Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

vše novinky přidat novinku

Psí novinky Kočičí novinky Rostlinné novinky Cestovatelské novinky Ostatní novinky


  Ostatní novinky
Makak Magot

Patří k druhu makaků a jsou zcela výjimečné. Jediné opice, které žijí ve volné přírodě v Evropě. Konkrétně na jediném místě na skalách Gibraltaru. Jde o bezocasého makaka magota (Macaca sylvanus).

Hlavní areál magotů je v severní Africe -v Maroku a v Alžírsku. Jak se dostali na Gibraltar, který zeměpisně patří k Evropě, je nejasné. Z nálezů kostí magotů se dá usuzovat, že kdysi žili i jinde v Evropě. Pokud sem byli dovezeni z Afriky, muselo to být hodně dávno, protože existují zprávy, že už Galenos z Pergamu, řecký lékař žijící ve druhém století př. n. l., prováděl na magotech pokusy.
Koncem devatenáctého století ovládli Gibraltar Britové. Dodnes je tento kus země o rozloze pouhých šest kilometrů čtverečních předmětem územního sporu mezi Velkou Británií a Španělskem, které si na něj dělá nárok. Existuje legenda, podle níž se na Gibraltaru Britové udrží jen do té doby, dokud tam budou makakové. Není divu, že když se v roce 1942 Winston Churchill dozvěděl, že počet těchto opiček na Gibraltaru povážlivě poklesl, okamžitě přikázal veliteli britských jednotek v Africe, aby vyslal oddíl s úkolem nalovit magoty pro Gibraltar. I když je počet magotů stabilní, čas od času Britové jejich populaci oživují vysazením magotů dovezených z Maroka.
Makak magot dorůstá výšky 55 až 75 centimetrů a dosahuje hmotnosti čtyři až deset kilogramů. Jeho původním areálem jsou řídké cedrové a dubové lesy, ale je velice přizpůsobivý a snáší i velké výkyvy počasí. V marockém horském pásmu Atlasu žije v nadmořské výšce až 2000 m n. m., kde v zimě teplota někdy klesá na minus deset stupňů Celsia. Ve většině míst, kde magoti žili, jsou dnes už vyhubeni. Byli nemilosrdně loveni pro chutné maso a cedrové lesy byly káceny pro cenné dřevo. Přitom semena cedrů jsou v zimě hlavní potravou magotů.
Gibraltarští magoti nejsou ochočené opičky. Jsou sice návštěvnickou atrakcí a před lidmi se neukrývají, ale v zásadě žijí divoce v gibraltarských skalách.

OHROŽENÉ DRUHY

Makak magot je jedním ze zhruba patnácti druhů makaků, které všechny patří do čeledi kočkodanovitých. Řada druhů makaků je více či méně ohrožena a zapsána v Červené knize. Makak magot je na tom ještě poměrně dobře. Je označen jako zranitelný druh.
Hůře jsou na tom jiné druhy makaků, nejhůře makak lví (Macaca silenus). Ten je kriticky ohrožen. Odhaduje se, že v přírodě dnes žije už jen několik set jedinců a přibližně stejný počet v zajetí. Je vzácný i v zoologických zahradách.
Je to nádherná černě zbarvená opice s šedou hřívou, která připomíná lví. Odtud název. Domovem makaka lvího jsou indické státy Kérala a Tamilnad. Postaru se mu říká vanderu nebo opice vousatá.
Kriticky ohrožen je i další druh - makak červenolící (Macaca fuscata). Má několik výjimečných charakteristik. Žije nejseverněji ze všech opičích druhů, které existují. Na jediném místě na světě na severu japonských ostrovů Šikoku, Kjúšú a Honšú. Má velmi hustou srst, která ho dobře chrání před zimou. Přezimuje i na sněhu a v největší zimě se koupe v horkých pramenech, které na ostrovech jsou.
Další unikátní vlastností, kterou získali tito makakové napodobováním, je omývání potravy vodou. Poprvé byl tento jev zaznamenán v roce 1953. Tehdy půlroční samička Imo upustila sladký brambor obalený pískem do vody. Zda to bylo záměrně nebo náhodou, se už nikdo nedozví. Tento zvyk začaly napodobovat další opice a dnes si potraviny před jídlem oplachuje celá tlupa těchto makaků červenolících. Jméno získali podle lysého, nápadně červeného obličeje. V japonské mytologii patří makak červenolící k posvátným zvířatům. Počty makaka červenolícího se odhadují už jen asi na čtyři tisíce.

DALŠÍ DRUHY

Velmi učenlivý je makak vepří (Macaca nemestrina). Žije v severovýchodní Indii a také na indonéských ostrovech Sumatra a Borneo. Pojmenování dostal podle krátkého ocásku, který připomíná prasečí. Domorodci ho běžně cvičí ke sklizni kokosů z vysokých palem. Americký kosmický program používal makaky vepří při pokusech v biologických družicích.
Nejznámějším makakem je zřejmě makak rhesus (Macaca mulatta). Proti ostatním makakům je menší, dosahuje hmotnosti tři až šest kilogramů. Tento druh makaka nechybí zřejmě v žádné zoologické zahradě, v nejrůznějších cirkusech či na tržištích Orientu.
Je velmi přizpůsobivý teplotám a podnebí a všežravý. Žije v tlupách, které mívají kolem osmnácti členů, ale někdy jich mají více než sto. Lze ho nalézt v předhůřích hor, v indických chrámech, v ulicích i parcích velkých měst.
Makak rhesus je používán k laboratorním pokusům. Je spojen s významným objevem Rh faktoru v roce 1940. Odtud název Rh - rhesus. Jeho odchyty k nejrůznějším účelům snížily původní populaci, která dosahovala zhruba dvaceti milionů na necelých 500 tisíc jedinců. Přesto zatím ohrožen není.
Jedním z nejmenších druhů makaků je šedozelený makak jávský, (Macaca fascicularis). Nejraději žije v mangrovových porostech. Je to labužník, který hledá na mořském pobřeží nejrůznější živočichy. To mu vyneslo přízvisko krabojed nebo krabožravý makak. Je dobrým plavcem a dobře se potápí.






Autor: Eliška

Datum vložení: 01.04.2008 / Sekce: Ostatní novinky

Zhlédnutí: 8443

Diskuze  k novince...  Diskuze:

v diskuzi je 0 příspěvků | poslední příspěvek:
Podělte se s ostatními lidmi o Vaše poznatky a zkušenosti ! Zeptejte se na cokoli !
Přidej příspěvek / Zobraz příspěvky





Navigace: A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž VŠE


Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · Hry online · Games online
Copyright (c) 2017 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz





IQ test online

Recepty online

Hry online

Test Jasnovidce

Výukový slovník English
Svátek má  Emanuel, zítra Dita