Srí Lanka (cestopis) (Sri Lanka)

Země známá hlavně cejlonským čajem…


Název CZ: Srílanská demokratická socialistická republika
Název ENG: Sri Lanka
Originální název: Sri Lanka Prajatantrika Samajavadi Janarajaya
Hlavní města: Colombo (617 500 obyv.), Kotte (110 000 obyv.)
Počet obyvatel: 19 908 000
Rozloha (km2): 65 610
Hustota osob/km2: 303,4
Umístění: Jižní Asie; jižně od Indie, Indický oceán
Úřední jazyky: sinhálština, tamilština
Gramotnost: 90,4 %
Náboženství: buddhisté (70%), hinduisté (15%), křesťané (8%), muslimové (7%)
Národnostní složení: Sinhálci (74%), Tamilové (18%)
Politický stav: republika
Členství v mezinárodních organizacích: OSN, Commonwealth
Měna: šrílanská rupie (LKR) = 100 centů
Kurz (Kč): 100 rupií = 24,760 (25. 8. 2005)
Časové pásmo: UTC +6
Mezinárodní zkratka: LKA
Doména (internet): .lk
Předvolba (telefon): 0094, 00947
Ekonomika: Inflace 8%, nezaměstnanost 8,9%, hosp. růst 4,3%, zahr. dluh 11 mld. USD.
Hlavní odvětví ekonomiky: zemědělství
HDP (USD): 74,18 mld.
HDP (na 1 obyv. v USD): 3 800
Vodní plocha (km2): 870
Velká města: Dehiwala, Moratuwa
Hlavní řeky: Mahaweli
Moře: Indický oceán
Podnebí: tropický pás
Úhrn srážek: ročně kolem 2500 mm
Roční teploty: minimální roční teplotní výkyvy, v rozmezí 26,4-27,8°C
Reliéf: centrální část ostrova je hornatá a tvoří nejvyšší oblast, nejvyšší hora Pidurutalágala (2518 m n. m.); zbylá část území je nížinná
Flora: tropické deštné lesy
Fauna: sloni, množství opic, divoká prasata, šakalové, levharti, medvědi
Využití plochy: lesy (33%), orná půda (14,5%), pastviny (6,5%), ostatní (46%)
Zajímavosti (architektura):

Zajímavosti (příroda):

Popis státu:

Historie: Těží se diamanty, slída, kaolín a tuha. Pěstuje se čaj, rýže, batáty, cukrová třtina, maniok, kokosové ořechy, ananasy. Chová se skot, ovce, kozy, prasata.
Vývoz: čaj, textil, diamanty, kaučuk, kokosové ořechy, ananasy.
Dovoz: potraviny, spotřební zboží, textil, ropa, stroje, dopravní prostředky.
Hlavním obchodními partnery jsou USA, Japonsko, Indie, Čína, Singapur, Velká Británie.


Srí Lanka: Očima cestovatele...

Srí Lanka - postřehy.

Doprava na Srí Lanku.

V současné době se dá na Srí Lanku dostat pouze letecky. Před pár lety byla zavedena přímá linka z Prahy s ČSA s mezipřistáním v Dubai. Kromě ní létá na Srí Lanku i několik dalších Evropských a jiných leteckých společností. Mezinárodní letiště se nachází v Katunayake asi 30 km severně od hlavního města Colomba a 14km jižně od Negomba. Pravidelná lodní doprava mezi ostrovem a jižní Indií byla zrušena a v současné době se do Indie jde dostat pouze letecky. Existuje zde i několik vnitrostátních linek, které odlétají za Ratmalamy jižně od Colomba.

Po příletu na mezinárodní letiště vás začnou otravovat cestovky a taxikáři. Do Colomba jezdí z letiště přímé autobusy. Pokud byste chtěli do Negomba je třeba si vzít tuk tuk. Pokud chcete ušetřit, nechte se vysadit na hlavní silnici a odtud můžete pokračovat nějakým z mnoha autobusů. Tuk tuky na letiště nesmí, takže je nutné vyjít z areálu letiště.

Doprava po Srí Lance.

- Autobusy.
Autobusy jsou nejčastějším dopravním prostředkem. Podle úrovně je můžeme rozdělit do dvou skupin. Intercity busy, nebo také Aircon busy jsou rychlejší, většinou klimatizované a občas ani nedovolí vzít nikoho na stání. Jsou zhruba jednou tolik dražší než normální autobusy, ale pořád je to neskutečně levné, řádově v desítkách kč podle vzdálenosti.

Cesta normálními autobusy je opravdovým zážitkem. Většinou jsou naprosto přeplněné, vyřvává v nich muzika a staví na každém rohu. jsou pomalejší, ale naprosto levné, většinou stojí kolem deseti korun, ale často i méně. Příklady cen viz deník. Autobusy jezdí téměř všude, do všech směrů a pořád, takže se nemusíte bát, že byste někde dlouho čekali.

Co je na Srí Lance dost nevychytané, jsou zastávky autobusů. Pořádně není poznat, kde se zastávky a kolikrát i nádraží nachází. Většinou staví někde na ulici a nejsou zde cedule, kde je pro jaký směr zastávka. Jen opravdu v těch velkých městech byly autobusáky trochu přehledné, ale i tak jsme se skoro po každé museli ptát. Každý autobus má sice za oknem ceduli kam jede, ale většinou je to pouze v Sinhálštině. Pro orientaci, kde se právě nacházíte a jestli už nemáte vystoupit, jsou výborným pomocníkem cedule na krámcích, na kterých je většinou napsán název města a ulice.

- Tuk tuk.
Tuk tuky jsou motorky s kabinkou, které fungují jako taxíky a narazíte na ně opravdu všude. Cena se pohybuje zhruba 25Rs za 1km a je třeba smlouvat, protože většinou když tuktukáři jednají s turisty, cenu patřičně nadsadí.

- Taxi.
Taxíky jsou asi o polovinu dražší než tuk tuky. Velice oblíbené mezi turisty ze západní Evropy je, najmout si taxi na celou dobu cestování po Srí Lance. Je to pohodlnější než se trmácet autobusy, ale na druhou stranu jste odtržení od kontaktu s místními, které v autobusech bývají dosti zajímavé. Navíc vás většinou taxikáři zavezou na místa, která mají nasmlouvaná. Ceny přesně nevím, ale myslím že se pohybují řádově ve stovkách dolarů za celou dobu.

- Vlaky.
Cestování vlakem je o hodně pohodlnější ale pomalejší a o něco dražší než autobusem. Po Srí Lance jsou asi čtyři trasy, z nichž ta nejhezčí je určitě přes hory. Prý nejkrásnější úsek je z Nanu Oya do Elly. Vlaky jezdí většinou ve třech třídách, které se liší hlavně cenou a přeplněností. První třída je většinou ve vyhlídkovém vagonu.

Stravování.

Jídlo na Srí Lance je výborné, jako ovšem každá Asijská kuchyně. I když bych řekl, že v Thajsku a vůbec v jihovýchodní Asii se vařilo o něco lépe. Národním jídlem je rýže a kari, což je talíř rýže, ke kterému dostanete pět mističek s různými omáčkami, v nichž jedna je s masem, které si vyberete. Díky moři zde můžete dostat mnoho druhů mořských živočichů a díky horám i spoustu druhů zeleniny, kde jsou příhodné podmínky pro její pěstování. Všechny restaurace mají menu i v angličtině a nabízí často i snídaně, většinou čaj s tousty a vejcem. Ceny jídel jsou opravdu nízké, v přepočty vychází průměrně tak 40 - 80 kč. Dráže vyjde jídlo u domácích v hotelu ale většinou bývá výborné. Jídlo ze stánků na ulicích je výborné a opravdu dost levné. Většinou se najíte za 10 - 20 kč. Ve stáncích a na trzích můžete sehnat různé druhy ovoce, jejichž cena je také nízka. Ananas i s oloupáním 40 - 80 Rs, banány 1kg asi 20 Rs. Vzhledem k tomu, že v některých restauracích jim příprava jídla trvá dost dlouho, tak se nám osvědčilo jídlo si objednat tak dvě hodiny předem.

