Domácí kočky (Caring for the old cat)

Domácí kočky jsou kočky různých plemen, rozlišují se dle velikosti a hmotnosti těla, tvarem postavy, barvou očí, délkou a zbarvení srsti.


Pojmenování slučuje mnohá plemena domácích koček (Felis catus), většina z nich vznikla během konce 19. až do začátkem 20. století. Studiem koček se zabývá věda zvaná felinologie.
Kočky různých plemen se rozlišují dle velikosti a hmotnosti těla, tvarem postavy, barvou očí, délkou a zbarvením srsti. Poslední příznak rozděluje plemena na:
1.)dlouhosrsté (perská, kolor-point),
2.)polo-dlouhosrsté ( angorská, balinéská, normanská, mainská -mývalí, sibiřská aj.), krátkosrsté (rexi, egyptská mau, siamská, ruská modrá, britská).
3.)siamská a orientální - často se vydělují do zvláštní skupiny,
4.)krátkosrstá – sem spadají také bezocasé kočky.
Specialisté („felinologové“) domácí kočku nazývají jako prostá „neušlechtilá“ (nečistokrevná) kočka. Na rozdíl od psů, plemena koček nemají služební či pracovní specializaci. Na zeměkouli přebývá řádově 600 mil. domácích koček.
Mezinárodní federace chovatelů koček (FIFE) stanovila pro každé plemeno svůj standard, který popisuje ideální typ zvířete. V souladu s tímto standardem se zvířata hodnotí také na výstavách.
Každé standardizované plemeno nebo jeho varianta, mají svoji zkratku a číslo, pod kterým jsou zaneseny do katalogu výstavy:
1) XXX- titulní písemné označování, kódy plemen (tři čísla)
2) xx – řádkové písemné označování (maximálně dvě čísla)
3) NN.NN.NN. (NN) – důležitost dvojic čísel (do třech základních a jedné vedlejší).
Čísly se označují druhy odstínu srsti, očí, délky ocasu. Dvojice která začíná od čísla 6, musí vždy mít bílou souvislou barvu. Pokud tato dvojice chybí, jako další kriterium následuje barva očí, která je shodná se základní barvou srsti daného plemene.
Anatomicko-fyziologické vlastnosti koček:
Tělo domácí kočky se pro pohodlnější osvojování, léčení a také výstavní expertízy dělí na podmíněné anatomické části a oblasti. Části těla jsou hlava, krk, tělo, ocas, končetiny. Hlava kočky se dále dělí na lebku a tváře. Na lebce rozlišujeme temeno, před horní část hlavy, čelo,
zátylek, spánek. Na tvářích se rozlišuje nosová, ústní, čelistní, oční a hraniční čelisťovou oblast. Některá plemena koček, hlavně perských, mají přechod od čela k nosu charakterizován tzv. Stopem, tj. dostatečně zřetelným vyhloubením.
Krk se měří od zátylku k lopatkám. Na těle rozeznáváme záda, hrudní koš, hrudní dutinu a hrudník, kde jsou uloženy mléčné žlázy. Záda se dělí na páteřní část hrudního koše a hranice lopatek, které z levé strany na úrovni loketního kloubu určují srdeční krajinu. Břicho se dělí na přední, střední a zadní část. Zadní část břicha má tříselní krajinu a lůno. Břicho přechází do pánve a hýždí. Do pánevní části spadá křížová, hýžďová a sedací část. Končetiny se dělí na hrudní a pánevní.
kočky se skládá z přibližně 240 kostí, které drží pohromadě a pohybuje jimi přibližně 500 svalů. Spolu se svaly a kůží kostra udává celkový obrys těla zvířete. Na prstech má zatažené drápy. Kočka našlapuje na podušky, na spodní povrch prstů. Prsty spolu s poduškami se nazývají „tlapy“. Svaly těla, krku, hlavy i končetin tvoří jednotnou, k páteři přichycenou svalovou soustavu, která společně se šlachami řídí pohyb kočky.
Trávicí soustava zahrnuje játra, slinivku břišní a jiné žlázy s vnitřní sekrecí a zabezpečuje příjem i trávení potravy. Do dýchací a krvetvorné soustavy spadají takové orgány, jako např. srdce, artérie, žíly, kapiláry a plíce s průduškami. Krev zásobuje organizmus výživovými látkami. Krev obsahuje, červené a bílé krvinky a trombocyty (krevní destičky). Hlavním orgánem pro přeměnu krve je slezina.
Nervová soustava se skládá z hlavního a míšního mozku, nervových vláken a jejich zakončení. Její činnost se uskutečňuje s pomocí smyslových orgánů, tj. zraku, sluchu, čichu, hmatu a chuti. Močové cesty a ledviny odvádí z organizmu zvířete odpadní produkty a nadbytečnou vodu v podobě moči. Močový měchýř, dva močovody a močová trubice, která u kočky ústí do pochvy a u kocoura do penisu) také spadají do močové soustavy koček.
Mezi pohlavní orgány koček patří vaječníky, vejcovody, děloha a zevní orgány v okolí zadního průchozího otvoru, tj. pochva a vulva. Kocour má varlata schovaná v šourku, pohlavní žlázy a semenné žlázy ústí do močové trubice. Drsný povrch pohlavního údu kocoura má svůj fyziologický význam: u kočky při páření vyvolá ovulaci. Hlavní roli v organizmu kočky hrají žlázy vnitřní sekrecí (hypothalamus, příštipná tělíska, nadledvinky), lymfatické uzliny a cévy, zajišťující pravidelný a správný výkon životně důležitých funkcí a ochranu organizmu před nemocemi.
Tělo kočky je pokryto kůží, ve které jsou umístěny kožní žlázy, a dále vlasový porost. Na břichu a hrudníku mají samice čtyři až osm mléčných žláz. Smyslové orgány kočky jsou výborně vyvinuté, avšak nejlépe vyvinutý je zrak. Oči kočky mají možnost v noci svítit zeleným světlem. V absolutní tmě však ani kočka není přizpůsobena cokoliv vidět. V relativní tmě, při níž člověk nevidí, se však kočka orientuje velice dobře.
Zornice očí u koček velice jemně reaguje na světlo: při dobrém osvětlení se zužují a ve tmě jsou kulaté. Ochranným orgánem očí je třetí víčko, tzv. mrkací blanka. Zorné pole je u kočky znatelně širší než u člověka nebo psa. Kočka rozlišuje barvy, avšak méně jasně, než člověk.
