Jak vznikly pokladny
Vroce 1878 se jistý James Ritty z Ohia vypravil na cestu do Evropy. Chtěl si trochu odpočinout od neúspěchu, který jej potkal při podnikání. Provozoval řadu let hostinec neboli saloon ve městě Dayton. Příliš se mu však nedařilo. Důvod byl prostý. Neměl plnou kontrolu nad svými příjmy a výdaji. Na pultech se mu stále ztrácely peníze. Barmani, které zaměstnával, s nimi dokázali nakládat tak obratně, že prokázat jim krádeže bylo v podstatě nemožné.
ZJEVENÍ NA PARNÍKU
Cesta parníkem měla pro Rittyho mnohem větší význam, než očekával. Jako vyučeného mechanika jej zaujala strojovna. S povolením posádky tam trávil značný čas sledováním práce parních strojů. Zjistil, že údaje o činnosti strojů je možné mechanicky zaznamenávat. Při tom ho napadla převratná myšlenka. Když je možné ukládat údaje o pohybu lodního šroubu, proč by to nemělo podobným způsobem fungovat u vybírání peněz?
Představa mechanického stroje, který jednou provždy ukončí krádeže u barových pultů, nedala Rittymu spát. Své plány nakonec přehodnotil. Jakmile dorazil do přístavu, nasedl na první loď směřující zpět do Ameriky, aby co nejrychleji svůj nápad uskutečnil.
PRVNÍ VLAŠTOVKY
James Ritty nebyl zdaleka první, kdo řešil problém nakládání s hotovými penězi v obchodech. Majitelé různých krámků vsázeli na sejfy, nebo se pokoušeli zásuvky s penězi zabezpečit pomocí různých alarmů. V roce 1876, dva roky před Rittyho cestou parníkem, vynalezli John Moss a John Smith z New Yorku přístroj pro evidenci peněz nazvaný Cash Recording Machine. Nešlo však ještě o pokladnu. Přístroj dokázal pouze sčítat peníze a vydával stvrzenky ve dvou provedeních, jednu pro zákazníka, druhou pro obchodníka. Ta zůstávala ukryta uvnitř pro pozdější kontrolu. V době, kdy se Ritty plavil do Evropy, se zmíněný přístroj již prodával za úctyhodných pětasedmdesát dolarů. V reklamách byl představován jako definitivní odpověď na zmatek v penězích, který nevyhnutelně provází každé větší podnikání.
KAM S PENĚZI?
Pouhé záznamy o pohybech peněz nic neřešily. Nebyly schopny odhalit prodeje uskutečněné mimo ně, tedy bez dokladu. Ritty proto zkonstruoval dřevěnou bednu s číselníkem, na němž byly ručičky ukazující počet dolarů a centů. Dno přístroje bylo poseto tlačítky, které měly zaznamenávat přírůstky po pěti centech, což byla nejnižší částka, za niž si mohl zákazník něco koupit. Ritty si svůj evidenční přístroj nechal patentovat jako Ritty Patent Dial Register. Proti staršímu vynálezu dokázal skutečně evidovat peníze, ale měl i řadu nevýhod. Jednou vhozené mince nedokázal vrátit zpět a nevydával stvrzenky. Přece však byl v něčem revoluční. Při sčítání peněz musel obchodník zatočit klikou. Následně se ozvalo cinknutí zvonku, jehož účelem bylo ujistit zákazníka, že je obchod zaznamenán. Aniž by si to Ritty uvědomil, vytvořil tím jeden z nejtypičtějších zvuků moderního obchodu.
DALŠÍ VYLEPŠENÍ
Následovalo několik dalších prototypů, po nichž Ritty vyrobil nový model s okénkem, kde se zobrazovaly číslice udávající cenu - šlo o mechanický displej. Zákazníci si mohli s každým stiskem tlačítka zkontrolovat, že je pokladník nepodvádí. Celkové sčítání tržby měli pokladníci usnadněno důmyslným systémem jehel, které při každém stisku klávesy vytvořily malý otvor v ruličce papíru. Na konci dne pak stačilo sečíst otvory, které odpovídaly pěticentům, deseticentům a dalším mincím. Kromě celkové sumy ukazovaly sloupce také jednu zásadní skutečnost: jak se prodává zboží s různou cenou, čili zda si lidé více kupují levnější, nebo naopak dražší druhy zboží.