Vodu z vodovodu jsme se pít neodvažovali. Balená voda jde koupit téměř všude a cenově se pohybuje od 25 do 60 Rs za 1,5l. Pokud se někde zdržujete déle, vyplatí se koupit 5l balení zhruba za 100Rs. Na Srí Lance se prodávají asi tři druhy piva, z nichž nejlepší je Lion. V restauracích tak 100Rs, v obchodech 50Rs. Srí Lanka je vyhlášena Cejlonským čajem, ale bohužel platí, že ten nejkvalitnější čaj jde na export, takže čaje v restauracích asi nebudou patřit k těm nejlepším a to platí i o obchodech - nejlepší čaj nakoupíte pravděpodobně jen v čajových továrnách. Příklady cen jídel v deníku.

Ubytování.

V turistických lokalitách se nachází množství ubytovacích zařízení. Většinou hned po příjezdu do města bude přepadeni množstvím naháněčů, kteří vás budou tahat právě do toho jejich hotelu a budou vám říkat, že ten, který jste si vybrali je špatný. Vyplatí se jim nevěřit a zbavit se jich, protože dostávají od hotelů až 20% provizi a tím získáte větší prostor pro smlouvání.

Ceny v té nižší cenové kategorii se pohybují tak od 400Rs do 1500Rs. většinou jsou vybaveny moskytierou, která je téměř nutností, větrákem a v horách teplou vodou a teplejší přikrývkou. Občas se může stát že pokoj s vámi budou sdílet gekoni, šváby, mravenci a u moře i kraby. Většinou ale nečekejte, že i když zaplatíte větší cenu za ubytování, že bude pokoj čistý a že budou vyměňovat lůžkoviny. Jim takové věci přijdou prostě zbytečné. Příklady cen za ubytování jsou v deníku, ale mohou se měnit podle toho, zdali je sezona či nikoliv.

Počasí a podnebí.

Srí Lanka je tropická země se střídajícími se období dešťů a sucha. Navíc tato období přichází na každou část ostrova jindy. Na východě prší od září do ledna a na jihu a jihozápadě od května do srpna. mezitím může přijít ještě několik mezimonzunových období. Navíc se ale na tato pravidla nejde pevně spolehnout, protože často prší tam, kde by vůbec nemělo a naopak. Obecně nejlepší počasí a tím pádem i turistická sezona je od prosince do března, kdy by mělo pršet nejméně, ale zase je zde nejvíce turistů a ceny jdou nahoru. V přímořských oblastech se teplota pohybuje mezi 25 a 33ºC, teplota moře je 27ºC. V horách je o mnoho chladněji, teplota je zde mezi 15 a 20ºC a přes noc klesá i pod 10ºC. V nížinách je vlhkost zhruba kolem 75%.

Měna.

Na Srí Lance platí Rupie (Rs), v roce 2004 byl kurs 1€ = 133Rs, 1$ = 103 Rs. Zhruba vycházela 1Kč =4Rs. Peníze se mění v bankách celkem v pohodě, kursy jsou téměř všude stejné. Výměna travel šeků je bez problémů. Banky se mohou lišit výší poplatků. Nejlepší nám přišla Thomas Cook Bank. Peníze Vám vymění i v některých restauracích, kurs bude ale o něco horší. Pro zpětnou výměnu peněz na dolary nebo Eura je prý nutno předložit doklad, že jste si je vyměnili, ale nic takového po nás nechtěli. Celkově je na Srí Lance velice lacino, na 17 dní jsme vystačili s 560 dolary pro dva a to jsme vůbec nešetřili. Nejdráže vyjdou vstupy na památky a do národních parků..

Nebezpečí.

Musím říci, že Srí Lanka mi přišla jako jedna z nejbezpečnějších zemí v Asii, které jsem zatím navštívil. Určitě se kriminalita objevuje ve velkých městech, ale nikde jsme neměli nějaký pocit ohrožení, což se občas projevilo i zapomínáním na chránění peněz a dokladů. Naštěstí se nám ale nic neztratilo. Lidé na Srí Lance jsou velice milí, přátelští a téměř vždy jsou vám ochotni pomoci. Navíc většina z nich umí alespoň částečně anglicky, takže komunikační bariery příliš nehrozí. Nebezpečné jsou prý oblasti na severu, kde sídlí Tamilští tygři. Ty prý ale po turistech nejdou a v současné době se bezpečnostní situace v těchto oblastech stále zlepšuje. Přesto je ale v severnějších oblastech k vidění množství vojáků a na silnicích zátarasy s check pointy.

Co se týče očkování, najdete bližší informace zde. Určitě je ale vhodné mít očkování na žloutenku a myslím, že se doporučuje i břišní tyfus, vzteklina a japonská encefalityda. Onemocnění těmito nemocemi je velice málo pravděpodobné, leč jejich následky mohou být velice vážné. S očkováním je třeba začít dříve před odletem, protože některé vyžadují více dávek a navíc najednou můžete dostat jen dva druhy očkování. Informujte se na některé epidemiologické stanici. Antimalárika jsou doporučována, ale nebrali jsme. Co se týče lékárničky je vhodné vzít si s sebou něco na střevní potíže, bolení hlavy, vitaminy s minerály a obvaz či obinadlo. Od věci není s sebou mít silná antibiotika. rozhodně vám vhod přijde repelent, protože komáři otravují kromě vysokých poloh v horách snad všude. Určitě si vezměte opalovací krém, stačil nám ochranný faktor 20 a vhodné je mít i Pantenol na spáleniny.

Ostatní.

Mobilní sítě jsou na Srí Lance asi tři a signál byl a ž na pár výjimek téměř všude. Pokud si svého miláčka budete brát s sebou, tak nejlevnějším způsobem, jak volat do Čech je zakoupit SIM kartu od sítě Dialog, která myslím stála i s 400Rs kreditem 850Rs. volání pak vyšlo asi na 10Kč na minutu a sms asi na 3Kč. Ceny už si přesně nepamatuji, ale bylo to opravdu málo. Na připojení k elektrické síti budete potřebovat adaptér zásuvka je na Srí Lance zcela nestandardní. Zakoupit jde v různých obchodech za zhruba 100Rs.

Co se týče průvodců, tak myslím že nejlepší je Lonely Planet. Dokonce už vyšel pro Srí Lanku v Češtině, ale přeloženo je vydání z roku 2001 a je dost hrozné (stylisticky). Kdo má rád přesné informace, ať si raději koupí nejnovější vydání, které vychází vždy zhruba jednou za dva roky. Informace jsou zde průběžně aktualizovány a doplňovány. Výborným prostředkem pro získávání informací je internet a to jednak z cestopisů a pak především na stránkách Lonely Planet v podsekci Thorn Tree. Země jsou zde rozděleny do kategorií a v nich můžete diskutovat a dotazovat se na aktuální informace, které právě potřebujete. Odpovídají vám lidé, kteří v těchto místech žijí a nebo v nich právě cestují nebo cestovali. Myslím, že je to nejcennější zdroj aktuálních informací.

Na studentské karty ISIC se vám mnoho slev získat nepodaří. Zdařilo se nám jen v botanické zahradě v Kandy.

Srí Lanka - deník.

Tenhle výlet jsme opravdu v plánu neměli. Před půl rokem jsme se vrátili ze čtyř měsíčního putování po Asii a Novém Zélandu, tak nás cestovatelský absťák ještě nestačil chytil. Ale po zjištění stavu na našich účtech Miles&More u Lufthansy, že nasbírané body nám propadají už v září jsme začali rychle jednat. Ze zemí na které jsme bodově dosáhli jsme si nakonec vybrali Srí Lanku, sice jsme byli v Asii nedávno, ale ostatní nabízené destinace byli buď příliš turistické, nezajímavé a nebo v současné době pro cizince dost nebezpečné. Protože jsem vše vyřizovali až na poslední chvíli v září, tak už moc volných míst nebylo, nakonec se nám ale podařil odlet 9.listopadu a návrat 26. listopadu, celkem nádherných 17 dní v teple.

