Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

Kýchání bývá příznakem nachlazení a trápí alergiky. Může však být i módou, jako tomu bylo mezi dvořany francouzského krále Ludvíka XV.

Kýchání se ozývalo i ze zákopů první světové války jako reakce na bojové plyny šířené nepřítelem. Kýchat pro zábavu umožní kýchací prášek z obchodů s žertovnými předměty.

Při kýchání může letět vydechnutý vzduch rychlostí až 160 kilometrů za hodinu. Prospěšnost kýchání pro lidské zdraví spočívá v tom, že očistí horní cesty dýchací od všech nečistot.

Kýchání může být i strašákem: ženy trpící močovou inkontinencí se děsí, že jim unikne moč.

Lidé se zubní náhradou se bojí, že se jim uvolní zuby.

U žen s osteoporózou byly zaznamenány zlomeniny žeber po kýchnutí. Kýcháním se šíří řada nemocí, nejznámější je chřipka.

Za kýchnutí ve vězení
Kvůli šíření chřipky kýcháním se mohli obyvatelé USA dostat do vězení. V roce 1919 bylo považováno za trestný čin, chřipková epidemie si po první světové válce vyžádala na celém světě 24 milionů životů.

Kýchání má i svůj vědecký popis: je to ochranný reflex, který vzniká, když cizorodá látka podráždí zakončení větviček trojklanného nervu.

Informace se přenese do mozkového kmene, tam se přepojí, načež se člověk nadechne, zafunguje bránice a mezižeberní svaly a prskne.

Kýchání je podle Ottova slovníku naučného odrůdou dýchání a vyznačuje se zvláštní prudkostí a náhlostí. Nejvíce se blíží kašli.

Je to pravda!
S kýcháním se pojí pozdravné přání, hojně se užívalo za středověkých morů. Kýchání se bralo za potvrzení pravdivosti právě pronášených slov.

Při plicních potížích spojených s horečkou však bylo pokládáno za zlé znamení. Naopak při hysterii byl kýchání přikládán význam příznivý a kýchání se z léčebných důvodů vyvolávalo, užívala se k tomu čemeřice.

Kýchání mírnily roztoky s obsahem kokainu. Od kýchání si prý člověk pomůže, když si stiskne bod těsně pod přepážkou nosu.

Vůdce nebo myslitel?
Kýchání údajně odhalí typ osobnosti. Kdo kýchá v ústraní otočený od ostatních, je prý vřelý, ochotný a pečuje o jiné.

Kdo kýchá hlasitě a zřetelně, je dravý, je typický vůdce. Člověk, který si zakrývá tvář kapesníkem či dlaněmi už před kýchnutím, je přesný, dbá na své chování a je přemýšlivý.

Kdo kýchá několikrát za sebou a provází kýchání veselými průpovídkami, je společenský a dokáže prý druhé motivovat.