&&Seznam povelů:&&&&&
&Seznam povelů, kter&é se pouz&ívaj&í při v&ýcviku.&
&
&&&

&&&Stopa:&
&&&&&&stopa - při uv&áděn&í na stopu a při stopov&án&í &
&&hledej - při uv&áděn&í na stopu &&&&&

&&&&&Poslu&šnost:& &&&&&&

&&k noze - přiřazen&í za pochodu k noze&
&&&&ke mně - klasick&é přivol&án&í &
&&&&lehni&
&&&&sedni&
&&&&vstaň&
&&&&stůj - pes se m&á postavit &
&&&&aport - při aportov&án&í &
&&&&vpřed -při vys&íl&án&í psa &
&&&&&štěkej - &štěk&án&í psa na povel &
&&&&plaz - plazen&í psa &
&&&&volno - pes by se měl vzd&álit od psovoda &
&
&&&&&Obrana: &
&&&&&rev&ír - průzkum ter&énu &
&&&&Zadrž - zadržen&í pomocn&íka&
&&&&pust - pou&štěn&í pomocn&íka &
&&&&hl&ídej - hl&íd&án&í předmětu &
&
&&&&&&&Agility:&
&&&&vpřed hop&&&&&

&&hop&&&&

&&tunel&&&&

&&pytel&&&&

&&&áčko&&&&

&&nahoru(kladina)&
&&&&stůj&
&&&&z&óna - např. při zpomalov&án&í na z&óně &
&&&&vlevo&
&&&&vpravo&
&
&&&&&&&Z&ákazov&é:&
&&&&fuj&&&&&

&&nesm&í&š&
&&&&ne&
&&&&
&&Slangov&é:&
&&&&&pojď sem&&&&

&&ke mne pojď&&&&

&&honem&&&&

&&&Stopov&án&í se psem& &&&&

&&&Zapamatovat si přesn&ý průběh stopy, kterou pokl&ád&áte (ať už vlastn&í, nebo ciz&í jin&ému psovi), je z&ákladem pro dobrou pr&áci a cestou k &úspěchu na stop&ách. Bez toho nen&í možn&é se do v&ýcviku stopov&án&í vůbec pou&štět, protože zejm&éna v poč&átc&ích mus&íte psa po stopě t&éměř krok za krokem v&ést, nebo alespoň mu dokazovat, že v&ás bdquo;neo&šid&í&", protože m&áte bdquo;dobr&ý čich&" tak&é.&&&&&

&&&&
Ov&šem dok&ázat si přesně zapamatovat průběh stopy je často velmi složit&é a vyžaduje mnoho soustředěn&í, t&éměř fotografickou paměť, ide&álně i zku&šenosti a vhodn&ý je často i pap&ír a tužka. Co se t&ýče těch zku&šenost&í, je v&ýhodou, že se zač&ín&á na jednoduch&ých rovn&ých stop&ách a tedy nejen pes, ale i člověk se pomalu postupně uč&í. Pes stopovat a člověk přesně &šlapat stopy a orientovat se v prostoru. Samozřejmě, že men&š&í probl&émy se zapamatov&án&ím stopy bude m&ít člověk, kter&ý stop prochodil stovky.&
&
&Označen&í n&á&šlapu&&
Zapamatovat si n&á&šlap nen&í nikterak složit&é, pokud se věnujete sportovn&í kynologii nebo teprve s pracovn&ím stopov&án&ím zač&ín&áte, neboť n&á&šlap je vždy jasně označen. Ide&áln&í je jen k tomuto &účelu vyroben&á značka, (u nejvy&š&š&ích speci&áln&ích zkou&šek je k označen&í prostoru se zač&átkem stopy zapotřeb&í dvou značek), nejl&épe kovov&á (plech a železn&ý tenk&ý prut), svůj &účel stejně spln&í i dřevěn&á. U dřevěn&é značky je nev&ýhoda, že dřevo poměrně v&ýrazně pohlcuje pachy a pokud si značku půjčuj&í různ&í psovodi (na cvič&ác&ích běžn&á praxe), obsahuje př&íli&š mnoho ciz&ích pachů, s konkr&étn&í stopu nesouvisej&íc&ích. Nav&íc se rychleji opotřebuje nebo snadněji znič&í (na relativně tvrd&ém povrchu zlom&í). Možn&é je v&šak použ&ít tak&é vlajku (vhodn&ých rozměrů), m&áv&átko apod. Z&ákladem je, aby značku nebylo možn&é přehl&édnout, ani zaměnit s jinou značkou (jinou stopou).&
&&