1. den - odlet.

Odlétáme v šest hodin večer, Gába je ještě dneska v práci. Asi ve čtvrt na pět ji nabíráme v Dejvicích, převléká se v autě a už jsme na letišti. Při odbavení vzniká hned první komplikace. Paní za přepážkou nám sděluje, že byl změněn letový řád a že odlet ze Srí Lanky byl posunut o tři hodiny, tudíž ve Vídni nestihneme spoj. Posunutí odletu o tři dny dříve zásadně odmítáme, tak po delším dohadování s Austrian Airlines je nám nakonec slíben hotel ve Vídni a odlet druhý den ráno do Prahy. Naštěstí bude sobota, tak to moc nenaruší naše plány. Řád byl prý změněn už před měsícem, ale Lufthansa nám prostě nedala vědět.

Let do Vídně je trochu opožděn a trvá asi 45 minut. Letíme s Tyrolian Airlines takovým malým vrtulovým letadlem. Ve Vídni už probíhá nástup do letadla a kolem půl deváté odlétáme směr Srí Lanka. Let je operovaný Lauda Air, jídla pití je celkem dost, letadlo je poloprázdné, takže zachvěli zaléháme každý na svojí řadu sedadel.

2. den – Srí Lanka: přílet, Negombo.

Po snídani přistáváme na letišti v Katunayake (asi 25km od hlavního města Colomba) kolem půl jedenácté (časový posun proti Čechám 5 hodin dopředu, v zimě 4), bez problémů procházíme přes přepážku, bereme bágly, v příletové hale měníme šeky ( kurz je 103Rs (Rupie) 1dolar, zhruba 1kč = 4Rs) a už jsme venku. Je nádherné teplíčko a sluníčko a ze všech stran nás otravují naháněči z cestovních kanceláří a taxikáři. Namířeno máme do Negomba, což je město s plážemi asi 14km od letiště. Vycházíme z areálu letiště a bereme tuk tuk, cenu usmlouváme na 350Rs, cesta trvá asi půl hodiny a náš řidič nám celou cestu vypráví o Srí Lance, vypadá to, že jsou tady celkem příjemní lidé. Nejprve nás zaváží do jednoho hotelu, ale je to na pláž přes silnici, tak se nakonec necháváme vysadit v Silver Sand Hotel, který nám někdo doporučil na netu. Pokoj je za 800Rs, je celkem čistý a vůbec celý hotel vypadá čistě. Jdeme se mrknout k moři, vypadá celkem dobře ale ve vodě a na plážích je dost bordelu a okolo se pasou krávy. Jdeme se na chvilku natáhnout, ale únava z letu udělala svoje a probouzíme se až ve čtyři hodiny. Jdeme se projít, okukujeme krámky a pozorujeme lidi. Jsou tady fakt v pohodě, usmívají se na nás, zdraví a někteří se s námi i dají do řeči. Anglicky umí téměř všichni, takže komunikační problémy moc nehrozí. Za chvíli ale začíná bouřka a hustej slejvák, chvíli se schováváme v jednom krámku, ale nakonec to vzdáváme a vracíme se v dešti po pláži. V této době už má být téměř po období deštů, ale může se stát, že přijde mezimonzunové období … přišlo. Večer si dáváme jídlo v místní restauraci. Gába si dává Rice and Curry (175Rs), což je Srílanské národní jídlo, talíř rýže s pěti mističkami různých pálivých omáček a já si dávám Sweet and sour fish (225Rs) na to výborné pivo Lion (90Rs) a jdeme spát.

3. den – Srí Lanka: Negombo.

Dnešek jsme se ještě rozhodli strávit na pláži. Snídáme banány a jdeme na pláž. Koupání nic moc, všude plave bordel a každou chvíli do něčeho narazíte ale slunění je parádka. Nádherné je množství katamaranů, které po ránu vypluly na rybolov. Pár hodin se opalujeme ale jsme strašně rychle spálení, tak jdeme radši do stínu. Za chvíli přichází nějaký maník s opicí na zádech a dvěma kobrami v košíku a ukazuje nám jak tancují podle jeho troubení. Nakonec mu jedna utekla, dáváme mu nějakej peníz a odpoledne vyrážíme na procházku na severní část pláže. Jsou zde drahé hotely a pláže vypadají čistší, ale voda je stále špinavá. Večer zkoušíme jídlo z ulice, různé rýžové placky a pálivé rolky, je to dobré a neskutečně levné. Ještě kupujeme v krámku pivko (50Rs) a popíjíme a čteme před pokojem do té doby než nás vyženou komáři.

4. den – Srí Lanka: Polonnaruwa.

Ráno se balíme, platíme útratu a vyrážíme městskou (7Rs) na autobusové nádraží. Autobus je šíleně narvanej a jak posléze zjišťujeme, není to na Srí Lance vůbec nic neojiděnělého. Z autobusáku nám akorát odjíždí aircon bus do Kurunegaly (60Rs), kde jsme asi za hodinu a třičtvrtě. Odtud chceme přesednout na autobus do Polonnaruwy, ale dlouho nám trvá, než se nám daří najít ten správný autobus. Není tu ani klasický autobusák, autobusy parkují na ulicích a to ještě ne na jedné, ale na několika a anglickými názvy kam jedou je jich opatřeno opravdu minimálně. Autobus je příšerně narvaný, ale uvolňují nám dvě místa vpředu. Je vidět že si tu turistů váží. Cesta trvá tři a čtvrt hodiny (63Rs) a autobus staví snad všude a navíc celou cestu pouští nějakou indickou muziku. Do Polannaruwy dorážíme asi ve čtyři hodiny a ubytováváme v Lake Inn hotel za 500Rs. V Lonely Planet píší, že majitelé jsou příjemní a usměvavý a je to pravda, tu hubu si skoro utrhnou, jak se na nás smějou.

Polonnaruwa byla hlavní městem od jedenáctého stolení po pádu Anaradhapury. Z té doby se tu dochovalo spoustu staveb, respektive jejich trosek a obrovská vodní nádrž o rozloze neuvěřitelných 2400ha. Právě kousek od nádrže bydlíme, tak se na ni jdeme podívat. Pak se jdeme zeptat do muzea, jak je to s cenou vstupného na ruiny. Bohužel si ověřujeme, že vstup je nechutných 20 dolarů a že studentské slevy neposkytují. 20 dolarů byl vstup na Angor Wat v Kambodži a to je trochu dost o něčem jiném. Jedinou slevu, která je možná získat je hromadná vstupenka do Polonnaruwy, Anuradhapury, Sigíriye a dalších pár památek na Srí Lance za asi $42 ale máme v plánu navštívi už jen Sigiriyi, takže se nám stejně nevyplatí

Za muzeem se nachází skupina ruin u kterých se nekontroluje vstupenka. Jsou tu trosky paláce, Nissanka Malla, dále královská poradní síň a královské lázně, které v dobách své slávy museli být opravdu nádherné. Vracíme se do města a nějaký tukutář nás přemlouvá na výlet do handmade faktory za pouhých 20Rs a zpátky že ten 1,5km dojdeme. Je nám jasné že za to má peníze, když tam někoho přiveze a že tam asi budeme nuceni něco koupit, nicméně to může být zajímavé. Tam se nás hned ujímá usměvavý průvodce vysvětluje nám vše o práci zde a o různých druzích dřeva. Zajímavé je především barvení pomocí santalového dřeva. Pak nás vede do krámku. Věci jsou tu krásné, leč předražené. Kupujeme jednoho malého slona a pár přívěšků na klíče a vyrážíme pěšky zpátky. Po cestě potkáváme několik tlup opic, ale vypadají celkem přívětivě. Na hotelu potkáváme dva Čechy, kteří jsou biologové a přijeli sem již po třetí na Srí Lanku hledat nějaký druh zázvoru. Dnes se jim to prý konečně podařilo a svoji radost neskrývají.Teď ho budou zkoumat a když zjistí, že je to ten samí druh který roste v Indii, ale jmenuje se jinak, tak se bude jmenovat podle toho Srí Lanského, protože byl objeven dřiv. K večeři si objednáváme u bytné fried rice (250Rs) a je opravdu výborná. Pak ještě kecáme s jedním Belgičanem a jdeme spát.

5.den – Srí Lanka: Polonnaruwa, Sigiriya, Kandy.

Ráno se jdeme podívat k nádrži, kde prý jsou vidět divocí sloni, ale bohužel jsme vstali příliš pozdě a už byli zalezlí v džungli.

Dnes máme v plánu prohlídku trosek starého města. Říkáme domácí o drahém vstupném a ona že nám sežene discount a že i s tuktukem to bude stát pro oba 3000Rs. No nakonec to není žádný discount, ale vstup na černo, sice se nedostaneme do muzea, ale pořád to vyjde o dost levněji. Vyrážíme asi v půl deváté a nejprve jedem k jižní skupině ruin. Zde se nachází čtyři metry vysoká socha a prý se ani pořádně přesně neví, koho vlastně ztělesňuje. Dále je zde několik dalších zřícenin, z nichž asi nejzajímavější je Potgul Vihara, což byla prý dřív knihovna.

Dále pokračujeme k velké severní skupině. Řidič s námi jede různými úzkými uličkami a do areálu přijíždíme úplně někudy zadem. Rychle nás vyhazuje, ukazuje nám místo, kde se s námi setká a bleskem někam odjíždí. Jdeme se podívat na Gala Vihara, což je kus skály, do které jsou vytesány tři sochy Buddhy. Po cestě vidíme opici, jak se hrabe v baťohu jednoho ze strážců a baští mu tam svačinu. Správce čeká až si ji vyfotíme a pak ji jde teprve odehnat. Dáváme mu sušenku aby nebyl o hladu jdeme se podívat na sochy. Socha ležícího Buddhy je 14m dlouhá a hned vedle ní je stojící Buddha. Uvnitř ve výklenku ve skále je socha sedícího Buddhy, ta ale není nijak výjimečná. Poté pokračujeme kolem třžiště, kde kupujeme další čtyři slony ze dřeva, k dagobě Kiri Vihara, která je zajímavá tím, že je na ní stále původní omítka. U chrámu Lankatilaka se nás chytá jeden místňák a začíná nám dělat průvodce, aniž by se nás zeptal jestli vůbec máme zájem. Jeho angličtina je tak příšerná, že by to asi ani nedokázal říct, ale zase nám ukazuje věci, kterých by sme si zaručeně nevšimli. Lankatilaka je podobný naším kostelům, jsou zde zachovalé 17m vysoké stěny a na konci stojí stejně vysoká bezhlavá socha. Náš průvodce nám ukazuje ve výklencích zachovalé fresky. Pak jdeme k Buddha Seema Posada, což byla shromažďovací síň a je zajímavá množstvím sloupů, které se zachovaly na její platformě. Nejhezčí jsou ale tzv. měsíční kameny, které se nachází vždy pod schodami. Možná že to používali jako rohožku J. Po té nás průvodce zavádí úplně stranou a ukazuje nám původní nádrž na vodu a také záchody a sprchy. Na tu dobu to měli opravdu vymakané. Chlapíkovi dáváme 100Rs a posíláme ho pryč. Pokračujeme dál a procházíme množstvím malých zřícenin, které kdysi sloužili jako ubytovny mnichů. V době své největší slávy to musela být opravdu krása. Přicházíme k Rankot Vihara, což je 55m vysoká dagoba a patří k jedněm z největších na Srí Lance.

Tady už nás čeká náš tuk tuk a odváží nás k jedné svatyni, kam se prý chodí modlit ženy, které chtějí mít dítě. Pak už nás veze do Čtverhranu, což je plošina o rozměrech asi 150x150m, na které se nachází několik zřícenin. Vatadage je kruhový dům se čtyřmi vchody, jimiž se dostanete k centrální dagobě se čtyřmi sochami Buddhů. Jeden Američan tady nezapřel svoji debilitu a začal si v klíně jednoho Buddhy fotit tenisák. Naštěstí ho hned vyhnal jeden z dozorců. Thuparama je chrám, který jako jediný má zachovalou i střechu. Gal Pota je 9m dlouhý kámen, který je celý popsán nápisy, příznačně se mu říká Kamenná kniha. Lantha Mandapaya je plošina obehnaná kamenným plotem, který vypadá jako laťkový. Uvnitř prý sedával král a koukal, jak jde dělníkům práce od ruky. Satmahal je šestipatrová stupňovitá pyramida v kmérském stylu.

Pak popojíždíme asi 200m ke královskému paláci, který údajně měl 7 podlaží, dnes z něj zbyly již jen 3m tlusté a 13m vysoké zdi. Kolem Audienční síně a bazénu se vracíme k tuk tuku a ten nás odváží do hotelu. Bágly už jsme sbalili ráno a nechali v jídelně, protože bysme nestihli check out a jak si bereme věci, tak to vypadá, že se nám v nich někdo přehraboval. Oba majitelé se na nás pořád sladce smějí ale moc bych za to nedal, že o tom věděli. Naštěstí ale nezmizelo nic.

Jdeme na autobus do Inamaluwy (39Rs, 1 hodina) a odtud tuk tuk do Sigíriye (200Rs). Sigiriya je skalní pevnost, kterou nechal postavit v 5.století Kasyapa, syn krále Dhatusena. Kasyapa nechal svého otce zazdít a bratra, který se měl stát králem vyhnal. Právě protože se bál bratrovo návratu, tak nechal postavit tuto nedobytnou pevnost. Nakonec se stejně brácha vrátil, Kasyapa v boji zapadnul se slonem do bažiny, vojáci utekli, on se vrátil zpět do pevnosti, tam spáchal sebevraždu a bracha nechal celou Sigiriyi zbořit. Platíme nehorázné vstupné 2040 Rs a jdeme do areálu. Tady sice studentské slevy poskytují,ale musíte vyplnit několik formulářů a nakonec stejně zaplatíte plnou cenu a pro slevu si musíte dojet do Kolomba do nějaké úřední budovy.

Nejprve procházíme nádhernými vodními zahradami, ve kterých Kasyapa pobýval v obdobích sucha, kdy bylo v pevnosti na skále obrovské vedro. Zahrady jsou plné jezírek, ostrůvků, stromů a cesta skrz ně vede až k úpatí 200m vysoké skály, kde se po schodech začíná zprudka stoupat vzhůru. Asi v polovině přicházíme ke skalnímu výklenku, kde jsou zachovalé fresky a pak stoupáme po železných točitých schodech až na skalní taras, po kterém dojdeme na plošinu na severním konci skály. Zde se nacházela vstupní brána ve tvaru obrovského lva, do dnešního dne se ale dochovali jen tlapy. Po cestě na vrcholek jdeme podél původních schodů, respektive spíše jen stupaček. Jestli tady neměli zábradlí, tak myslím, že měli docela dobrou ztrátovost na životech. Konečně jsme na vrcholu. Většina staveb je zde poničena téměř do základů, nejzachovalejší je asi vodní nádrž o rozměrech 27x21m. Z vrcholu je nádherný výhled do okolí. Na jihu se tyčí hory na západní straně pod skálou se rozprostírají zahrady. Procházíme a kocháme se okolím a pak se vracíme zpět, vyzvedáme bágly a jdeme na autobus. Ten nám ujel asi o pět minut a další jede až za hodinu. Nakonec usmlouváváme tuktuk na 300Rs a ten nás hodí až do Dambully na autobus do Kandy.

