Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

Kdo je rychlejší a vytrvalejší na dlouhých tratích? Koně, nebo lidé? Nebo jiná zvířata?

Sázka vznikla u piva pozdě večer v malé velšské vesničce Llanwrtyd Wells. Šlo o to, kdo má větší výdrž a také rychlost. Člověk, nebo kůň s jezdcem? Byl uspořádán první závod a zrodila se tradice. Od roku 1980 se v Llanwrtyd Wells běží každý rok netypický maraton. Účastní se ho několik set běžců a desítky jezdců na koních. Trať je různorodá, závod vede lesem, lukami, přes vodu i do kopců.
V červnu 2004 poprvé zvítězil člověk. Byla to po mnoha letech příjemná změna. Výsledek potěšil biologa Denise Brambla z univerzity v Utahu a paleoantropologa Daniela Liebermana z Harvardu. Dokončovali právě svou teorii, co v pravěku vedlo hominidy ke vzpřímenému postoji, chůzi a běhu.
Do té doby vědci předpokládali, že pravěcí hominidé sestoupili ze stromů, aby si hledali obživu na zemi. Vzpřímená chůze byla podle nich jedním z předpokladů přežití v nových podmínkách.
Bramble a Lieberman tuto teorii nezpochybňují, ale obohatili ji o některé zajímavé momenty.

NOVÁ TEORIE

Tito američtí vědci tvrdí, že na rozdíl od jiných savců a především primátů je člověk vynikajícím vytrvalostním běžcem. Jsou přesvědčeni, že na dlouhých tratích dokáže zvítězit nejen nad koněm s jezdcem, ale i nad jinými zvířaty, například vlky, psy, hyenami a dokonce i nad antilopami, které jsou vyhlášené schopností běžet rychle a daleko.
Podle Brambla a Liebermana je k tomu člověk speciálně uzpůsoben. Má množství potních žláz a pórů. Pomáhá mu i stavba nohy - Achillovou šlachou počínaje přes mohutné kolenní klouby až ke svalnatým hýždím. Naše anatomie napovídá, že honba za kořistí v africké savaně byla způsobem života našich předků a umožnila jim přežít. PŘEHŘÁTÍ

Vybavení lidského organismu chrání člověka před přehřátím, které je největším nebezpečím při běhu na dlouhé tratě. Zatímco pes i další zvířata se ochlazují tlamou a rychlým dýcháním, člověk se potí miliony pórů a tím se ochlazuje. Také skutečnost, že nemá osrstění, snižuje možnost přehřátí.
Někteří vědci tvrdí, že toto vybavení člověk získal, protože vyšel ze stinných pralesů do rozpálené savany. Jiní jsou přesvědčeni, že důvodem byla nutnost vyrovnat se s velkým fyzickým zatížením, zejména rychlým během. Většina zvířat přestává běžet v okamžiku, kdy teplota těla dosáhne určité výše.

VYVÁŽENÍ

Problémem bylo zjistit, proč se při běhu člověk nepřevrátí dopředu. Chybí mu totiž důležitá pomůcka k dosažení rovnováhy -ocas. Jeho roli údajně převzaly hýždě, které sice hrají malou roli při chůzi, ale o to větší při běhu. Vybalancovat tělo, zejména hlavu, významně pomáhá i pohyb paží.
Kdy k těmto změnám, které významně člověka odlišily od jeho primitivnějších forem, došlo? Nikdo přesně neví, protože na fosiliích to zjistit nelze. Svaly, šlachy či potní žlázy se ve fosilní materiál nepřemění a pouhé kosti neukazují, jak člověk běhal.
Například Lucy, která žila před 3,2 milionu let, ještě rozhodně nebyla stvořena k běhu na dlouhé tratě. Měla podsaditou postavu podobnou šimpanzům. Krátké nohy, široký pas, dlouhé ruce a velmi dlouhé prsty na rukou i nohou, které svědčí o tom, že žila hlavně na stromech. Chodila sice po dvou, ale určitě ne jako dnešní lidé.

NEZODPOVĚZENÉ OTÁZKY

Zatím se nepodařilo najít odpovědi na řadu otázek. Například proč vůbec pravěcí hominidé dali najednou přednost životu v savanách a nezůstali na stromech? Nic je k tomu vlastně nenutilo. Jedna z odpovědí je, že to byly zvířecí kosti. 2,6 milionu let nazpět začali naši předci jíst maso a jako lahůdku si oblíbili morek z kostí. Byly to potraviny bohaté na proteiny a tuky, což mohlo ovlivnit i nárůst mozkové hmoty.

DOMORODCI

V osmdesátých letech minulého století se vědcům dostaly do rukou zápisky etnografů popisující domorodce, kteří lovili vysokou, antilopy i klokany tím, že je pronásledovali v rozpáleném slunci tak dlouho, až je uštvali.
Například Tarahumarové z horské pouště v severozápadním Mexiku byli přímo legendárními běžci. Dnes běhají jen tak pro zábavu a potěšení netradiční závody. Čtyřiadvacetihodinový závod, při němž například na vzdálenost asi 150 kilometrů kopou míč po horské silnici.
Podobně loví antilopy obyvatelé pouště Kalahari v Botswaně. Na lov se vydávají tři muži. Dva z nich antilopu uštvou rychlým během, a když zkolabuje nebo alespoň vyčerpáním zpomalí, třetí ji zastřelí šípem. Lov trvá obvykle dvě až tři hodiny.
V současné době je teorie Brambla a Liebermana středem zájmu a diskuzí. Je otázka, zda a kdy se ji podaří prokázat.