&&

&&&&&

&Důležit&é u bdquo;placat&ých&" značek je otočit je tak, aby byly dobře viditeln&é ze směru, z jak&ého na stopu se psem půjdete.&&&&

&
Značku je nejlep&š&í ve vrchn&í č&ásti nabarvit v&ýraznou barvou (doporučuje se červen&á, př&ípadně b&íl&á), aby byla snadno k nalezen&í i na vět&š&í vzd&álenost v jak&émkoliv porostu, z&ároveň by měla b&ýt ide&álně 50 cm dlouh&á, aby i po zap&íchnut&í do země byla na prvn&í pohled vždy vidět.&&

&
Pokud děl&áte vedle sebe stop v&íce, každ&á by měla m&ít svou nezaměnitelnou značku (jin&é zbarven&í, s jin&ým č&íslem apod.), aby se přede&šlo možn&ým probl&émům. Na z&ávodech a na zkou&šk&ách, kde jsou stopy ciz&í a bdquo;stopy&" se losuj&í, jsou jednotliv&é stopy označen&é značkou s č&íslem. Ta je pot&é totožn&á s č&íslem vylosovan&ým psovodem. Pokud použ&ív&áte stabilně jen svoji značku, jakmile přejdete k n&ácviku i ciz&ích stop, je zapotřeb&í značku (označen&í n&á&šlapu) obměňovat, protože na z&ávodech a zkou&šk&ách (u ciz&ích stop) budou značky zpravidla jin&é, než-li ta, kterou použ&ív&áte.&&

&
Pokud nen&í k dispozici značka, můžeme vz&ít za vděk jakoukoliv větvičkou, l&épe řečeno větv&í, protože opět je podm&ínkou, aby byla i na vět&š&í vzd&álenost snadno viditeln&á a nezlomila se při vp&íchnut&í do země. Větev samozřejmě nesm&í b&ýt tak rozvětven&á, aby br&ánila psovi v pr&áci na n&á&šlapu. Z&ároveň by neměla m&ít v&ýrazn&ý z&ápach (čern&ý bez ap.). Pokud se jedn&á o označen&í ciz&í stopy, větvičku by měl utrhnout př&ímo kladeč s&ám (z důvodu vyloučen&í jin&ých pachů, kter&é se d&ále na stopě nevyskytuj&í). Jakmile na stopu se psem půjdete a pes se rozejde, vyt&áhněte větvičku ze země, aby jste si ji př&í&ště omylem nezaměnili s jinou stopou. Samozřejmě nejide&álněj&š&í by bylo ji odstranit až po dokončen&í dan&é stopy.&&

&
Na n&á&šlapu nikdy nesm&íme kromě značky nech&ávat ž&ádn&ý předmět, protože spr&ávně vycvičen&ý pes by měl takov&ý předmět automaticky označit, m&ísto aby se pustil do vyhled&áv&án&í směru stopy. Nesm&í se na n&á&šlapu ponechat batoh, n&áhubek, ani n&áhodně vypadnut&ý předmět z kapsy ...&&