Během prvních deseti minut projedou asi tři, ale jsou tak natřískaný, že by sme se do nich vešli jen stěží. Nakonec nasedáme do dalšího (39Rs), protože prázdné autobusy po Srí Lance prostě nejezdí. Cesta trvá asi tři hodiny, ale zhruba po dvou hodinách se uvolní místo, tak nakonec sedíme. Na zadních sedačkách sedí asi šest mladíků a celou cestu zpívají jednu písničku za druhou. Nejdřív mám radost, že můžu být svědkem místního folkloru, po deseti minutách mi to ale přestává bavit a my musíme to krákorání poslouchat celý tři hodiny. V Kandy jsme asi v 8 večer a už je tma. Hned se nás chytají nějací naháněči, ale kašleme na ně a jdeme rovnou do Empire Hotel. Tam ale mají poslední pokoj, který je dost malý, bez oken a hlavně tam není moskytiéra. Tak jdeme ven a naháněči nás vedou do jiného, který vypadá o něco lépe, ale zase vůbec nebudí důvěru. Pak nás jeden člověk vede úplně někam za jezero a pořád nás něčím krmí. Když ale začně zatáčet do opuštěných uliček, tak se radši rozhodnem vrátit do Empire Hotel. Naháněč je nasranej, ale přece jen je tma a bůhví co s námi měl za úmysly. V Empire nám nakonec někde vyštrachají moskytiéru takže je to celkem v pohodě (378Rs). Večeři si dáváme v místní restauraci, výborně tu vaříPak ještě dáváme pivko na balkóně s výhledem na jezero a jdeme spát. Tak dneska to byl pernej den.

6.den – Srí Lanka: Sloní útulek, Kandyjské tance, chrám Zubu.

Ráno jdeme na autobusák, po cestě si kupujeme banány a pak vyrážíme směrem na Kegalle (23Rs, 1 hodina). Vysedáme před Kegalle na křižovatce a tuktukem (100Rs) jedeme do Pinnewaly, kde se nachází sloní útulek. Platíme vstup 500Rs a akorát stíháme ranní krmení slůňat. Pak jdeme na planinu prohlídnout si stádo slonů. Asi za půl hodiny jsou sloni nahnáni do řeka, kde se koupou. Je tu dost návštěvníků, ale je to nádherná podívaná. Možná že je jich tu nějakých 50. Někteří sloni utekli na druhý břeh, tak jsou svými mahauty vyhnáni zpět do vody.

Asi po hodině vyrážíme zpět a kousek od útulku se zastavujeme v jedné Herbs Garden, což jsou malé zahrádky s různými léčivými rostlinkami a kořením. Hned se nás ujímá průvodce a povídá nám o každém stromu a rostlině zvlášť. Nakonec nám udělají čaj a dají masáž obličeje a pak nás vedou do svojí prodejny jak se dalo očekávat. Nekupujeme nic, jen dáváme průvodci nějakej peníz a vyrážíme pěšky na křižovatku. Tuk tuků a autobusů tu sice jezdí dost, ale chceme se projít, je to jen 6km. Protože nás zahrada koření moc neuspokojila a zvědavost nám nedala, tak zkoušíme zajít do jiné, kterých je tu po cestě snad 20. Mají tady toho víc a průvodce nám toho víc povídá a nakonec nám dá i masáž zad. Santalovým olejem ale šetří a kůži dřou dost na sucho, takže mi ze zad a ramen sloupe poslední zbytky spálené kůže. Dáváme mu každému stovku a kdybych věděl že se pořád snažil Gábě sahat na prsa, tak bych mu nedal nic. Bylo to spíš takový plácání a do pravé masáže to mělo hodně daleko. V krámku nakonec kupujeme pytel spice tea a nějaké koření, mají to tady ale všechno dost předražené.

Pokračujeme dál na křižovatku. Po cestě nás nabere jeden kluk, který dělá v Zahradě a povídá nám, jak to tam funguje. Prý jsou státní a slouží jen pro turisty, aby z nich mohli tahat peníze. Z křižovatky pokračujeme autobusem (Aircon, 50Rs) do Kandy, kde se ještě stavíme na trhu a neodoláme a kupujeme všelijaké druhy koření, chilli papričky trička a batikované ubrusy. Ceny jsou tu o mnoho lepší než v krámcích pro turisty a smlouvání se ještě nechají srazit níž. V hotelu kupujeme lístek na večerní představení Kandyjských tanců. Představení se koná v místním kulturním centru, ale vypadá to spíš jen jako nějaká obyčejná hala, než reprezentativní budova. Navíc vevnitř stále poletují ptáci. Na pořadu je asi sedm druhů tanců v krojích a dále polykání ohňů a chození po žhavém uhlí, které je asi nejzajímavější. Z představení se vracíme kolem Chrámu Zubu, ve kterém stále ještě probíhají obřady. Toto je nejposvátnější chrám na Srí Lance, protože je v něm uložen ostatek Buddhova zubu. Ten je ukryt v několika zlatých skříňkách. Denně se k němu chodí modlit tisíce věřících, vidět ho ale může jen hrstka z nich. Zub se prý ukazuje jednou denně v uzavřené místnosti pár vyvoleným, kteří se před tím musí celý den modlit. Mě nechtějí do chrámu pustit, protože mam kraťasy, hned mi ale nějaký horlivec půjčí za 100Rs sukni, vypadám fakt kouzelně. U vstupu platíme 200Rs a když se dožadujeme vstupenky, říká nám, že nám nenapočet cenu za foťák, tak radši odcházíme a on je spokojen s extra penězi do kapsy.

V hale chrámu se neustále střídají bubeníci. Jejich hraní dodává chrámu tu pravou atmosféru. V prvním patře stojíme snad půl hodiny frontu, vůbec vlastně nevíme na co. Už chci odejít, ale Gába je zvědavá. Nakonec se otvírají dveře a jeden z mnichů nás vpouští. Jdeme uličkou kolem okénka, odkud je vidět na skříňku se zubem. Obcházíme ještě celý chrám a pak se vracíme do hotelu.

7.den – Srí Lanka: botanická zahrada, cesta do Dalhousie.

Ráno si dáváme na balkóně snídani, která jim trvá připravit asi hodinu a pak vyrážíme tuk tukem (150Rs) do botanický. Konečně se nám daří využít naši ISIC kartičky a dostáváme slevu na vstup (200Rs).

Zde můžete vidět různé druhy orchidejí, mahagonovníky, fíkovníky, strom s korunou porývající neuvěřitelných 1600m², dále aleje palem s obrovskými 20kg ořechy, různé léčivé rostliny, bambusové háje, jezírka, koření jako skořice, pepř, muškátový oříšek, zázvor….Zahrady jsou nádherně upravené, zajímavé a řekl bych že i hezčí než v botanické v Riu. Jeden maník nám přináší na ukázání štíra a potom malého vampíra.

Po třech hodinách se vracíme autobusem (7Rs) zpět do hotelu, balíme věci, a tuktukem (50Rs) jedeme na autobusák a odtud autobusem (80Rs, 3 hodiny) do Hatton. Podle mapy to není daleko ale cesta vede dost v horách, takže jedeme asi tak 20km/h. Okolí je ale nádherné, začínají se objevovat čajové plantáže a různá údolí a hory. V Hatton přesedáme na autobus do Maskeliya (18Rs, 1 hodina), po cestě už je vidět Adam’s Peak. Je to neuvěřitelnéj krpál, ale vypadá dost zajímavě. V Maskaliyy přesedáme na autobus do Dalhousie. Ten ale asi po deseti minutách píchne, tak si radši chytneme tuk tuk (300Rs), protože už je téměř tma a nevypadá to, že by to dali rychle do kupy. Necháváme se dovézt do Green House. V Delhousie nám sice staví u dvou jiných hotelů, u kterých má nejspíš domluvenou provizi, ale buď jsou drahé, nebo nebudí moc důvěru a navíc jsou dost daleko od začátku cesty na Adam’s Peak . Když vystupujeme tak akorát potkáváme dva lidi, kteří se odtud vrací, říkají, že to bylo úžasný. Green house je zatím asi nehezčí a nejpříjemnější ubytování (400Rs). Paní bytná nám za 500 rupek připravila nádhernou večeři a v ceně je i ráno snídaně, malá svačina a čaje. Večer kecáme s ostatními cestovateli. Jedni co tam byli ráno říkali, že je po cestě dost pijavic a že měli zataženo.

