Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

Poslední dobou je čím dál aktuálnější problém zachování přírody. Co to však ta příroda je? Jaký má smysl?
Zkusme se na to podívat jaksi nezávisle, z pohledu vnějšího kosmického pozorovatele.

Planeta bez života je v podstatě taková čistá – atomy, sem tam molekuly či krystalické mřížky, nějaký ten prach či případně plynná atmosféra a možná i erozivní písek.

Planeta zasažená životem se mění. Rostliny v podstatě přeměňují energii elektromagnetického záření pocházející z příslušného Slunce na hlínu a podobný odpad. Navíc mění atmosféru a obohacují ji kyslíkem. Oboje původní „přírodu“ téměř nevratně mění. Hlína, která není nic jiného než mrtvoly rostlin smíchané s prachem a pískem postupně pokrývá povrch planety. Kyslík chemicky působí na horniny a atmosféru a mění je.

Nebýt občasných požárů a živočichů, kteří ten kyslík z atmosféry dostávají pryč, skončila by příroda jen tou vrstvou hlíny. Živočichové nejen že pomáhají delší existenci rostlin, pomáhají svými mrtvolami zvětšovat vrstvu hlíny. Nebýt člověka a rozumu spočíval by celý smysl živé přírody ve vytvoření co nejtlustšího hliněného povrchu planety.

Člověk se projevuje tím, že mění některé druhy hlíny (promiňte mi, že do tohoto pojmu zahrnuji i ropu či uhlí) zpět na elektromagnetické záření. Pravda, člověk kromě toho také spalováním odstraňuje z atmosféry cizorodý kyslík. Výstavba sídel či dálnic je pouhým přehrabováním se v hlíně, které umožní ve svém důsledku více vyzařování. Člověk však postupně zachází až za rámec recyklace zbytků biologického života a vyrábí elektromagnetické záření i z neživých hornin. Lidstvo nejenže recykluje akumulované záření, ale navíc vyrábí i další, které na Zemi nikdy nedopadlo. Těžko říci, jak to bude pokračovat, ale z vnějšího pohledu je smyslem existence lidstva přeměnit planetu na výkonný zdroj elektromagnetického záření.

Takže zjednodušeně shrnuto:
- Úkolem přírody je vytvořit co nejtlustší vrstvu hlíny na povrchu planety.
- Úkolem člověka je přeměnit planetu na co nejvýkonnější zářič.

Otázkou zůstává, kdo nám ty úkoly dal. Třeba je to někdo, kdo se živí elektromagnetickým zářením a přírodu s lidmi rozesel po planetách, aby měl více krmení.