Značka se zapichuje zpravidla na levou stranu, abychom vždy, i na ciz&í stopě měli jistotu, že n&á&šlap se nach&áz&í vpravo od značky a nenutili psa pach načichat v m&ístě, kde je pachu opravdu minimum. Někter&é ZŘ určuj&í, že po zap&íchnut&í značky je třeba udělat jeden krok vpřed a n&á&šlap tedy nevytvořit těsně u značky.&
Ve sportovn&í kynologii je zpravidla n&á&šlap jedno mal&é m&ísto, nach&ázej&íc&í se těsně vedle značky. Ov&šem u vrcholov&ých stopařsk&ých zkou&šek může b&ýt tak&é n&á&šlap na neurčit&ém m&ístě, přesněji - nach&áz&í se někde ve čtverci (např. 20 mtimes;20 m), jehož spodn&í strana je na zač&átku a na konci &úseku dan&é strany označena značkami. A pr&ávě takov&ému bdquo;n&á&šlapu&' je nejbliž&š&í bdquo;n&á&šlap&' v praktick&ém použit&í stopy, při hled&án&í např. zločince.&
Vět&šina kladečů stoj&í na m&ístě, (vět&šinou to vyžaduj&í i různ&é typy zkou&šek), př&ípadně h&ýbou tělem, av&šak bez pohybu nohou. Někteř&í v&šak zdůrazňuj&í n&á&šlap velmi mal&ými krůčky v&šemi směry, č&ímž se zvět&š&í m&ísto n&á&šlapu na velikost přibližně 50times;50 cm. To v&še m&á zdůraznit pach kladeče. Ov&šem za velmi nevhodn&é je pr&ávem považov&áno &šoup&án&í botami a různ&é naru&šov&án&í půdy v m&ístě n&á&šlapu. N&á&šlap se tak stane př&íli&š aromatick&ý a přehlu&š&í pach kladeče. Pes tedy nen&í schopn&ý nas&át dostatek osobn&ího pachu kladeče a může m&ít již v zač&átc&ích se stopou velk&é probl&émy.&
Mohou se v&šak vyskytovat v&ýjimky, kdy nen&í zapotřeb&í ž&ádn&é značky. Může to b&ýt např. roh zahrady, okraj velk&ého stromu apod. . V takov&ých př&ípadech je značka zbytečn&á. Na straně druh&é i zde je nutn&é si přesně zapamatovat m&ísto n&á&šlapu. Pokud se jedn&á o stopu v jabloňov&ém sadu nebo v lese, je třeba hodně dobře zv&ážit, zda budu i po př&íchodu na stopu přesně vědět, kter&ý to byl např. strom či kter&á vyjet&á kolej od traktoru. Probl&émy v tomto nast&ávaj&í zejm&éna na složitěj&š&ích stop&ách, kdy je na&šl&ápnut&á stopa od uv&ázan&ého psa vzd&álena nezř&ídka 100 a v&íce metrů (pokud je vůbec pes př&ítomen) a člověk ztrat&í v takov&ém prostoru orientaci, nemluvě o tom, jedn&á-li se o několikahodinovou stopu. Samozřejmě, pokud se jedn&á o psa, kter&ý m&á b&ýt využ&ív&án v praxi, je nutn&é ciz&í stopy často prov&ádět s n&á&šlapem či poč&átečn&ím průběhem zn&ám&ým, ale ne označen&ým.&
&
&Samotn&ý průběh stopy&&
Stopa je daleko l&épe zapamatovateln&á, nach&áz&í-li se na poměrně mal&ém poli či louce (např. u 300-500 m stopy do 15 ha), okolo kter&é je spousta budov, stromů a dal&š&ích předmětů. Nebo vede-li rozmanit&ým ter&énem, s těžko zaměniteln&ými m&ísty. Je-li stopa kladena na mnoho des&ítek hektarů ve velk&ém poli či louce, kde je m&álo z&áchytn&ých bodů (domy, stromy, ploty, cesty ...), je nemožn&é přesně vědět, kudy stopa vede. Proto by se takov&ým ter&énům měli vyh&ýbat zač&átečn&íci psi i zač&átečn&íci kladeči. Na takov&ém poli nebo louce by byla zač&átečnick&á stopa ide&áln&í pouze s rovn&ým průběhem či s jedn&ím lomem, vedouc&í t&éměř po jej&ím okraji.&&

&
Když jdete na n&á&šlap, již mus&íte m&ít trochu představu, jak dlouhou stopu chcete, (u psů zač&átečn&íků ta d&élka by měla b&ýt předem celkem jasn&á), kter&ým směrem z n&á&šlapu vyraz&íte, jestli bude m&ít lomy či oblouky, a pokud ano, tak kolik. Když ter&én velmi dobře nezn&áte, už po postaven&í na n&á&šlap se můžete zač&ít rozhodovat přesněji - kde budou lomy, kde alespoň přibližně předměty, kudy trasa povede a kde bude končit. Pokud je stopa složitěj&š&í - v&íce lomů, v&íce předmětů, již na n&á&šlapu si nakreslete pl&ánek, včetně počtu kroků kter&é hodl&áte v jednotliv&ých &úsec&ích udělat a během pokl&ád&án&í stopy jej upřesňujte a doplňujte.&&

&
Z&ákladem je si vyhl&édnout v d&álce nějak&é nezaměniteln&é body (stromy, domy, stož&áry, kraj pole, roh plotu zahrady ...), k nimž půjdete, či na jejichž &úrovni uděl&áte lom, či polož&íte předmět. K tomu, aby pr&áce byla přesn&á, mus&í se člověk naučit tak&é odhadovat vzd&álenosti, neboť by bylo chybou doj&ít až k vyhl&édnut&ému bodu. Ne snad proto, že by stopa mohla b&ýt př&íli&š dlouh&á, ale proto, že by se pes časem naučil, že stopa vede vždy k nějak&ému předmětu. Ve&šker&é předměty a lomy by neměly b&ýt bdquo;u něčeho&', ale pouze na jejich &úrovni (nejl&épe 5-50 m), což si pes nen&í schopn&ý spojit dohromady a tedy se mus&í spol&éhat jen na svůj čich. Např&íklad 10 m v prav&ém &úhlu od rohu zahrady položit předmět. Ty vzd&álenosti od dan&ých předmětů se budou každou stopu různě měnit a je ide&áln&í, pokud je těch z&áchytn&ých bodů co nejv&íce, aby bylo možn&é si zjednodu&šit určen&í přesnosti položen&í předmětu, proveden&í lomu či přesnost rovn&ého směru (za pomoci spojen&í 2 bodů v řadě za sebou) apod. . Samozřejmě, velmi pomůže (a je hojně využ&ív&áno) tak&é poč&ít&án&í kroků od lomu k předmětu apod. . To je v&šak zapotřeb&í dělat jak při pokl&ád&án&í stopy, tak při pr&áci na stopě. Bohužel u psů, jejichž pr&áce je&ště nen&í př&íli&š přesn&á, a je třeba se psem v&íce spolupracovat, nen&í při veden&í psa na stopě na poč&ít&án&í kroků čas.&&

&
Pokud je stopa jen rovn&á, je to poměrně jednoduch&é. Prohl&édněte si podrobně ter&én a řekněte si, na &úrovni (nejl&épe v prav&ém &úhlu zleva či zprava od položen&í stopy) čeho polož&íte předmět a vyjdete směrem k jednomu předem vyhl&édnut&ému bodu. Pr&ávě rovn&é stopy nejsou vůbec n&áročn&é na prostor, už i proto, že nejsou zpravidla del&š&í než 150-200 m a tedy je možn&é je dělat t&éměř kdekoliv. Pr&ávě takov&á stopa t&éměř zaručuje velk&é množstv&í bdquo;opěrn&ých&' bodů na m&ísto položen&í předmětu a nen&í n&áročn&á na v&ýběr m&ísta vhodn&ého ke stopov&án&í.&&

& &&

Jenže vymyslet si přesně stopu a zapamatovat si ji je&ště neznamen&á, že přesně po n&í půjdete i se psem. Stač&í totiž nej&ít k původně vyhl&édnut&ému bodu z nepozornosti zcela rovně a když pak půjdete se psem, dostanete se do velk&ých pochybnost&í. Pokud tedy vyjdete při na&šl&ápnut&í stopy k vyhl&édnut&ému bodu, t&éměř bez ust&án&í jej sledujte, aby jste m&ísto rovn&ého &úseku neudělali pozvoln&ý oblouk, či dokonce několik kliček.&&

&
Pr&ávě proto, že nesm&íte t&éměř spustit oči ze vzd&álen&ého bdquo;z&áchytn&ého bodu&", z&ároveň se snaž&íte zapamatovat si prostor kolem, doslova jej bdquo;fotografujete očima&", do toho třeba nav&íc poč&ít&áte kroky a k tomu je&ště lad&íte, kde přesně uděl&áte lom a kde polož&íte předmět, mus&íte se umět maxim&álně soustředit a udělat svou pr&áci co nejkvalitněji, protože to stejn&é požadujete po sv&ém psovi. &&