8. den - Srí Lanka: Adam’s Peak, Nuwara Ellya.

Adam’s Peak neboli Adamova Hora (2224m n.m.)je posvátná hora hned několika náboženství. Na vrcholu se nachází otisk stopy, Křesťané tvrdí, že je od Adama, Buddhisté od Buddhy a Hinduisté od Šivy. Již více než tisíc let proudí na jeho vrchol statisíce lidí, aby mohli vykonat bohoslužbu. Poutnická sezona začíná v prosinci, kdy je cesta na vrchol po 4500 schodech osvětlena a hlavně je větší šance na hezké počasí. Právě za jasného počasí je odtud nádherný výhled na hory z jedné strany a na krajinu klesající k moři na straně druhé. Východy slunce jsou prý naprosto úžasné a zajímavé i kvůli stínu hory, který na odvrácené straně běží po východu slunce od moře až po úpatí hory.

Rozhodli jsme spatřit východ slunce na Adam’s Peaku a proto stáváme už v půl čtvrté a před čtvrtou vyrážíme na cestu. Vzhledem k tomu, že ještě není sezona a cesta není osvětlena, tak si bereme baterky. Na druhou stranu jsme ale ušetření šílenému davu poutníků a turistů, v této době prý cesta může místo dvou hodin trvat i osm nebo deset. První úsek cesty je v pohodě, jdeme po rovině nebo mírně do kopce, míjíme tajuplné opuštěné chrámy a procházíme velkou branou, která ve tmě vypadá opravdu strašidelně. Pak už přichází schody. Nejdříve to jde, ale pak potřebujeme čím dálo tím více odpočinku. Navíc nás pořád napadají pijavice a jejich lovení se za chvíli stává doslova hysterií, jsou to opravdu vetřelci. Během chvíle mám celou ponožku od krve. Poslední úsek jsou schody nejprudší a už nám i celkem dochází energie. Nejhorší je ale že se začíná kazit počasí Když jsme vyráželi, tak bylo nádherně jasno a byly vidět všechny hvězdy. S ránem ale začíná stoupat mlha. Když po šesté dorazíme na vrchol je téměř všude mlha, jen občas zahlédneme pár špiček hor a jezero pod námi a navíc začíná pršet. Je zde postaven chrám, který je uzavřen a několik budov, tak do jedné zacházíme, kde jsou dva místňáci a vaří nám čaj. Kecáme s dalšími asi 6 lidmi, kteří tu jsou a pak se vracíme. Po cestě vidíme několik vodopádů. V Hotelu koupel, snídaně a ošetření ran od pijavic. Chceme vyrazit na autobus od Hatton a odtud do Nuwara Ellya a najednou nám hosti, kteří také byli ráno na hoře nabízí, že nás tam svezou taxíkem, tak sme rádi, že budeme ušetřeni trmácení autobusy.

Po cestě jedeme opravdu nádhernou krajinou, občas stavíme na focení vodopádů, nebo sběraček čaje. V Nuwara Ellya jsme asi ve tři, dáváme jim 500Rs za svezení a vyrážíme do hotelu Little Flower, kde usmlouváváme pěkný velký pokoj s výhledem na park a velkým předpokojem z 1500 na 1100Rs a jdeme se projít po městě. Nuwara Ellya je město v evropském stylu a vystavěli jej Britové, pro které bylo zdejší chladné klima daleko příjemnější něž nížinná vedra. Město se nachází v nadmořské výšce 1889m a je jednou z nejlepších lokalit na pěstování čaje vůbec. Nakonec končíme na trhu, kde nakupujeme oblečení. Jsou tu hlavně značkové věci Columbia a další. Oblečení ale nejsou na rozdíl od číňanů falšovaná ale patrně kradená, takže kvalita je dobrá. O některých věcech nám dokonce tvrdí, že je to Goratex, to už se mi ale nechce moc věřit. Obtěžkáni balíky se vracíme na hotel, po cestě potkáváme maníka, který na ulici prodává zimní bundy a celkem rychle jdou na odbyt. Není divu, v přepočtu stojí asi 50 kč. Navečer si dáváme u domácích fried rice and curry chicken (220Rs) v restauraci na střeše a pak jdeme spát. Před spaním si ještě na pokoji zašlápnu švába.

9.den - Srí Lanka: Nuwara Ellya, Pedro Tea Factory.

Dáváme snídani u stánku, měníme zbývající šeky v bance a vyrážíme pěšky směrem na Pedro Tea Estate, což je továrna na zpracování čaje asi 3,5km Od Nuwary. Za městem ale nasedáme do autobusu (5Rs), protože chůze při silnici, po které jezdí jedno auto za druhým není opravdu nic příjemného. V továrně dostáváme průvodce(50Rs), který nás provede celým provozem a vysvětluje nám proces výroby čaje. Pak nakupujeme několik balíků čaje a vyrážíme mezi plantáže. Čajová pole se sběračkami vypadají opravdu kouzelně. Pozorujeme je a povídáme s nimi a pak se jdeme podívat jak odnáší plné nůše čajových lístků ke autu a dostávají za to kupóny. Prý denně musí nasbírat 14kg a dostávají za to 250 rupek, což je asi 62 korun. Nic moc za takovou titěrnou práci. Sbírají se jen ty nejmenší a nejmladší lístečky, takže naplnit celou nůši je opravdu fuška. Vracíme se autobusem do města a hned přesedáme na autobus do Nanu Oya (10Rs, 30minut), kde se nachází vlakové nádraží a kde chceme koupit lístky na zítra. Bohužel se ale dovídáme, že na trati je sesuv a že vlak nepojede. To je docela čára přes rozpočet, protože na to jsem se opravdu těšil. Rozhodujeme se vypustit World’s End v Horton Plains. Je to track s nádherným výhled na pláně jak se svažují k moři. Vstup je zde ale 20 dolarů a navíc prý je třeba sem jít ráno, protože odpoledne jsou tu pravidelně mlhy takže při naší smůle by sme zase nic neviděli. Zítra vyrazíme autobusem rovnou do Elly.

Vracíme se do města a potkáváme našeho známého Belgičana z Pollanaruwy. Radíme mu náš hotel a jdeme se podívat do Victoria Garden (25Rs). Je to celkem pěkná zahrada přímo uprostřed města. Potkáváme skupinku mladých Arabů a ty se s námi pořád fotí. Myslím, že dohromady na nás vyplácali tak třicet fotek. Potom s nimi asi hodinu a půl kecáme. Neumí sice moc anglicky ale snaží se. Mají volno, protože je Ramadán, tak vyrazili na výlet. Normálně bydlí na pobřeží.

Na večeři jdeme do města a pak zase nakupovat na trh, před spaním ještě povídáme s domácím, vypadá jako opálený Menšík.

10.den – Srí Lanka: Ella.