Kočka má vynikající sluch. Je schopna zaregistrovat i ultrazvuk. Sluch jí pomáhá k orientaci v prostředí, rozeznat hlas majitele. Kočka reaguje již z dáli nejen na vůni jídla, ale dobře vycítí rovněž psa, hlodavce i lékaře.
Chuť jídla kočka vnímá pomocí chuťových bradaviček na jazyku a řasinek, tj. vláken, rozmístěných nad horní částí pysků, nad očima a na předních nohách. Kočka, s náhle chybějícími vibracemi, se stává nervově dezorientovaná a chybí jí smysl noční orientace i vyhýbání se překážek.
ROZMNOŽOVÁNÍ KOČEK:
Věk pohlavní zralosti u koček závisí na řadě faktorů, především na pohlaví zvířete, jeho plemeni či rase, na podmínkách chovu, na jakosti potravy. V období pohlavního dospívání se u nich projevuje schopnost produkovat zralá vajíčka a spermie. Kočky dosahují pohlavní zralosti v 7 až 9 měsících, některá plemena i dříve. Avšak první páření se nedoporučuje dříve, než v roce, a to jak pro samice, tak i pro samce. Průběh cyklu u kočky je doprovázen jeho příznaky libovolné intenzity. Jestliže v průběhu páření dojde k oplození, tyto příznaky cyklu mizí během 12 hodin, někdy trvají o trochu déle. Příznaky cyklu můžeme u kočky pozorovat i během celého roku. Počítá se, že bývají nanejvýš 2 krát až 3 krát do roka, hlavně na jaře a na podzim. U ušlechtilých domácích zvířat mohou být v intervalu 15 až 25 dní, v délce 6 až 8 dní.
Kočky mají pohlavní cyklus mnohem jednodušší, než feny. Průběh cyklu i jeho příprava mohou být narušeny. Mizí v době gravidity, řídnou nebo vyhasínají ve vyšším věku, přibližně v osmém roce života. Kojení neruší nastupující pravidelný průběh, takže kojící kočka může být opět oplozena kocourem. Množství koťat v jednom vrhu se pohybuje od jednoho do šesti, v některých případech jich může být i více. Závisí to na fyzické připravenosti kočky. Je-li mladá a dosud nerodila, přináší koťat méně, než kočka starší.
Množství potomků není spojováno s termínem oplodnění samice. Při nesprávném výběru termínu páření, může kočka kocoura odmítnout nebo k oplodnění vůbec nedojde.
Samotné páření s kocourem však neznamená, že byla kočka oplodněna. První příznaky gravidity můžeme zaznamenat až po třech týdnech. Kočka se stává nenažranou, bradavky nabíhají a růžoví. Pohyb embryí se projevuje po šesti týdnech těhotenství.
Doba gravidity většinou trvá 63 až 66 dní, celkově se pohybuje v rozmezí 56 až 71 dní. U Siamských koček je gravidita kratší, než u jiných plemen. Přibližně do 60. dne gravidity se kočka chová běžným způsobem. Avšak 3 až 4 dny před nástupem porodu se její chování mění, kočka je neklidná, chovateli je neustále v patách a teplota těla klesá na 37°C.
Ve vzácných případech se u zvířat pozoruje falešná gravidita, kdy při všech příznacích těhotenství embryo neroste. Občas kočky mívají také potraty. Příčina může být v plodu, v hrubém otočení zvířete nebo infekci dělohy.
Pokud majitel kočky nesouhlasí s dalším přírůstkem chovu, je možné využít kastraci nebo sterilizaci. Výsledkem těchto operací zvířata ztrácejí sexuální přitažlivost. Den před porodem si musí majitel udělat zásobu nutnými předměty, které budou k porodu nutně zapotřebí. Jsou to nůžky s tupými konci, nitě a kousky flanelu, gázy. Vše musí být vysterilizované. Má-li kočka dlouhou srst, je nutné jí okolí bradavek a pohlavního otvoru ostříhat.
Před porodem je kočka velice neklidná. Asi hodinu před porodem prvního kotěte, začínají porodní křeče. Jestliže kočka během 7 až 8 hodin po odchodu vody a začátku křečí nemůže první kotě porodit, je nutná pomoc veterináře. Většinou je kočka během porodu samostatná, někdy však potřebuje pomoc člověka. Intervaly mezi porodem koťat trvají od 10 minut do několika hodin. Během této doby musí mít kočka neustále dostatek pití (ostružinový čaj nebo mléko), polaskání, něhu a pochvalu.
Koťata se rodí po 1 až 2 minutách, následně jim matka překouše pupeční šňůru a mláďata olizuje. Někdy se kotě dostává na svět přímo v plodovém vaku a kočka v něm kotě nemůže najít, kotě se tak může udusit. Buďte proto u porodu raději u Vaší kočičky, abyste koťátku mohli na svět pomoci. Pohlaví narozených koťat se určuje dle vnějších pohlavních orgánů a jejich umístění ve vztahu k análnímu otvoru. U samečků se odlišuje šourek s pohlavním orgánem, vzdáleným od análního otvoru, a u samic nevelká vulva, téměř hned vedle análního otvoru.
Potomci kočky vyžadují mateřské mléko, které se jim stává jedinou a základní stravou. Mléčné žlázy matky začínají pracovat ihned po sání prvního mláděte. Narozená koťata obojího pohlaví a všech plemen váží od 80 do 120 gramů. Během prvního týdne se váží dvakrát a následně každý týden, průměrně přibývají asi do 100 gramů.
Od mateřského mléka na normální stravu se koťata převádějí většinou ve 3. až 4. týdnu života. Dokonce, ačkoliv má kočka mléka dostatek, je nutné, nejpozději po měsíci, koťata přikrmovat. Z počátku teplým mlíčkem (nejlépe tím suchým rozpuštěným), a potom také pevnou stravou. Začínáme přikrmovat vařeným a syrovým masem, následně pak kaší s vařeným kuřecím nebo rybím masem, s rýžovým odvarem, libovým hovězím a telecím masem, tvarohem a vnitřnostmi (játry a ledvinkami). Již ve stáří čtyř měsíců se koťata převádějí na dospělou stravu.


 Foto / obrázky k článku  Domácí kočky

 Legální použití článku  Text článku je dostupný pro Váš blog/web za podmínek

Poradna k článku
Domácí kočky
Diskuze k článku
Domácí kočky
Fotosoutěž
Psi, kočky a td.

  Chovatelské stanice koček:

nalezeno: 0 CHS...
Přidat záznam o své stanici...
Přidejte svoji stanici




Navigace: A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž VŠE


Podpořte nás · Kontakt· Kniha návštěv · Hry online · Games online
Copyright (c) 2017 by CELÝSVĚT. Všechna práva vyhrazena!
Kontaktní e-mail: celysvet(zav)email.cz






Domácí kočky
Domácí kočky


Domácí kočky
Domácí kočky


Domácí kočky
Domácí kočky


Domácí kočky
Domácí kočky


Fotogalerie (1006)...


Přidat foto...



Poradna
Poradna
Poslední dotazy:
19.09: Naše kočka dnes dopoledne porod ila dvě mrtvá koťátka. Byla strašna vysílená...
11.07: už rodí skoro hodinu..a hlavička je stále v kočce..co dělat? ......
29.08: Zpráva byla vymazána 06.09.08 v 11:17 (jewarix) ......
HELP !

IQ test online

Hry online
Svátek má  Arnošt, zítra Kvido