&
Č&ím v&íce stop odchod&íte, t&ím v&íc se v&ám bude lep&šit paměť, odhad na vzd&álenosti atd. Zkr&átka č&ím v&íce stop, t&ím se v&íce dok&ážete dobře a rychle orientovat v prostoru.&&

&
Jen pozor na st&íny (posouvaj&í se) a na trsy kytek a hust&ých travin, na kameny, pařezy ..., protože po př&íchodu se psem na stopu najednou můžete zjistit, že jich je tam mnohem v&íce než-li jen ta va&še jedna vyhl&édnut&á věc, protože jste předt&ím tomu nevěnovali takovou pozornost a jen si řekli bdquo;je to u t&é fialov&é kytky&".&&

&
Dobr&é je tak&é stopov&án&í v lese, kde si kř&ídou můžete kreslit t&éměř třeba na v&šechny stromy nach&ázej&íc&í se vpravo do v&ý&šky sv&ých ramen kř&ížky. Pot&é velmi přesně v&íte, kudy stopa vede a přitom může b&ýt velmi rozmanit&á, aniž by pes tu&šil, jak snadno by se po ni dalo j&ít bdquo;očima&". Pes nen&í schopen si spojit kř&ížky na stromech s průběhem stopy, zejm&éna proto, že jsou pro něj zakresleny př&íli&š vysoko. (Upozorňuji na velkou spotřebu kř&ídy, d&íky nerovn&ému povrchu stromů).&&&& &&

&&&&FRESBEE&&&&&&&&&&

H&ázen&í l&étaj&íc&ího tal&íře psovi je v&ýbornou hrou, ale i užitečn&ým doplňkov&ým sportem třeba k agility. Pes se při n&í procvičuje v obratnosti a rychlosti a tak&é v aportov&án&í.&&

V zahranič&í se poř&ádaj&í už i různ&é soutěže. U n&ás se zat&ím s touto hrou setk&áv&áme v podobě poutav&ých uk&ázek pro div&áky na v&ýstav&ách a jin&ých sportovn&ích akc&ích.&&

Je to skvěl&á hra hlavně pro majitele temperamentn&ích a hrav&ých psů. Pes při chyt&án&í disku prov&ád&í různ&é v&ýskoky a krkolomn&é obraty. Proto bychom měli i při t&éto zd&ánlivě nen&áročn&é hře zv&ážit jeho fyzick&é možnosti. U mlad&ých psů, hlavně velk&ých plemen, bychom měli počkat s intenzivn&ím tr&éninkem, až bude ukončen&ý v&ývoj jeho pohybov&ého apar&átu. Star&š&ímu zdrav&ému psovi tato hra jen prospěje.&&

Disk můžeme koupit t&éměř v každ&ém vět&š&ím obchodě s potřebami a krmen&ím pro psy. Vyr&áb&í se plastov&é nebo z pevn&é l&átky (ze kter&é se &šij&í batohy) v pěkn&ých pestr&ých barv&ách, různ&ých tvarů i velikost&í. Psi maj&í raději disky l&átkov&é. I když maj&í men&š&í životnost, zvl&á&šť opatrněj&š&ím psům se l&épe chytaj&í bez rizika zraněn&í. Plastov&é jsou vhodn&é pro tvrd&š&í nebo už dobře tr&énovan&é psy. U tohoto druhu disku mus&íme d&ávat pozor, abychom psa hlavně v zač&átc&ích tr&éninku nezranili a t&ím ho od dal&š&í hry neodradili. Po&škozen&ý disk bychom měli včas vyměnit za nov&ý, protože při hodu už nedrž&í předpokl&ádan&ý směr a mohl by ohrozit psa i psovoda.&&

Disky, kter&é se prod&ávaj&í ve sportovn&ích potřeb&ách, nejsou pro hru se psem vhodn&é. Zpravidla jsou vyroben&é z m&éně pevn&ého a odoln&ého materi&álu než tal&íře pro psy. Pokud by je rozkousli, mohli by jejich &úlomky i spolknout a zranit se. Nikdy tak&é nenech&áv&áme psovi disk na hran&í bez dozoru psovoda.&&

V&ýcvik vždy tr&énujeme na rovn&é, nejl&épe travnat&é plo&še. Podklad by neměl klouzat, alespoň ne v zač&átc&ích v&ýcviku. V okol&í by neměly b&ýt stromy nebo vět&š&í předměty, o kter&é by se v z&ápalu hry pes mohl zranit. Tak&é by to mělo b&ýt d&ále od ru&šn&ých silnic, kde jezd&í auta. Ide&áln&í je zahrada, louka, voln&é hři&ště nebo nefrekventovan&é parkovi&ště. Měkk&ý - tedy travnat&ý podklad je při tr&éninku optim&áln&í. &&

Psa nejdř&íve s diskem mus&íme sezn&ámit. Pod&áv&áme mu na něm pamlsky nebo jin&é krmen&í.&&

Později si s diskem pohazujeme a pak mu ho zkus&íme nab&ídnout. Pokud zn&á pes povel &'vezmi&', je to snadněj&š&í, ale každ&ý pes, kter&ý r&ád aportuje, po disku r&ád chňapne. Můžeme mu ho na krat&š&í vzd&álenosti i h&ázet, ale pozor, aby se nenaučil disk pouze aportovat - tedy nosit ze země. Snadn&é je, když pes zn&á povel &'chyť&' při hře s bal&ónkem, pak stač&í vyměnit m&íček za disk a m&áme vyhr&áno.&&

Když už pes bere disk r&ád do tlamy, zkus&íme se s n&ím o něj lehce přetahovat. Pokud se o něj i d&ále zaj&ím&á, můžeme mu ho z kr&átk&é vzd&álenosti (asi 2 metry) lehce hodit. Později vzd&álenost prodlužujeme.&&

Pes se ale vět&šinou snaž&í chytit disk př&ímo u n&ás, proto budeme potřebovat pomocn&íka, kter&ý psa v požadovan&é vzd&álenosti od n&ás přidrž&í. Můžeme i využ&ít povely ze z&ákladn&ího v&ýcviku &'stůj&' nebo &'čekej&' a tak udržet psa v potřebn&é vzd&álenosti od n&ás i bez pomocn&íka. Časem při opakovan&ém tr&éninku pes už pozn&á, že si m&á trochu &'nadběhnout&'. Jakmile začne s chut&í disk chytat - vět&šinou v&ýskokem, ze země nebo př&ímo z rozběhu - můžeme disk h&ázet různ&ým směrem i pod různ&ým &úhlem. Je zbytečn&é ho h&ázet př&íli&š vysoko, psovi se &špatně chyt&á a o hru pak ztr&ác&í z&ájem.&&

H&ázen&í bychom si měli nejdř&íve natr&énovat sami bez psa, abychom mu pak jeho snažen&í zbytečně nekazili. H&ázet se d&á celou paž&í nebo jen z&ápěst&ím. Na &švihu a n&ásledn&é rotaci pak z&ávis&í let tal&íře.&&

&&&

Disk bychom nikdy neměli h&ázet v&íce psům nar&áz. V z&ápalu hry by mohlo doj&ít k v&ážn&é sr&ážce a n&ásledn&ému zraněn&í. V&ýbornou změnou je h&ázen&í disku mezi v&íce osobami, přičemž pes se ho nad&šeně snaž&í chytit. Ten totiž t&éměř vždy vyhr&áv&á.&&

& &&

&Přivyk&án&í na obojek a vod&ítko&&&

&Přivykat &štěně na obojek a vod&ítko začněte v době, kdy už je přizpůsoben&é životu v nov&ém domově.&&&