Ráno v sedm vyrážíme autobusem do Elly (70Rs, 3 hodiny). Projíždíme nádhernou kopcovitou krajinou plnou čajových plantáží. V Elle se ubytováváme v hotelu Hill Top s terasou, odkud je nádherný výhled na Ella Gap, což je sedlo, svažující se zhruba o tisíc metrů dolů až k pobřeží. Smlouvat se nedá, tak bereme pokoj za 800 rupek a ptáme se domácí na nějaké tracky. Vybíráme Ella Rock, necháme si nakreslit mapu, protože podle popisu v Lonely Planet se tam prý dostat nedá a vyrážíme. Nejprve jdeme asi dva kilometry po kolejích a hned za mostem odbočujeme kolem vodopádu do čajových plantáží. Okolí je fakt nádherné, místňáci nás zdraví a smějí se na nás a pořád od nás chtějí tužky. Nevím jestli je to tady nedostatkové zboží, ale skutečně všichni tu místo peněz somrují o tužky. Mezi čaji se ale rychle ztrácíme, podle nakresleného plánku se skutečně správná cesta najít nedá, protože se tu uličky neustále rozpojují a zbíhají. Nakonec se nás chytá jedna domorodkyně a vede nás. Je jasné, že za to bude něco chtít. Z plantáže vycházíme přes krátký hřeben do lesa a tam se loučíme s naší průvodkyní, protože po nás chce tisíc rupek. Dáváme jí 200 a i tak je to moc v porovnání kolik berou sběračky čaje. Skrz les se dostáváme asi po dvaceti minutách na vrchol. Je to celkem namáhavé, protože nás ještě z Adam’s Peaku dost bolí lýtka. Na vrcholu je dost větrno a otravují tu psi, ale zas je odtud nádherný výhled, i když až k moři kvůli inverzi vidět není. Jsme tu asi půl hodiny a pak se vracíme zpátky do hotelu, kde až do večera sedíme na terase a pak dáváme jídlo od domácích (200Rs). Nemají sice moc velký výběr, ale za to je to naprosto výborný, myslím, že zatím nejlepší, jaké jsme zde jedli. Vůbec celý ten hotel asi jako jediný, který jsme viděli byl dost přizpůsoben potřebám evropského cestovatele. Gába si dává rýži kari a krevety a já deviled chicken, což je pálivé kuře a je to skutečně výborné. Pak ještě čaj a je prostě pohoda. Před spaním jdeme ještě na internet, kde se dozvídáme nepříjemnou zprávu od Austrian Airlines, že nám nocleh ve Vídni nezajistí, protože nám to měla dát vědět Lufthansa. Patřičně jim na to odpovíme a jdeme spát.

11.den – Tangalla.

Ráno balíme a jdeme na autobus. Snídani si kupujeme u stánku a čekáme. Prý by měl jet intensity bus, který je rychlejší, ale nic nepřijíždí. Kromě asi dalších dvou lidí tu s námi čeká i mladý párek židů. Svým chováním se skutečně nezapřou. Necháme projet asi dva autobusy a pak nastoupíme do toho třetího, z kterého zrovna vystoupil náš známý Belgičan. Radíme mu hotel a on se ptá kam jedeme. Autobus není ani moc narvanej, takže si i sednem. Cesta do Tangally trvá tři hodiny (80Rs) a po cestě stavíme na oběd. První část cesty vede ještě v horách a zbytek už jedeme po rovině. Řádně se oteplilo a autobus řádně zrychlil z 20km na 80km/h. před příjezdem na pobřeží jedem kus cesty národním parkem Bundala, kde vidíme několik stád divokých buvolů. V Tangalle vyrážíme pěšky na pláž, což je z města asi 1km a nakonec se ubytováváme za 500Rs v hotelu Blue Horizon. No a protože je nádherně, tak jdeme hned na pláž a opalujeme se a blbneme ve vlnách, které jsou opravdu velké. K večeři si dáváme Sepie (220 Rs), ale nevaří tu zrovna nejlíp. Do noci potom kecáme s dvěma Čechama, kteří taky dnes přijeli a popíjíme pivo Lion. Na pokoji zjišťujeme, že se nám do nakoupených pochutin dal šváb, tak ho zašlápnu a mravenci ho do rána uklidí.

12. a 13.den – Srí Lanka: Tangalla.

Dneska máme celkem smůlu, protože je skoro celý den zataženo. Lenošíme, koupeme se a odpoledne jdeme na procházku po pláži. Pláž je dlouhá možná tři kilometry a skoro tady ani nenarazíte na člověka. Konečně taky využíváme potápěčské brýle, s kterými se celou cestu tahneme. Je vidět několik rybek na útesech, ale není to nic moc. Navíc je silné vlnobití, takže je dost velké riziko, že by nás vlna mohla hodit na kameny. Večer zkoušíme vedlejší restauraci, dáváme sweet and saur krevety (425Rs), ale je to dost předražené a hlavně toho na tu cenu moc není.

Další den je už lepší počasí, ale pořád to není ono. Kromě rána je většinu dne je zataženo a občas přeprchne. Flákáme se koupeme se, a jdeme se podívat do města na trh. Kupujeme různé drobnosti a ovoce a mimo jiné si Gába kupuje velkou hliněnou mísu buvolího jogurtu (60Rs). Nedbá mého varovní, všechen ho sní a střevní potíže na sebe nenechají dlouho čekat.

Večer si dáváme u domácích velkou rybu (400Rs) je dobrá. Večer pozorujeme na pokoji, jak mravenci tahnou mrtvýho kraba. Jsou to nevěřitelná zvířátka.

14.den – Srí Lanka: Tangalla, Mirissa.

Konečně je od rána hezky. Stáváme na východ slunce a pak se válíme na pláži a koupeme. Kolem poledne balíme a jdeme do města, kde měníme ještě dvacet dolarů. Oproti minulým výměnám je to operace snad na půl hodiny. Pořád někam nosí a kopíruje můj pas a chce po mně přesnou adresu, fakt nechápu proč. Autobusem pak odjíždíme do Matary (20Rs, hodina). Vystupujeme na velkém autobusáku a hledáme odkud jede autobus do Mirissy. Nakonec nás posílají mimo nádraží, odkud jede speciální bus pro turisty. Jeden místňák do nás pořád hustí ať tam nejezdíme, že je to tam hrozný a ať jedeme někam jinam, že nám to zařídí. Když ale zjišťuje, že z nás nic nekápne, ukazuje nám místo odkud jezdí normální autobus. Žádný turistický asi vůbec neexistuje. Autobus je naprosto šíleně natřískanej a v Mirisse jsme asi za půl hodiny (10Rs). Pláž vypadá nádherně, ale je tu celkem dost lidí. Navíc se ukazuje jako problém najít volné ubytování. Opravdu si nedovedu představit, jak to tady musí vypadat v hlavní sezoně. Pochodíme až na potřetí v hotelu Central Beach za 800Rs. Celé předcházející dny tu bylo nádherně a my jsme zatím v Tangalle čekali na lepší počasí v domnění, že je to na celém pobřeží. Moře je super, vlny jsou snad ještě silnější než v Tangalle, ale musí se za nimi dál, protože dno se svažuje postupně. Opalujeme se a pak se jdeme projít a na konci pláže jsme nuceni se schovat do restaurace, protože náhle začala bouřka. Večer si dáváme sweet saur krevety a velkou rybu (280Rs) vaří tu výborně a tak se rozhoduji že si tady konečně zítra dám vytouženou langustu, kterou jsem ještě nikdy v životě nejedl.

15. a 16. den – Srí Lanka: Mirissa.

Celé dva dni si užíváme krásného počasí. Občas sice na chvilinku skrápne, ale hned je zase hezky. Opalujeme se a masírujeme se ve vlnách, někdy je to skutečně ale dost síla. Taky se moc neodvažujeme daleko od břehu, přece jen jsou tu silné spodní proudy a jedna zkušenost z Brazílie nám stačila. Odpoledne se jdeme podívat na blízký ostrůvek na konci pláže, který je spojen mostem a pozorujeme krabi a pak procházíme téměř celé město. Večer si dávám langustu. Za 1000 rupií nám dal jednu větší a jednu menší a Gába si dala tuňáka se salátem (180Rs). Langusta byla výborná, maso bych chuťově přirovnal ke krevetám, ale je celkem pracné ho ze schránky vydolovat. Jídlo jim tady trvá připravit celkem dlouho,tak sme se naučili si ho objednat vždy odpoledne a odpadá zdlouhavé hladové čekání.

