Autismus
Kolem autismu byla vždy spousta kontroverzních teorií. Nikdo neví, jak vlastně vzniká. Jeho projevy jsou velmi různé a jen pomalu se daří odhrnovat závoj tajemství obestírající tuto tajemnou poruchu.
Poprvé autismus popsali před šedesáti lety americký psychiatr Leo Kanner z Baltimoru a nezávisle na něm vídeňský lékař Hans Asperger. Pojmenování dostala tato devastující porucha od řeckého slova autos - sám. Název situaci perfektně vystihuje. Hlavním rysem této poruchy je absolutní odcizení od vnějšího světa, odmítání nebo přímo neschopnost komunikovat s lidmi, výrazné a nerealistické snění, ztráta kontaktu s realitou. Při dětském (Kannerově) autismu jde o těžkou psychickou poruchu, při níž je vážně narušeno navazování kontaktu dítěte s okolím a vytváření jeho citových a společenských vztahů.
Podobně jako existuje mnoho typů rakoviny, existuje i široké spektrum autismu. Od těch nejtěžších poruch až po nejmírnější, což je zřejmě Aspergerův syndrom, kdy inteligence postiženého je poměrně vysoká, ale není schopen komunikovat s okolím.
Děti i dospělí s tímto postižením se vyhýbají kontaktu očí. Bývají velmi senzitivní na zvuky a pro řadu z nich jsou typické opakující se pohyby, například kývání těla vpřed a vzad.
Pro všechny společná je naprostá absence citové empatie a neschopnost zapojit se do běžné konverzace. Často jsou zcela pohlceni určitou činností či věcmi, které jsou pro ostatní zcela triviální a nepodstatné. Například malováním jednoho tématu, memorováním telefonních čísel a podobně.
NÁRŮST PŘÍPADŮ
Počet dětí i dospělých postižených autismem prudce roste. Podle nejnovějších statistik nejvíce v USA, Japonsku, Velké Británii, Dánsku a ve Francii. Proč je tomu tak, vědci nevědí. Jedním z důvodů může být prostý fakt, že jako autismus jsou dnes diagnostikovány případy, které byly dříve označeny jednoduše nálepkou \'mentálně retardovaný\' a byly svěřeny do péče speciálních ústavů.
FYZIOLOGICKÝ ZÁKLAD
Donedávna se lékaři domnívali, že v případě autismu jde o chorobu mozečku (cerebellum), který je uložen v týlní oblasti dutiny lebeční. Tato část mozku je nezbytná například pro rovnováhu a koordinaci pohybů. Právě k narušení této koordinace při autismu mimo jiné dochází.
V současné době vědci dospěli k názoru, že jde o složitější problém - o celý systém mozkových spojů. V případě autismu je to abnormální rozložení bílé hmoty mozkové i nervových vláken, která spojují různé části mozku. Problém je, že nikdo neví, jak dalece tato abnormalita způsobuje autismus, nebo zda je naopak jeho následkem. Vědci zatím netuší, co tuto zvláštní poruchu způsobuje. Zkoumají se vzorky vlasů, krve, moči i tkání členů rodin, kde byl nebo někdo je postižen autismem. Pátrají po obsahu sedmnácti kovů, které jsou dávány do souvislosti s touto poruchou, stopách pesticidů a dalších toxických látek. Zatím nedošli k průkazným výsledkům. Nejpodezřelejším kovem je rtuť, o níž se vědci domnívají, že i velmi malé stopy v organismu mohou spustit autismus.
Zkoumají se i genetické předpoklady a změny genů. Dosavadní výsledky naznačují, že autismus v žádném případě není dílem jednoho modifikovaného genu. Většina vědců se domnívá, že jde o složitou kombinaci genetických předpokladů a spouštěcích mechanismů ať už vnitřních nebo z vnějšího prostředí, jako jsou už uvedené kovy, pesticidy a podobně.
Je také prokázáno, že v rodině, kde už dítě postižené autismem mají, je desetiprocentní možnost, že další dítě bude touto poruchou rovněž trpět.
Genetici, kteří se soustředili na autismus, našli podezřelé skvrny na chromozomech 2, 5, 7, 11 a 17. Tvrdí však, že jde zřejmě o desítky genů, které se na vzniku autismu podílejí. Protože existuje množství různých typů autismu, každý může mít jinou příčinou a ovlivňují ho jiné geny.
DATABÁZE
V USA vzniká v současné době databáze klinických, genetických a behaviorálních informací o 1800 amerických dětí postižených autismem. Cílem je definovat a popsat druhy a podtypy této poruchy.
PSYCHIKA
Ke klasickým projevům autismu patří například tlučení hlavou o zeď, kývání sem a tam, nekonečné opakování stejných slov a frází, neschopnost empatie, lásky a citů. Velmi často se projevuje větší či menší míra mentální retardace.
Jde o poruchu, která člověka provází celý život. Určité kladné výsledky byly zaznamenány jen při velmi intenzivní terapii malých dětí postižených autismem.