&Prvn&í nasazen&í obojku nesm&í b&ýt spojeno se ž&ádn&ým stresem, nasaďte ho &štěněti, když ček&á na něco př&íjemn&ého. Poprv&é můžete &štěněti obojek nasadit např&íklad v době hry, a nechat mu ho jen p&ár minut. Pokud se pes snaž&í obojku zbavit, pokuste se ho zabavit tak, aby si obojku přestal v&š&ímat. Pokud v&šak i nad&ále hru i v&ás ignoruje, obojek sundejte a s odstupem času pokus opakujte. Pokud se v&ám v&šak podař&í psa zabavit tak, že se přestane pokou&šet obojek sund&ávat, ihned ho pochvalte a odměňte. Několikaminutov&é nasazov&án&í obojku opakujte v době hry či krmen&í několik dn&í, potom si &štěně na obojek zvykne. Protože &štěně roste velmi rychle, je nutn&é obojek často kontrolovat, aby ne&škrtil.&
&
Pot&é, co si &štěně zvykne na obojek, můžete je zač&ít zvykat na vod&ítko. V&šechny tyto &úkony můžete prov&ádět i doma, nen&í nutn&é přivykat psa na vod&ítko při proch&ázce. Ze zač&átku lze použ&ít m&ísto vod&ítka i kousek prov&ázku, kter&ý přiv&ážete na obojek. Vod&ítko nebo prov&ázek poprv&é připněte &štěněti opět při hře a nechte jej, aby ho za sebou tahalo. Vod&ítko &štěně při běh&án&í m&írně brzd&í, ale na tento pocit si pes brzy navykne. Zpoč&átku se občas pokuste konec vod&ítka zvednout ze země, ale zůstaňte přitom v klidu st&át. Pokud &štěně akceptuje, že vod&ítko mu br&án&í v pohybu od v&ás, pochvalte je a odměňte pamlskem. Potom můžete vod&ítko odepnout.&&&

Tanec se psem&&

&Tento sport poch&áz&í z Anglie. V tomto sportu maj&í psi a jejich p&án&íčci za &úkol tancovat v rytmu hudby. Dělaj&í různ&é cviky a tanečn&í kroky. Soutěže poř&ád&á několikr&át do roka Klub tance se psem ČR, kter&ý tak&é stanovil pravidla k soutěži. Tato discipl&ína prověřuje poslu&šnost a ochotu psa, jeho ladnost a pohyblivost. Uměleck&ý dojem a proveden&í prvků jsou povinn&é.&&&

&Povinn&é prvky&&&

&&&

&Otočka psa kolem sv&é osy na jednu nebo obě strany &&&&&

&Ob&íh&án&í - obch&ázen&í psovoda (nebo rekvizity) psem libovoln&ými směry &&&&&

&Chůze bokem nebo chůze u u prav&é a lev&é nohy psovoda (Chůze bokem je, když pes kř&íž&í předn&í i zadn&í nohy před sebe. Tato chůze nen&í povinn&á, pokud pes předvede bezchybnout chůzi u lev&é i prav&énohy psovoda) &&&&&

&Couv&án&í psa libovoln&ými směry (na vzd&álenost minim&álně 3 metrů) &&&&&

&Tanec na d&álku - libovoln&ý cvik ve vzd&álenosti minim&álně 3 metry od psovoda&&&&&&

&Pravidla - ofici&áln&í od WCFO&
&&&

&1. Povoleny jsou jak&ékoliv figury,kter&é neohrožuj&í psa ani psovoda.&&&

&2. Podporuji se skoky a &"vlny&"&&&

&3. Pohyby mohou b&ýt tvořeny z jak&ékoliv pozice a v jak&ékoliv vzd&álenosti.&&&

&4. Tanečn&í rekvizity jsou povoleny,jen pokud jsou integrovanou souč&ást&í vystoupen&í&&&

&5. Diskvalifikuj&íc&í je použit&í ostnat&ého nebo stahovac&ího obojku,ohl&ávky,hrub&é zach&ázen&í se psem, opu&štěn&í tanečn&í plochy,krmen&í psa a př&íli&š kr&átk&á nebo dlouh&á skladba&&&