Druhý den ráno jdeme na východ slunce a pak se hned jdeme podívat na rybí trh. Chtějí po nás 50Rs, za koukání, ale je to zajímavé pozorovat, jak přijíždí rybářské bárky a vykládají své úlovky, které se hned draží a v cuku letu jsou prodané. Převážně jsou tu tuňáci, ale je tu i žralok a nějaký rejnok. Při zpáteční cestě konečně vidíme rybáře na kůlu, kterak chytá ryby. Je to prý jedna za nejtypičtějších věcí pro Srí Lanku. Kůlu jsme zatím při pobřeží pár viděli, ale rybáře žádného. Prý tak chytají při správném proudění vody plaché ryby, které se bojí loděk. Kromě válení se na pláži a koupání jsme celý den nuceni běhat na internet a komunikovat s Lufthansou ohledně ubytování. Tvrdí nám, že nám posílali mail o změně letu, ale mi samozřejmě nic nedostali. Navíc pani, která to s námi vyřizuje a která nám to měla oznámit je dost nepříjemná a později zjišťuji, že je to ta samá, po které jsem chtěl nedávno na letišti bližší informace ohledně Miles&more, ale nebyla schopná mi říct ani základní věci a ještě se tvářila uraženě. Fakt nevim, proč tam takové lidi zaměstnávají. Navíc to vypadá, že to ubytování fakt mít nebudem a budeme muset přespat buď na letišti a nebo si zaplatit hotel, kterej ale ve Vídni v blízkosti letiště určitě nebude levnej. K obědu si dáváme jen polévku (60Rs) a fried nudle (90Rs) a k večeři Rice Kari a Deviled Prawns (200Rs), opět je to výborné. Navečer tu potkáváme Čechy, tak s nimi ještě pokecáme.

17.den – Srí Lanka: cesta do Negomba.

Dnes je náš předposlední den na Srí Lance. Dopoledne si ještě užíváme pláž a ve dvanáct balíme, platíme útratu a vyrážíme do Matary. Autobusy nás před zastávkou tuk tuků nechtějí vzít,ale nakonec nám jeden zastaví. Není to ale regulérní autobus, ale soukromý, který veze lidi na pohřeb do Matary. Prý jedou z Negomba a vyjížděli v půl sedmé, tak to se máme na co těšit. V Mataře se ještě stavíme na trhu a pak nasedáme do airconbusu do Colomba. Prodavač lístků v autobuse mi horlivě říká ať si dam baťoh na sedadlo a v zápětí mi ho naúčtuje jako osobu (150Rs). Autobus sice nikde moc nestaví ale cesta trvá šílených 5 hodin. Projíždíme Hikkadawou a dalšími turistickými centry. Jsem celkem rád, že jsme zůstali v Mirisse. Před Colombem se dostáváme do zácpy, navíc zítra začíná Poya, což jeden z jejich hlavních svátků, takže lidí je všude opravdu neskutečně. V Colombu přecházíme na jiný autobusák a sedáme do autobusu do Negomba (16Rs). Původně jsme chtěli jet airconbusem, který by měl být rychlejší, ale je tady na něj šílená fronta a navíc začal šílenej slejvák, tak bleskově přebíháme do couráku, kterej je ještě prázdnej. Cesta je šílená, hrozná zácpa, jedem krokem, když zrovna nestojíme. Celých zhruba 40 km jedeme dvě a půl hodiny, šílený. Ještě že jsme nezůstali v Hikkaduwě, jak jsme původně zamýšleli. Nejspíš by sme vůbec nestihli letadlo. Na autobusáku v Negombu jsme asi v půl devátý a bereme si tuk tuk (100Rs) do našeho známého Silver Sand Hotelu. Po cestě ještě nakupujeme dvě flašky Old Araku, aby sme přivezli do Čech ochutnat jaké tu mají kořalky. Mimochodem je výbornej. V hotelu je ale plno, tak jdeme do vedlejšího hotelu Jeero (800Rs), který je ale na svojí cenu naprosto luxusní. Je velký, prostorný, teče tu do konce teplá voda, což jsme viděli jen v horách a navíc je tu velká terasa s výhledem na moře. Hotel je téměř prázdny, holt ty hotely, které nejsou napsány v Lonely Planet, to mají o hodně těžší. Na jídlo jdeme do protější restaurace a dáváme si výborné King Prawns (490Rs).

18.den – Srí Lanka: odlet.

Ráno zabíháme na internet v poslední naději a naštěstí nám Austrian Airlines napsala, že nám to teda na svoje náklady uhradí. Zjevné ale je, že za to mohla Lufthansa. I když pro nás to bylo vlastně štěstí, protože kdyby nás informovala včas, tak by sme buď museli změnit den letu a nebo si hotel zaplatit. Ještě se procházíme po pláži, koupání ale vypouštíme, protože voda je celkem špinavá a pak jdeme utratit poslední volné peníze do restaurace. Balíme a v půl dvanácté už na nás čeká objednaný tuk tuk a odváží nás na letiště (300 Rs, půl hodiny) na letišti se dozvídáme, že letištní taxu platit nemusíme, tak schovaných 2000 rupií měníme na dolary a jdeme na odbavení. Pak ještě prošmejdíme duty free, něco nakupujeme a jdeme k našemu gate. Autobus nás odváží k letadlu, ve kterém se strašně dlouho hrabou mechanici a pak i pilot. Nevypadá to před všemi cestujícími zrovna moc přesvědčivě. Letíme zase s Lauda Air, asi po půl třetí se zvedáme z dráhy za hodinku sedáme na letiště na Maledivách, kde máme mezipřistání. Tato skupinka korálových ostrůvků vypadá z letadla opravdu nádherně. Krásně tyrkysově modrá voda u břehů dává ostrovům nádech ráje. Na druhou stranu si nedovedu představit co bych tady celou dovolenou dělal, kromě koupání tady asi nic zajímavého není. Za další hodinu se zvedáme a vydáváme se na desetihodinovou cestu do Vídně. Dohromady to dělá 12 hodin, takže ke konci je to opravdu dost otrava. Shlédnu tři filmy a pozoruji Zemi z letadla. No spíš letíme hlavně nad mořem a když se dostaneme nad Arabský poloostrov, je už tma.

Ve Vídni přistáváme asi před devátou a jdeme si vyřídit ubytování. Už tam o nás ví, takže žádné problémy nás nečekají. Hotel je přímo naproti letiště a k večeři je bufet. Nacpáváme se a jdeme spát, přece jen časový posun je znát.

19.den – přílet.

Ráno stáváme v půl šestý, jdeme na bufet snídani a v půl sedmí na letiště. Venku je pěkná zima, ale naštěstí to je do odletové haly kousek. V Sedm odlétáme a za třičtvtě hoďky přistáváme na Ruzyni. Gáby mamka, která nás měla na letišti nabrat ale zaspala, takže ještě asi půl hoďky čekáme, to už nám ale vůbec nevadí……. A to je úplný konec naší dovolené.

Ač jsme se z Asie vrátili před půl rokem, tak mě oproti očekávání, že mě tam nemůže nic zásadně překvapit, Srí Lanka nadchla, především díky nádherným horám a naprosto skvělým lidem.


Článek v rámci spolupráce poskytla webová stránka: myways.wz.cz

Jaroslav Tichý - fotografie divoké zvěře a přírody: www.tichyphoto.com



 Mapa státu  Srí Lanka (cestopis) všechna města státu  Srí Lanka (cestopis) Největší města státu  Srí Lanka (cestopis) Foto / obrázky k článku  Srí Lanka (cestopis)

 Legální použití článku  Text článku je dostupný pro Váš blog/web za podmínek

 Článek Sri Lanka  v angličtině (ENG)...
Poradna k článku
Srí Lanka (cestopis)
Diskuze k článku
Srí Lanka (cestopis)
Fotosoutěž
Psi, kočky a td.




Navigace: A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž VŠE


Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · Hry online · Games online
Copyright (c) 2017 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz






Srí Lanka (cestopis)
Srí Lanka (cestopis)


Srí Lanka (cestopis)
Srí Lanka (cestopis)


Srí Lanka (cestopis)
Srí Lanka (cestopis)


Srí Lanka (cestopis)
Srí Lanka (cestopis)


Srí Lanka (cestopis)
Srí Lanka (cestopis)


Fotogalerie (58)...


Přidat foto...



Poradna
Poradna
Poslední dotazy:
16.07: Dobrý den. Zajímala by mě průměrná teplota moře v období ledna. Děkuji za o...
29.10: Máte-li zájem o jakékoli podrob nější informace na téma: Srí Lanka, neváhejt...
HELP !

IQ test online

Hry online
Svátek má  Ivona, zítra Gabriel