Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

Na severním pobřeží Středozemního moře vědci objevili nejmladší pozůstatky neandertálců. Pro antický svět byl Gibraltar konec známého světa, pro člověka neandertálského konec historie. Před 24 tisíci lety byl jižní ostroh Evropy snad jedním z posledních útočišť tohoto druhu.


V on-line vydání časopisu Nature to oznámil Clive Finlayson z Gibraltarského muzea se čtvrtstovkou kolegů z Gibraltaru, Španělska, Velké Británie a Japonska. Bádání měl „rodinně schváleno“, v týmu měl i manželku. Váhu závěrů zvyšuje účast předního odborníka na evoluci člověka Chrise Stringera z Muzea přírodní historie v Londýně.

Datování vzešlo z nových vykopávek v Gorhamově jeskyni. Ta je jedním z osmi míst, kde podle dosavadních poznatků v oblasti šest kilometrů dlouhé a 426 metrů vysoké gibraltarské skály žili neandertálci. Právě v Gibraltaru začaly moderní dějiny těchto hominidů. V roce 1848 byla v tamějším Forbesově lomu objevena vůbec první lebka neandertálce. Zapadla ale v londýnských muzejních depozitech a neandertálci tak dostali jméno podle místa nálezu jiné lebky v roce 1856 -Neanderova údolí u Düsseldorfu.

Přítomnost neandertálců v Gorhamově jeskyni prozradily pro ně příznačné poměrně hrubé kamenné nástroje. Vědci je označují jako mousteriénskou industrii, podle prototypové lokality Le Moustier ve Francii. V Gorhamově jeskyni se našly při vykopávkách v letech 1948 až 1954. Vykopávky tam byly obnoveny roku 1995. Po roce 1997 postoupily hlouběji do jejího nitra. Tam Finlaysonův tým v letech 1999 až 2005 našel směsici kamenných nástrojů, uhlíků z ohnišť a zvířecích kostí. Stopy na nich prozrazovaly, že šlo o kořist ulovenou a rozporcovanou lidmi.

Pro výzkum je jeskyně vynikající lokalita, zvláště její vnitřní část, kde probíhaly poslední práce. Do té nepronikaly zkreslující vlivy, čímž je zaručena vyšší spolehlivost radioizotopového datování kusů dřevěného uhlí. Z hlediska dávných obyvatel také patrně šlo o „dobrou adresu“. Jeskyně je poměrně světlá a vzdušná, s vysokým stropem, takže se v ní dobře rozptyluje dým z ohnišť. Kdy tedy hostila poslední neandertálské obyvatele?

Po pečlivém zohlednění všech možných nepřesností Finlayson s kolegy konstatoval, že neandertálci (nositelé mousteriénské industrie kamenných nástrojů) jeskyni naposled obývali před 28 tisíci let, možná ještě před 24 tisíci let. Tehdejší okolí Gibraltaru jim zjevně skýtalo dost obživy. I klima bylo snesitelné, nehledě na vrcholící dobu ledovou. Neandertálci využili útočiště u Středozemního moře jako řada živočichů. Měli tam i větší klid, hlavně od moderních lidí.

Dobové osídlení Homo sapiens na jihu Iberského poloostrova se totiž jeví výrazně řidší než na jeho severu či ve Francii. Sto kilometrů východně od Gibraltaru se našly jemnější kamenné nástroje takzvané aurignaciénské industrie, podle Aurignacu ve Francii, jež jsou přisuzovány moderním lidem druhu Homo sapiens - našim předkům. Datovány byly do doby před 32 tisíci let. Sporadicky se v této oblasti nacházejí i mladší nástroje přisuzované Homo sapiens, konkrétně kamenné nástroje gravettienské industrie, podle La Gravette ve Francii. Naplno se vrací otázka: Jestliže jsme vedle neandertálců v Evropě žili tak dlouho, třebaže obě populace byly velice rozptýlené, proč zmizeli neandertálci ze scény a my jsme na ní setrvali?