Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

Osmnáctý červencový den bylo v naší republice teplé letní počasí, a kdo mohl, ten si ho užíval. Málokoho při tom napadlo, že Česká republika právě začíná žít na dluh. Podle britské organizace New Economics Foundation (NEF) totiž ČR došly její vlastní přírodní zdroje a od tohoto dne je využívá na úkor ostatních.
Vyplývá to z kalendáře tzv. ekologického dluhu, jenž NEF společně s Open University zveřejnily v dubnu letošního roku. Kalendář je odvozen od tzv. ekologické stopy, kterou vědci a aktivisté používají k výpočtu plochy zemského povrchu, jež je potřeba k zajištění zdrojů (např. půda pro vypěstování plodin, pro chování zvířat, pro zajištění energie atd.) a vstřebání odpadů. Ekologická stopa se může počítat pro jedince, země nebo i pro celý svět. Jako ukazatel stavu planety ji prosazuje organizace Global Footprint Network (GFP) - za svůj cíl si vytkla, aby se ekologická stopa stala stejně důležitým ukazatelem jako hrubý domácí produkt a aby se do roku 2015 o své ekologické \'zdraví\' aspoň deset zemí staralo stejně jako o to finanční. Podle internetových stránek GFP je to na dobré cestě v 22 státech, mimo jiné v Brazílii, Číně, Rusku nebo Velké Británii.

Kalendář ekologického dluhu je sestaven na základě tzv. biokapacity. Tu odborníci počítají jako poměr ekologické stopy průměrného příslušníka daného národa a rozlohy území, kterou národ obývá. Vůbec první začali podle kalendáře žít na dluh 2. a 3. března Holanďané a Japonci. V dubnu k nim přibyli Italové, Řekové atd. Američané, kteří v odhadech spotřeby na hlavu pravidelně vyhrávají jako národ, jenž bohatstvím planety plýtvá nejvíc (snad ještě se Spojenými arabskými emiráty), se tentokrát umístili až za obecně šetrnějším Německem. Důvodem je skutečnost, že Američané sice spotřebovávají hodně, zároveň ale mají k dispozici rozsáhlé území, které je schopné jejich energetickou nenasytnost pojmout. Z kalendáře NEFu není jasné, zda existují země, které se v možnostech dané svým územím dokážou udržet po celý rok. Podobnou tabulku ale vloni na podzim zveřejnila Evropská agentura životního prostředí (EEA). Z té vyplývá, že v Evropě by se svým územím vystačilo Finsko, Lotyšsko, Švédsko, Norsko, Rusko a těsně i Irsko, Bělorusko a Rumunsko. Vůbec nejlíp na tom je podle srovnání EEA Gabon, velmi dobrého poměru dosáhla i Bolívie. Naopak nejhůř si vedou Spojené arabské emiráty, Kuvajt a Belgie s Lucemburskem.

Autorům studie NEFu a Open University však nešlo o nějaký žebříček států. Chtěli spíš upozornit na to, jak jsou země současného světa na sobě vzájemně závislé a že bohaté státy často žijí na úkor zdrojů z chudších zemí. V textu je podrobně rozpracován příklad Velké Británie, která do závislosti na zdrojích ze zahraničí upadá už 16. dubna. Odborníci uznávají, že vzájemný obchod a mezinárodní spolupráce přinášejí mnoho výhod, někdy je ale doprovází nesmyslné ničení životního prostředí. Velká Británie například do Německa v minulém roce vyvezla 1500 tun brambor, stejné množství ale odtamtud dovezla. Do Francie zase vyvezla 9900 tun mléka a smetany, 10 200 tun jich ale putovalo opačným směrem. I to jsou důvody, proč by se podle autorů studie státy měly starat nejen o finanční stránku obchodu, ale dbát i na to, aby obchodování nemělo zbytečně vysoké dopady na životní prostředí a přírodu.