Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

Převážná většina samic hmyzu klade po oplození žloutkem bohatá vajíčka a podstatná část embryonálního vývoje probíhá mimo matčino tělo. Například u klošů je tomu ale jinak. Samice totiž rodí dospělé larvy, které se hned proměňují v pupária (kuklí se). Vývoj larev probíhá ve speciálně upravené, roztažitelné vagině (jakési děloze), kde jsou vyživovány \'mléčným\' výměskem z přídatných žláz. Mladší larvy získávají kyslík ze stěny \'dělohy\' bohatě prostoupené vzdušnicemi, starší larvy se řadí vedle sebe se zadečky otočenými k pohlavnímu otvoru a dýchají vzdušný kyslík. Tato zvláštní forma živorodosti se nazývá adenotrofní viviparie.

Hrobařík obecný - Nicrophorus vespillo. Jeho latinské jméno je odvozeno od zvyku zakopávat mrtvolky do země. Tímto způsobem zajišťuje potravu pro potomstvo před dalšími potravními konkurenty. O její nezávadnost se starají četní, na tělech brouků přinesení draví roztoči požírající nakladená vajíčka much. Brouci se při hledání zdechlin řídí čichem, obvykle se sejde na mršině současně několik párů, které mezi sebou bojují o její vlastnictví. Vítězný pár zažene konkurenty a začne ihned se zakopáváním mrtvolky.

Štěnice mají jedinečný způsob páření označovaný jako traumatická kopulace. K přenosu spermatu nedochází totiž běžným pářením do pohlavního otvoru, ale samec ostrým penisem proniká pokožkou zadečku samice a vpravuje sperma do její tělní dutiny přímo nebo prostřednictvím zvláštního Ribagova orgánu. Během kladení vajíček spermie pronikají skrz jeho stěnu do tělní dutiny a unášeny krvomízou se dostávají k vajíčkům. Sperma může v těle takto přetrvávat i delší dobu, než dozrají vajíčka. Nadbytečné sperma potom pohltí améboidní buňky nebo buňky Ribagova orgánu a slouží k výživě samice v době dlouhodobé nepřítomnosti hostitele. U tropických druhů sajících na netopýrech se vyvinula mezi samci homosexualita, která podobným způsobem zajišťuje přežití části populace samců.

Krtonožka obecná je neobvyklý hmyz. Ohromné přední nohy potřebuje k tomu, aby mohla rýt v zemi, kde tráví většinu svého života. Dospělé krtonožky dobře plavou, mohou přeplavat i široké řeky. Schopnost plavat, ač se to zdá podivné, je spojena s podzemním způsobem života krtonožek. Často se totiž usazují na vlhkých loukách, které se octnou v období záplav pod vodou. Aby nepřišly o život, musely se rády nerady přizpůsobit - naučily se plavat.

Larvy zlatooček se živí mšicemi, proto kladou samičky vajíčka přímo do kolonie mšic. Vylíhlá larva začne okamžitě lapat okolní mšice a mohla by s nimi pozřít i vajíčka svého druhu, která by jí jistě také chutnala. Aby se to nestalo, klade zlatoočka vajíčka na jakýchsi stopkách. Přitiskne zadeček ke stvolu rostliny a vyloučí lepkavou tekutinu. Potom jej zvedá nahoru, tekutina se táhne za zadečkem a rychle na vzduchu tuhne. Tak vzniká stopka. Na její vrchol umístí zlatoočka vajíčko.

Velké vážky, výborní letci, jsou schopny uletět desítky kilometrů, aby zajistily život svým potomkům. Vážky pak mají ještě dost síly, aby usedly na plovoucí list, ponořily do vody zadeček a nakladly vajíčka na potopené části rostliny. Larva je okamžitě po vylíhnutí v příznivém prostředí.

Kutilka vyhloubí v zemi chodbičku. To jistě není nic snadného. Když je chodbička hotová, vypraví se kutilka na lov. Vyhledá velkého pavouka nebo určitý druh hmyzu a ochromí ho žihadlem. Mnozí odborníci se domnívají že ochromení vyvolá jed, který působí podobně jako kurare, šípový jed Indiánů. Potom kutilka přenese pavouka k chodbičce, vtáhne ho dovnitř a uloží do něho vajíčko. Nakonec chodbičku zahrne, srovná povrch a dokonce jej upěchuje. Pomáhá si přitom vhodným kamínkem. Budoucí generace je v bezpečí a zásobena potravou. Některé druhy mají více takových hnízd. Uvážíme - li, jak žravé jsou jejich larvy, je jasné, že kutilky mají pořád co dělat. postupně obletují všechny chodbičky, pokaždé přinášejí nového pavouka, otevřou hnízdo a potom, když larvě předloží čerstvou potravu, zase je zahrnou a vchod pečlivě zamaskují.