prostředí se příliš nedoporučuje.
PÉČE:
Smalandský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky, pravidelnou zátěž a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Smalandský honič se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec zajíců a lišek.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2. – Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SMH
ČÍSLO STANDARDU:
129/ 17. 11. 1997 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
17. 07. 1997