Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

Američané zjistili, že děti, které v prvním roce života přicházejí do kontaktu s vysokou hladinou endotoxinů (bakteriální kontaminací) a současně se stýkají s více psy, mají více než dvakrát větší naději, že nebudou mít respirační problémy.


Statistické vyhodnocení navíc neprokázalo souvislost mezi dušností a vlastnictvím kočky, nebo psa v rodině. To tedy znamená, že mít doma zvíře nevede ke zvýšení rizika vzniku alergie u potomka. Z výsledků studie ale nevyplynulo zlepšení zdravotního stavu ve vztahu k jednotlivému zvířeti (kočka, pes). Na snížení rizika dušnosti se také neprojevilo, pokud dítě bylo vystaveno vysokým dávkám endotoxinů. Blahodárný dopad ale měla na batolata až kombinace všech těchto faktorů najednou. Tedy když se dítě setkávalo s vysokými dávkami endotoxinů a současně mělo v rodině kontakt s více zvířaty.
Jsou to poněkud jiné výsledky, než jakých se dobrali v Austrálii. Tam prokázali blahodárný vliv endotoxinů už při výskytu jednoho psa v domácnosti. I jedno zvíře stačilo, aby potomek neměl tolik průjmových onemocnění, jako jeho vrstevníci z rodin, kde domácího miláčka neměly.
Z amerických výsledků vychází, že vysoká hladina endotoxinů nemusí být k navození ochrany dostačující. Zdá se, ,jako by samotná hladina aeroalergenů nebyla tím rozhodujícím faktorem. Na otázku proč až více psů je schopno výraznější ochranný efekt navodit, krčí americký vědec rameny.



Endotoxiny jsou přirozenou součástí prostředí, produkují je patogeny (nemoci způsobující mikroorganismy, jako například baktérie). Často se vyskytují ve střevech a ve výkalech. Vědci jsou přesvědčeni, že vhodná stimulace našeho imunitního systému je potřebná. Naše těla jsou od počátku naprogramována na odpověď, která když není využívána vede k alergiím. Environmentální faktory, jako například zmíněné bakteriální endotoxiny, upravují imunitní reakci do rozumných mezí a jak se ukazuje, je vhodné jich využít již v našem útlém věku.



Závěry, o kterých zde nyní referujeme, vyplynuly ze studie na 520 dětí, které byly od kojeneckého věku sledovány v rámci rozsáhlé studie zaměřené na vztah alergií a znečištěného životního prostředí. Všechny děti v pokusu patřily mezi takzvané ohrožené děti, u nichž byla vyšší pravděpodobnost vzniku alergie. Jeden z rodičů byl totiž alergik.
Bádání trvalo pět let a kromě sledování zdravotního stavu vědci také odebírali vzorky prachu z míst, kde děti jako kojenci a batolata vyrůstaly. Zjišťovali tím s jakou hladinou endotoxinů přicházely do styku. Lékaři sledovali také možné vedlejší efekty, které by se mohly na výsledcích studie projevit. Šlo o kontakt se sourozenci, pasivní kouření, přítomnost plísní v bytě,...
Imunitní odpověď na alergeny z vnějšího prostředí a na potraviny byla u dětí zjišťována jednou ročně kožním testem.


I když jsou výsledky australské a americké studie poněkud rozdílné, z obou nakonec určitý ochranný efekt kontaktu s domácím zvířectvem vyplývá. V každém případě lze říci, že časný kontakt s psími a kočičími chlupy nevede u dětí alergiků k nárůstu rizika vzniku alergie. To, na co ale zatím žádná ze studií nedává odpověď je to, jak dlouho tento ochranný efekt přetrvává. Bylo by zajímavé zjistit, zda nám získaná výhoda vydrží až do pozdního věku a nebo jí bude vhodné nějak obnovovat. Uvedená studie je dalším kamínkem do mozaiky, která postupně mění náš názor na dřívější snahy držet děti pokud možno ve sterilním prostředí, aby náhodou někde něco nechytly...



Prameny: Journal of Allergy and Clinical Immunology, University of Cincinnati