&Pravidla - v ČR&&&

&1. Povoleny jsou v&šechny figury a prvky kter&é neohrožuj&í psa ani psovoda.Kladně se hodnot&í jejich n&ápaditost a různorodost.&&&
2. Použit&í tanečn&ích rekvizit je v př&ípadě,že jsou souč&ást&í vystoupen&í povoleno a nejsou br&ány jako hračky&
3. D&élka skladby mus&í b&ýt v rozmez&í 2.-6.minut.Druh hudby nen&í nič&ím omezen a psovod ji dod&áv&á s&ám.&
4. Zvl&á&šť se hodnot&í n&áročnost proveden&í a estetick&ý dojem&
5. Pes nem&á b&ýt nijak oblečen,povolena je pouze ma&šle kolem krku&
6. &Diskvalifikuj&íc&í je:&Zved&án&í psa do n&áruče,zved&án&í jeho předn&ích či zadn&ích tlapek(pes může pan&áčkovat,nebo skočit do n&áruče jen s&ám od sebe) a n&ásiln&é vl&áčen&í psa.Použit&í ostnat&ého nebo stahovac&ího obojku-povolen je pouze hladk&ý obojek.Krmen&í psa na tanečn&í plo&še.Hrub&é zach&ázen&í se psem.Opu&štěn&í tanečn&í plochy psem,bez ochoty k okamžit&ému n&ávratu. Vyvenčen&í se na tanečn&í plo&še.A zjevn&é agresivn&í chov&án&í psa.&&&

&&&10 + 2 z&ásady Agility&&
&&&&

&&Z&ákladn&í z&ásady:&&&&&

&

&&Často si se sv&ým psem hrajte a naučte naučte se použ&ívat hru ke zv&ý&šen&í Va&šeho agility v&ýkonu.&
&
&&&&&

&

&&NIKDY nespou&štějte oči ze sv&ého psa.&
&
&&&&&

&

&&BENE (RONY,PUŇTO,...), ke mně! Je ten nej&účinněj&š&í povel, kter&ý můžete na agility použ&ít. Použ&ívejte ho k upout&án&í pozornosti psa nebo k otočen&í za přek&ážkou. Nepouž&ívejte ho na rovn&ých &úsec&ích trati nebo když neoček&áv&áte, že pes poslechne.&
&
&&&&&

&

&&Ř&íkejte sv&ému psu to, co Má udělat a neř&íkejte to, co NECHCETE, aby dělal. Povely na přek&ážk&ách by měli b&ýt silněj&š&í a častěj&š&í než z&ákazy (= fuj, nesm&í&š, ne).&
&
&&&&&

&

&&Tr&énujte důsledně každou č&ást přek&ážek: každou z&ónu, každou slalomovou tyčku.&
&
&&&&&

&

&&Abeceda Agility:&
a) d&ívej se&
b) ukaž&
c) vydej povel na každ&é přek&ážce&
&
&&&&&

&

&&Uk&áz&án&í směru PŘED přek&ážkou: vždy uk&ážete sv&ému psu KAM běžet předt&ím, než řeknete CO m&á dělat.&
&
&&&&&

&

&&Vždy nav&ádějte psa na slalom, kruh a kontaktn&í z&óny z př&ím&ého směru! Lep&š&í ztratit p&ár vteřin než cel&ý běh.&
&
&&&&&

&

&&NIKDY nemějte zlost na sv&ého psa během tr&éninku agility. VY jste ho to tak naučili. Opou&štějte parkur s &úsměvem na tv&áři, pochvalte a odměňte psa a odložte ho stranou. Pak se jděte zeptat lep&š&ího psovoda nebo instruktora, kde se stala chyba.&
&
&&&&&&

&&Přestaňte trestat Va&šeho psa nedostatkem Va&šeho nad&šen&í.&
&
&&&&

&+ 2 z&ásady pro z&ávodn&íky:&&&

&&
&&&&

&

&&Každ&ý z&ávod dokončete, i když si mysl&íte, že je v&še ztracen&é a že jste zkazili v&še, co jste mohli. NIKDY SE NEVZDáVEJTE! Nechte posoudit rozhodč&ího V&á&š v&ýkon.&&&&

&&
&&&&

&

&&NIKDY nikomu nevykl&ádejte na c&ílov&é č&áře, co udělal &špatně. Řekněte něco př&íjemn&ého nebo držte jazyk za zuby!&&&&&&
&