VÝZKUMY
Částky z federálních fondů USA na výzkum této poruchy se za posledních deset let ztrojnásobily na sto milionů dolarů. Je to ale málo ve srovnání s prostředky na výzkum dětské rakoviny, které dosahují půl miliardy dolarů. Přitom rakovina v USA postihuje daleko méně dětí než autismus. Existují například děti, které se zpočátku zhruba tak do roka a půl vyvíjejí zdánlivě zcela normálně. Pak se zastaví a nastává regrese. U spousty dětí provázejí autismus vážné zažívací potíže, v jiných případech poruchy imunity. Znamená to, že jde o různé podtypy autismu? Na to zatím odpověď není.
V některých případech je autismus vyvolán protilátkami v matčině krvi, které působí na plod před narozením. Vědci jsou přesvědčeni, že včasné odhalení těchto protilátek krevními testy a jejich odstranění by mohlo řadě případů autismu zabránit.
ANATOMICKÉ ZVLÁŠTNOSTI
Ať už jsou příčiny autismu jakékoli, jedno je jisté. Mozek postižených dětí vykazuje neobvyklé rysy. Nejnápadnější je jeho abnormální velikost. Děti se sice rodí s normálně velkým mozkem, ale ve věku dvou let jim začíná mozek neobvykle rychle růst. Ve čtyřech letech má mozek autistických dětí velikost jako mozek zdravých třináctiletých dětí. Tento nezvyklý nárůst je výraznější u postižených dívek. Přitom autismus postihuje daleko častěji mužskou část obyvatelstva. Z pěti postižených dětí bývá jen jedna dívka.
Nejnovější americké výzkumy zjistily, že nadměrné velikosti dosahuje u autistických dětí také amygdala, jedno z mozkových jader, které má vztah k čichové oblasti mozku a podílí se na paměti, cítění a náladě. Vědci se domnívají, že to je důvod, proč osmdesát procent lidí postižených autismem trpí úzkostí a strachem.
Výzkumy dětské neuroložky z Harvardu doktorky Marthy Herbertové loni potvrdily, že mozek autistických dětí má nadměrné množství bílé hmoty mozkové a ta je také v mozku rozložena jiným způsobem než v běžných případech. (Bílou hmotu tvoří myelinizované výběžky nervových buněk.) Zjistila, že blízké oblasti mozku jsou u autistů propojeny nervovými vlákny hustěji než normálně, zatímco vzdálenější mají jen velmi řídké propojení. Nedostatečně jsou také propojeny levá a pravá mozková hemisféra.
Tyto závěry potvrzují i výzkumy pomocí fMRI, které prokazují špatnou nebo téměř nulovou koordinaci mezi jednotlivými oblastmi mozku. Ani v tomto případě však vědci s jistotou nevědí, zda je špatné propojení příčinou nebo naopak důsledkem autismu.
Zjistilo se také, že lidé s autismem používají k mozkovým činnostem jiné části mozku, než je obvyklé. Například memorují abecedu a používají k tomu části mozku obvykle užívané k vizuální představivosti. A naopak vizuální centra v zadní části mozku používají k úkonům, jimiž se normálně zabývá přední část mozku.
VČASNÁ AKCE
Klíčem, jak pomoci dětem postiženým autismem, aby využily potenciálu, který mají, je včasná akce. V posledních dvou desetiletích byla práce s těmito dětmi založena na teorii, že chování může být ovlivněno a možná i změněno opakovaným drilem a systémem odměn.
V roce 1987 Ivar Lovaas z Kalifornské univerzity v Los Angeles publikoval studii, která měla obrovský ohlas. Dokazoval v ní, že devět z devatenácti autistických dětí, které se intenzivně učily čtyřicet hodin týdně s použitím moderních metod, vykazovalo velké zlepšení IQ a bylo schopno absolvovat první stupeň základní školy. V kontrolní srovnávací skupině, kde se děti touto metodou neučily, podobné výsledky vykazovalo jen jedno dítě ze čtyřiceti. Byl to první paprsek naděje.
Pak se v roce 2000 Tristram Smith pokusil udělat kontrolní testy, ale výsledky byly daleko horší. Nicméně řada škol pro autistické děti je založena na této metodě.
Jinou cestou propagovanou v USA je snaha proniknout do tajemného autistického světa. Místo opakovaného nácviku určitých aktivit se učitelé pokoušejí co nejvíce stimulovat pocity. Chodby a místnosti jsou přeplněny zvuky, světlem, barevnými obrazy a fotografiemi. Tato metoda je založena na podpoře spontánního myšlení a vyjadřování citů a pocitů, což bývá v případě autistů hlavním problémem. Různé úkoly posilují vizuální a prostorové vnímání. Odměnou jsou hlasité ovace a citové projevy ze strany učitele.
Problém je, že každé dítě reaguje jinak a to zcela nepředvídaně. Pro každého je třeba vytvářet zcela individuální přístup. Výsledkem je, že v takové škole, má-li mít určité výsledky, je poměr žáků a učitelů jedna ku jedné.
Autor: Eliška
Diskuze: