Výročí pro den 11.9.
1733 † 1668 * François Couperin, zvaný le Grand - francouzský skladatel, clavecinista a varhaník (* 10. 11. 1668)
Od roku 1693 královský varhaník v Paříži. Těžiště tvorby je ve skladbách pro clavecin a v hudbě komorní. Clavecinové skladby jsou řazeny do cyklů zvaných ordre, mají zpravidla programní názvy, virtuózní lesk, uplatňují se v nich nové harmonické postupy, množství melodických ozdob a převaha mollových tónin. Zásady své tvorby zachytil Couperin Ve spisu L’Art de toucher le clavecin (Umění hrát na clavecin). Též autor chrámové hudby.
1823 * Antonín Matzenauer - jazykozpytec a slavista (+ 4. 12. 1893)
1855 * Katharina Schrattová - rakouská herečka († 17. 4. 1940)
1883 až 1900 působila v Burgtheateru ve Vídni, důvěrná přítelkyně císaře Františka Josefa I
1919 * Štefan Cpín - malíř, grafik a ilustrátor (+ 2. 9. 1971)
1920 † Josef Bohdanecký - lesník (* 1. 3. 1846)
Pro zlepšení výchovy smrkových a borových monokultur zavedl probírkovou metodu, tzv. prostorovou výchovu porostů, která urychlovala pěstování stavební a pilařské kulatiny a přitom podporovala růst stromů s dobře vyvinutými korunami.
1921 † Subrahmanja Báradi - tamilský básník, prozaik a žurnalista (* 11. 12. 1882)
Obsáhlé dílo vychází nejenom z klasické tamilské poezie, ale i z politických levicových proudů. Ideu Indie spojuje s mystickou představou Matky – bohyně Durgy. Důležitý pro další vývoj poezie má jeho jazyk, blízký hovorové řeči. Česky vyšly ukázky Jsem na stopě tanci.
1936 * Pavel Landovský - herec a dramatik
1944 * Carmen Mayerová - herečka
1971 † Nikita Sergejevič Chruščov - sovětský politik († 11. 9. 1971)
za 2. světové války politický komisař, poté v nejvyšších funkcích na Ukrajině, jeden ze čtyř Stalinových oblíbenců posledního období (G. M. Malenkov, L. P. Berija, N. S. Chruščov, N. A. Bulganin), po Stalinově smrti zvítězil v boji o získání moci, iIzoloval L. P. Beriju, nařkl jej z politických přečinů a po Berijově popravě si přivlastnil jeho program rehabilitací a mezinárodního uvolnění (mírového soužití), na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956 přednesl Pospělovovu zprávu o ”kultu osobnosti”, která založila jeho věhlas bojovníka proti stalinismu, v roce 1957 ubránil své postavení proti bývalým Stalinovým spolupracovníkům (V. M. Molotov, L. M. Kaganovič, G. M. Malenkov aj.), které vyloučil ze strany. roku 1958 se chopil všech funkcí a stal se diktátorem. jeho politika byla nekompetentní a bezkoncepční, katastrofální stav zemědělství a kultury se ještě zhoršil, nedůsledná ekonomická reforma zůstala bez výsledků, v zahraniční politice striktně přes mírovou rétoriku zastával stalinské hledisko ”vývozu” komunismu (invaze do Maďarska v roce 1956, karibská krize 1962), ač to neměl v úmyslu, probudil svými projevy reformátorské snahy v komunistickém hnutí. v létě 1964 se proti němu postavil zbytek vedení Komunistické strany Sovětského svazu a v době jeho dovolené v Praze bylo připraveno odvolání (Chruščov je bez odporu přijal - koncem 60. let nadiktoval rozsáhlé paměti, v nichž vysvětlil své počínání)
1976 + Jan Kunc - skladatel a hudební pedagog (* 27. 3. 1883)
1987 + Ladislav Stehlík - básník a spisovatel (* 26. 6. 1908)
1990 + Václav Votruba - vědec, obor: teoretická fyzika (* 19: 12. 1909)
2001 teroristický útok na USA
Autor: Eliška
Diskuze: