Proč je pes

&Pov&ídka z knihy Auřina proč...&&&

&Proč je pes př&ítel člověka???&&&

&Jen m&álokter&ý člověk si uvědomuje, že je na t&éto planetě &úplně s&ám, ačkoli ho obklopuj&í nejrůzněj&š&í formy života: nad hlavou mu l&ét&á ptactvo nebesk&é a pasaž&éři leteck&ých společnost&í, ve vod&ách plavou ryby a surfaři, v les&ích se proh&áněj&í kl&í&šťata a houbaři, na palouc&ích se pasou srnky a na pol&ích mandelinka bramborajda, ale člověk je s&ám. Př&átel&é se vytrat&í s prvn&ím ne&úspěchem, př&íbuzn&í v&ás znen&ávid&í s prvn&ím &úspěchem, manžel v&ás opust&í s va&š&í prvn&í vr&áskou, manželka se svou prvn&í l&áskou...&&&

&
&Když tanč&íte, va&ši př&átel&é tanč&í s v&ámi. Když se smějete, pijete a hodujete, va&ši př&átel&é se směj&í, pij&í a hoduj&í s v&ámi. Když pl&áčete, pl&áčete sami. Jedin&ý, kdo v&ás nikdy neopust&í, je pes! Pes se s v&ámi směje i pl&áče, hoduje i hladov&í, pije i ž&ízn&í.&&&

&
&&'V&ážen&í př&átel&é!&' oslovil kdysi moudr&ý filozof Sokrates kruh lid&í, kteř&í se vyd&ávali za jeho př&átele.&
&'Př&átel&é neexistuj&í!&' ozn&ámil jim.&&&

&
&Přečetla jsem několik hodně knih, protože často l&íh&áv&ám v panině pracovně. Upřednostňovala jsem knihy v&ázan&é, protože na nich se mi nejl&épe ostřil duch, dr&ápky i zoubky. Nikde jsem se v&šak nedočetla, že by měl Sokrates psa. To by totiž mluvil jinak.&
&'V&ážen&í př&átel&é,&' promluvil by ke sv&ému publiku, &'jedin&ým př&ítelem člověka je pes!&' Tento kac&ířsk&ý v&ýrok by mu již nijak nepřit&ížil, neboť byl odsouzen moc&í demokratick&ého st&átu k smrti za to, že &'neuzn&áv&á st&átem uznan&é bohy, zav&ád&í nov&á božstva a kaz&í ml&ádež&'. Nenene v&ážen&í, Sokrates nen&í n&á&š současn&ík!&&&

&
&Tak&é jsem četla jednu indi&ánskou b&áji o stvořen&í světa. Hodně mi otevřela oči, neboť jako &štěně jsem si myslela, že svět stvořila moje manu&álně ne&šikovn&á pan&í. P&án kter&ý furt l&áteř&í, že nic nefunguje, si to mysl&í dodnes!&&&

&
&Indi&áni z kmene Kato v Kalifornii věřili, že svět byl stvořen bohem Nagaichem. Bůh stvořil zem, muže a ženu, potoky a řeky... B&áj věrně l&íč&í, jak bylo stvořeno každ&é zv&íře, ale o psu nikde nen&í zm&ínka.&&&

&
&&'Že by bůh Nagaicho zapomněl na psa?&' podivila jsem se. &'To by s tou moudrost&í byl na tom nemlich stejně jako n&á&š pes Mon!&' Řeknu v&ám, myslela jsem, že z rozru&šen&í dostanu psinku.&&&

&
&Bůh se tvořen&ím unavil a dal si pauzu. Řekl si, že se projde cikcak světem, aby se pod&íval, zdali se v&šichni ř&íd&í jeho přik&áz&án&ími. A hle - na proch&ázce ho prov&ázel pes! On už psa d&ávno měl! Představa, že by kdokoli, bůh či člověk, chodil po světě bez psa, byla pro Indi&ány kmene Kato nemysliteln&á!&&&

&
&Moje panička si t&éž nedok&áže představit, že by kamkoli, zejm&éna když je tma, chodila beze mne. Mysl&ím si, že bude tak trochu Indi&ánka - kdybyste viděli, co indi&ánků už v cukr&árně spoř&ádala! -, a to z kmene katů, protože kolikr&át s n&í mus&ím ven, i když pr&š&í a mrzne. Taky m&á s Monem a s p&ánem bož&í trpělivost, takže bude i č&ástečně bůh Nagai...&é&é&é... Nagayecho.&&&

&
&Pes prov&áz&í člověka odnepaměti. Pes pom&áhal člověku ž&ít a přež&ít na tomto světě pln&ém dvounoh&ých i čtyřnoh&ých nepř&átel, věrně ho doprov&ázel i na onen svět, aby i tam mu byl oporou. Představte si, jak&ý dojemn&ý př&íběh jsem si ondyno přečetla! Archeologov&é odkryli kostru velmi mlad&é d&ívky. Byla pohřbena s velkou l&áskou: tělo bylo složeno do předporodn&í polohy a obklopeno věcmi denn&í potřeby i dary. U d&ívky leželi čtyři psi - kostry psů směřovaly do čtyř světov&ých stran. Kostry hl&ídačů měly str&ážit hrob mlad&é pan&í před zl&ými duchy, du&še psů měly prov&ázet du&ši mlad&é velitelky tam, odkud nen&í n&ávratu. Expertiza prok&ázala, že kostern&í n&álezy jsou star&é 14 tis&íc let!&&&

&
&Na to konto jsem pan&í nab&ídla, že se může d&át jednou se mnou pohřb&ít, abychom si v klidu dopověděly v&še, na co teď nem&áme čas. Vřele souhlasila. Od t&é doby si l&áme hlavu, co si m&á k t&éto př&íležitosti obl&íknout a co v&še si vz&ít na onen svět s sebou, abychom net&áhly zbytečn&é kr&ámy a v půlce cesty nezjistily, že nem&áme očkovac&í průkaz, pas, v&ízum a tak.&&&

&
&Pes pom&áh&á člověku ž&ít a přež&ít i v dne&šn&í době. Chr&án&í ho před zl&ými duchy a zloduchy, chr&án&í ho před neduhy civilizace, jimiž jsou stres, nespavost, infarkt a pocit samoty. Moje pan&í naz&ýv&á tento vztah spojenectv&ím. Člověk a pes se spojili, aby spolu překonali n&ástrahy a nebezpečenstv&í, hlad svůj a hlad sv&ých nepř&átel, aby si byli oporou. Člověk dal do společn&ého podnik&án&í svůj rozum, pes sv&é instinkty. Člověk a pes založili před tis&íci lety společnost s ručen&ím omezen&ým, přičemž t&ím, kdo omezuje, je pouze smrt jednoho z nich.&&&

&
&Pes hl&íd&á, str&áž&í, zachraňuje, to jest tvrdě pracuje. Pes sv&ého p&án&íčka venč&í, a t&ím ho udržuje do vysok&ého věku ve fyzick&é kondici. Pes si se sv&ým člověkem hraje, mazl&í, pov&íd&á si s n&ím, a t&ím ho udržuje v psychick&é kondici.&&&

&
&Člověk, kter&ý nem&á psa, je jenom půlčlověk. Stejně jako člověk udělal ze psa vysoce zdomestikovan&é a inteligentn&í zv&íře, učinil pes ze sv&ého p&ána vysoce zcivilizovan&ého tvora. Vyspělost civilizace totiž nelze měřit počtem mobilů na kilometr čtverečn&í, ale &úrovn&í mezilidsk&ých vztahů a vztahu lid&í ke zv&ířatům.&&&

&
&To, že je pes nejlep&š&í př&ítel člověka, je nezpochybniteln&é. Jde v&šak o to, aby člověk byl nejlep&š&í př&ítel psa! Př&ítel př&ítele neutluče za rozhraban&ý z&áhon, neuv&áže ho na cel&ý život k boudě, př&ítel se s př&ítelem rozděl&í o posledn&í kůrku chleba, př&ítel nestrč&í př&ítele do &útulku za to, že pustil chlup, naopak, každou takovouto rozd&ávačnost s povděkem uv&ít&á.&&&

&
&Lid&é na sobě musej&í je&ště dlouho pracovat, aby psům splatili v&še, co jim dluž&í - věrnost, obětavost, l&ásku až za hrob. Až lid&é nabydou v&šech ps&ích ctnost&í, pak teprve nastane ten prav&ý rozkvět lidstva! Lidem to bude nějak&é to stolet&í trvat, než se zbav&í vlč&ích m&óresů, ale bude to st&át za to. Když se to podařilo n&ám, psům, mělo by se to podařit i jim.&&