NOVÝ SMĚR
Jedním z prvních uživatelů Rittyho přístroje byl majitel obchodu se smíšeným zbožím z Ohia John Patterson. Také on byl častou obětí krádeží. Objednal si proto pokladny hned dvě. I když k moderním pokladnám měl Rittyho přístroj stále daleko, svůj účel již plnil - Pattersonovy tržby v následujícím roce vyletěly o šest tisíc dolarů.
Patterson se rozhodl své nečekaně nabyté prostředky dále investovat. Koupil podíl v Rittyho firmě a přejmenoval ji na National Cash Register Company (NCR). Ritty doplnil předchůdce moderní pokladny o výdej stvrzenek a pak se z tohoto podnikání stáhl. Patterson dal k pokladnám přidat zásuvky s penězi. Toto opatření mířilo na obchody, kde se u pokladny střídalo několik zaměstnanců. Každá ze zásuvek byla určena pro jiného z pokladních, aby se dalo zjistit, kdo odpov í d á z a případnou ztrátu.
Proces vývoje mechanické pokladny tím vrcholí.
ZAČÍNÁ BOJ
Zdaleka ne všichni byli novými pokladnami nadšeni.
Pokladníci se cítili jejich zaváděním uraženi a zakládali ochranná sdružení. Vadilo jim, že reklamy NCR představovaly nové pokladny jako „matematický zázrak z mosazi a oceli, jehož všechny výpočty jsou neochvějně správné“.
S vítězným nástupem pokladen společnosti NCR vzniklo více než sto třicet dalších firem zabývajících se výrobou levnějších napodobenin. Řadu z nich dodávali výrobci cigaret obchodníkům zdarma výměnou za prodej jejich produktů. Některé firmy se snažily pokladny vylepšit, třeba i změnou již zažitého cinknutí pokladního zvonku zakukáním kukačky. Majitelé obchodů, kteří chtěli zapůsobit na své zákazníky, si objednávali pokladny s barokně vyvedeným mosazným zdobením nebo skleněnou dekorací. Většina těchto produktů skončila s první světovou válkou. Vysoká potřeba kvalitních kovů způsobila, že pokladny musely být co možná nejskromnější. Po válce se ke staré slávě již nikdo z výrobců nevrátil.
TVRDĚ A NELÍTOSTNĚ
Jakkoli mohly být tvary pokladen prapodivné, podnikání s nimi spojené bylo stejně tvrdým bojem jako kterékoli jiné. Obchodní zástupci společnosti NCR se dopouštěli všech myslitelných forem nepoctivé obchodní soutěže včetně zastrašování prodejců jiných společností. Současně probíhala agresivně vedená kampaň sledující výměnu stávajících pokladen jiných značek za pokladny NCR. Ty, které byly dány protiúčetem, posloužily k další formě boje. Jakmile si nový výrobce pokladen někde otevřel předváděcí místnost, objevil se v jeho blízkosti krámek s použitými pokladnami.
Konkurenční produkty byly soustavně znevažovány. Společnost NCR podávala desítky žalob kvůli porušení patentové ochrany, kupovala firmy menších výrobců, přebírala od nich jejich technická vylepšení a pak je nechávala zavřít. Díky tomu se brzy stala největším výrobcem pokladen v USA i na světě. Nic na tom nezměnila ani skutečnost, že se v roce 1911 začaly federální orgány zabývat jejím monopolistickým chováním.
Mnozí pracovníci NCR se tou dobou již poohlíželi po jiných formách podnikání. Patřil k nim i slibně se vyvíjející trh s časoměrnými přístroji a prvními informačními technologiemi, které využívaly děrovaných štítků. Řada bývalých zaměstnanců NCR zakotvila v nově založené společnosti International Business Machines - IBM. Další směr vývoje vedl k pokladnám, které pracují jen s daty a které se obejdou zcela bez peněz.
Autor: Eliška
Diskuze: